(15.10 hodin)
(pokračuje Nečas)
Tento pozměňovací návrh nemá žádný finanční dopad, přesto nedoporučuji jeho akceptaci, neboť vycházím z toho, že ústřední orgán státní správy, to je ministerstvo, má odpovědnost za řádný chod celého resortu včetně České správy sociálního zabezpečení, a že proto má mít také odpovídající řídicí nástroje k tomu, aby této odpovědnosti mohlo dostát.
K pozměňovacímu návrhu pana poslance Dimitrova, který spočívá ve vypuštění těch ustanovení, která ukončovala zápočet studia jako náhradní doby pojištění rokem 2009, bych chtěl uvést, že v České republice je, jak známo, nebývale široký okruh nepříspěvkových dob důchodového pojištění. Jedná se zhruba o jednu čtvrtinu všech započítávaných dob, což je nepřiměřené a ve srovnání s jinými státy neobvyklé. V České republice je dokonce počet náhradních dob rekordní v rámci Evropské unie. Obecným trendem je snižovat zápočet bezpříspěvkových dob. Je třeba si uvědomit, že v praxi jde převážně o vysokoškolské studium. Jak jsem již řekl, osoby s vysokoškolským vzděláním dosahují v průměru více než dvojnásobku výše platu, které dosahují například osoby, které mají výuční list. Navíc je tady možnost dobrovolné účasti na důchodovém pojištění s tím, že pojistné lze doplatit kdykoliv v budoucnosti a bez jakéhokoliv omezení. Znamená to tedy, že s tímto pozměňovacím návrhem také nemohu souhlasit.
Z obdobných důvodů nemohu souhlasit s prvním pozměňovacím návrhem pana poslance Petra, který navrhuje studium nadále jako náhradní dobu pojištění započítávat, avšak pouze nepatrně snížit rozsah zápočtu z dnešních 80 % na 60 %.
Z důvodů, které jsem uváděl u pozměňovacích návrhů uplatněných panem poslancem Škromachem, nemohu souhlasit ani s dalším pozměňovacím návrhem pana poslance Petra, který se týká zvýhodnění důchodu některých horníků, a to jak pokud jde o důchodový věk, tak pokud jde o vyšší sazbu při stanovení procentní výměry starobního důchodu. Ostatně pan poslanec Petr stejně jako pan poslanec Škromach opomněli tuto vyšší sazbu, to je místo sazby 1,5 %, navrhovanou sazbu 2 %, za dobu práce v hornictví promítnout do sazeb u invalidního důchodu, čímž by byly narušeny relace mezi starobními a invalidními důchody, což je neodůvodněné. Ale nelze se mračit na oba dva pány poslance, protože pouze recitovali návrh vypracovaný panem doktorem Samkem v ČMKOS, tedy opět legislativně nekvalitní jako vždy.
Třetí pozměňovací návrh pana poslance Petra se týká zákona o zvláštním příspěvku horníkům, kde se zejména navrhuje podstatné zvýšení této dávky. Zvláštní příspěvek horníkům jako specifická sociální dávka hrazená z prostředků zaměstnavatelů patří mezi reziduální dávky a je spojen s dřívějším náhledem na výjimečné postavení hornictví v socialistickém národním hospodářství. V současných podmínkách jsou jiné nástroje k řešení důsledků spojených se změnou nebo skončením hornického zaměstnání, například již zmiňované penzijní připojištění. Ani s tímto třetím návrhem pana poslance Petra tedy nemohu souhlasit.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tolik stanovisko předkladatele k jednotlivým pozměňovacím návrhům a k důvodům tohoto stanoviska.
Na závěr svého úvodního slova bych chtěl ještě zdůraznit, že účelem předloženého návrhu zákona je zlepšení dlouhodobé finanční stability a udržitelnosti důchodového systému, což je zvláště významné pro ty pojištěnce, který důchodový věk ještě nedovršili a nedovrší jej ani v dohledné budoucnosti. Navrhovaná stabilizační opatření jsou nutná, jsou nezbytná, jsou důsledkem nevyhnutelného demografického vývoje, na který by musela zareagovat jakákoliv vláda v jakémkoliv politickém složení.
Chtěl bych také, dámy a pánové, upozornit na to, že v případě schválení pozměňovacích návrhů, které jsem tady označil jako nejenom přijatelné, ale jako velmi vhodné, přijetím této vládní podoby novely zákona o důchodovém pojištění dojde velmi výrazně ke zlepšení situace některých skupin obyvatelstva. Například budou mít výhodnější penze matky dětí pečujících o děti do čtyř let. Budou mít výhodnější výpočet penzí osoby, které pečují o závislou osobu alespoň 15 let v domácí péči. Na základě tohoto návrhu bude velmi výhodné po dosažení penzijního věku nadále pokračovat, byť třeba jenom cestou částečného úvazku, v pracovní dráze, protože na rozdíl od stávajícího stavu se bude penze tímto navyšovat. Je tady zavedena možnost souběhu poloviční penze s další pracovní aktivitou a s ještě výraznějším navyšováním penze.
Znamená to tedy, že tento návrh přinese samozřejmě vedle některých nepopulárních věcí, jako je postupné prodlužování věku odchodu do důchodu, také celou řadu pozitivních změn pro velké množství konkrétních občanů České republiky. To je, dámy a pánové, proč bych vás chtěl požádat o podporu tohoto vládního návrhu.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, projednáváme dnes ve třetím čtení takzvanou prvou etapu důchodové reformy podle scénáře koaliční vlády ODS, KDU-ČSL a Strany zelených, kterou k moci vynesla podpora tehdy dvou poslanců zvolených za ČSSD.
Jako základní problém vládní důchodové reformy vnímám skutečnost, že občanům je zamlčován cíl navrhované důchodové reformy v jejím celku, jsou zlehčovány restriktivní dopady a utajen požadovaný konečný stav důchodového systému.
Přece není jedno, zda bude náhradový poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě v budoucnu ze státního pilíře činit 40, či 25 %.
Přece není jedno, zda bude váha státního solidárního pilíře k ostatním pilířům ekvivalentního kapitálového spoření necitlivě snížena. Vždyť vždy budou ti nejchudší závislí jen na onom státním pilíři, neboť na úspory jim mzdy nestačí.
Přece není jedno, když do státního pilíře takzvaně poteče méně peněz ze snížených odvodů na důchodové pojištění, a nebude proto na dostatečné valorizace důchodových dávek a bude se prohlubovat rozdíl mezi mzdami a důchody.
Celý ekonomicky vyspělý svět již řadu let probírá ze všech možných i nemožných pohledů způsob, jak prosadit zásadní systémové změny k zajištění důchodů a penzí, jak vše unifikovat a podřídit hlavně zájmům vyvolených. O co tedy vlastně jde? Jaký je konečný cíl důchodových reforem? Musím konstatovat, že jak ve světě, tak u nás v České republice jde každému uskupení o něco jiného.
Finanční kapitál je nedočkavý. Chce získat co největší podíl na správě dnes státních či veřejných financí a pohodlně žít z těchto zisků. K tomu potřebuje změnu zákonů. Není totiž pro byznys lepší finanční produkt než kapitálové penzijní připojištění se státní podporou, neboť nejprve máte jako klienti 40 let pravidelně měsíčně spořit, a pak snad 20 let postupně prostředky vybírat, a to bez záruky zhodnocení úspor alespoň ve výši inflace. Například v minulém roce, v roce 2007, činí vážený průměr zhodnocený v penzijních fondech na území České republiky pouhých 2,54 %. Národní státy mají pro úspěšné podnikání těchto nadnárodních finačních uskupení vytvářet nejen legislativní prostředí, ale i osvětu, reklamu, finanční podporu, organizátorskou práci a tak dále. Ptám se: Který jiný druh podnikání může bez sankcí existovat s tak otevřenou a masivní státní ingerencí?
Zaměstnavatelé zase prahnou po snížení nákladů na pracovní sílu a zatím žádají alespoň částečné snížení odvodové povinnosti za zaměstnance. K tomu také potřebují změnu zákonů. A tak se po nedávném zavedení stropu na odvody bohatých chystá šálivá hra s takzvaným navýšením mzdy pro všechny namísto části platby sociálního zabezpečení. Zaměstnavatelé touto finanční operací ušetří, i když se mzdy či odměny zvýší. Ale to je důležité zdůraznit - do pojistných systémů poplyne ještě méně peněz. Předpokládám, že také proto, aby se zesílily a urychlily krizové scénáře.
***