(12.10 hodin)
(pokračuje Liška)
O přezkoušení ovšem nepožádal. Žák číslo 2 se během pololetí příliš neučil, jeho schopnosti jsou sice nadprůměrné, ale motivace nízká. Proto byl hodnocen většinou stupněm tři při průběžných výkonech. Problémy mu dělá práce ve skupinách, protože nezvládá základní principy komunikace s ostatními a také pravidla týmové spolupráce. Ke konci pololetí ho však rodiče omluví na dva týdny ze školy. Během této doby se dokáže naučit poměrně velké množství znalostí a požádá o přezkoušení. U zkoušky je jeho výkon hodnocen stupněm dvě.
Nerovnoprávnost výsledného hodnocení těchto dvou žáků je doufám zřejmá. V obou případech bylo jejich průběžné hodnocení zcela v souladu s pravidly i s pedagogickými zásadami. Z těch uvedených důvodů proto navrhujeme za a) v případě předmětů výchovného zaměření zrušit institut přezkušování a nahradit jej přezkoumáním správnosti hodnocení ze strany ředitele školy. Pokud by byla porušena pravidla hodnocení, ředitel známku změní, pokud nikoli, hodnocení potvrdí. A za b) v případě ostatních předmětů umožnit nápravu bez přezkoušení, tj. pokud ředitel zjistí porušení pravidel, může hodnocení změnit. A pokud nezjistí takové porušení, pak musí nařídit přezkoušení.
My nechceme samozřejmě vzít rodičům možnost odvolání proti hodnocení. Vždy může dojít k chybě, selhání učitele, k nespravedlivému hodnocení v důsledku porušení pravidel hodnocení, ale ta jsou dána ve školním řádu a některá i v obecně závazných předpisech, tzn. máme se čeho držet a ředitel se má čeho držet při tomto hodnocení. Pak je na řediteli, aby oprávněnost hodnocení přezkoumal a rozhodl o možné nápravě. Tímto postupem podle mého názoru nebudou nijak oslabena práva žáků a celý proces získá významně větší opodstatnění a také logiku.
Po celé období před rokem 2005 platná právní úprava umožňovala řediteli školy v případě žádosti rodičů posoudit oprávněnost jejich požadavků a rozhodnout o smysluplnosti přezkoušení. V řadě případů má přezkoušení smysl a může napravit chybný postup učitele nebo nějaké znevýhodnění žáka během pololetí. Teprve v novém školském zákoně došlo k současné úpravě, která je ale právem pedagogickou veřejností často kritizována.
Dovolte mi tedy na závěr říci ještě toto. Já si myslím, že po velmi rozsáhlých konzultacích s odborníky, s terénem, tato úprava je ta nejlepší, ke které jsme mohli dojít, ale tato část, kterou kritizujete, já jsem ochoten se o ní nadále bavit, jsem přístupný pozměňovacím návrhům nejenom tady v tomto ustanovení, ale i v jiných ustanoveních. Doufám, že mi dáte příležitost se o těchto případných pozměňovacích návrzích bavit, věcně debatovat ve výboru. Jsem na to připraven. Takže prosím, neučiňte tady z tohoto bodu důvod pro shození celé novely, protože zde jasně deklaruji ochotu se s vámi bavit o případných vylepšeních či změnách.
A druhý bod, který vzbudil tolik kritiky. Jedná se o znovuzavedení zpoplatnění posledního ročníku mateřské školy. Existuje celá řada argumentů, proč tento krok, který je v novele obsažen, je správný, a dovolte, abych je zde ještě jednou uvedl.
Zřizovatelé byli nuceni rozložit prostředky, o které přišli právě zavedením bezúplatnosti posledního ročníku mateřské školy, na první a druhý ročník mateřské školy. To znamená, že nic není zadarmo. Ten poslední ročník prostě není zadarmo, někdo za něj platí. A platí za něj rodiče těch dětí, kteří posílají do prvního a druhého ročníku mateřské školy. Přece sociální demokracie je progresivní a chce, aby se docházelo k postupnému slaďování profesního a rodinného života. Vy přece chcete, aby měli ženy a muži možnost se rozhodnout, zda chtějí děti poslat do mateřské školy a zda chtějí například jít do práce. Pokud jim tuto možnost nechcete vzít a nechcete je diskriminovat, pokud takto činí, potom je správné i zavést rovnoprávnost mezi prvním a druhým a třetím ročníkem mateřské školy. Tyto prostředky, o které zřizovatelé přišli, museli nějakým způsobem najít. Způsobilo jim to potíže a my tímto ten stav samozřejmě chceme změnit a zlepšit.
Druhý argument, který zde zazněl, byl, že důvodem ke zrušení zpoplatnění posledního ročníku mateřské školy byla snaha přivést za a) více dětí do posledního ročníku mateřské školy a za b) děti ze sociálně vylučujícího prostředí v České republice, především děti z romských komunit. Tento spor, tuto debatu mezi námi mohou rozhodnout pouze čísla. Já ta čísla mám k dispozici a rozhodně se s paní kolegyní nebudu hádat o tom, že v nějakém konkrétním městě, v nějaké konkrétní obci tato změna znamenala, že přišlo více dětí. Vy jste mluvila myslím o 30, nebo 17, už si nepamatuji přesně číslo; prostě ano, já uznávám, ale na základě tohoto jednoho případu nám to nedovoluje hodnotit celou situaci.
To, co nám dovolí vyhodnotit celou situaci, je statistika z celé republiky. A ta hovoří úplně jasně. Nevedlo to ke zvýšení počtu dětí, které by chodily do posledního ročníku mateřských škol, a už vůbec ne u dětí z romských komunit. A to proto, protože máme mnohem efektivnější nástroje k tomu, jak přivést tyto děti ještě před zahájením povinné školní docházky do mateřských škol nebo přípravných ročníků. A to jsou ty přípravné ročníky na základních školách, ve kterých navíc ještě umožňujeme financovat asistenty, připravovat tyto děti na zahájení povinné školní docházky, a tento nástroj se ukazuje jako ten nejefektivnější.
Tím, že zrušíme poplatek v posledním ročníku mateřské školy, rodiče těchto romských dětí nepřesvědčíte o tom, že mají svým dětem poskytnout lepší vzdělání. To může být nějaký dodatečný argument. Ale ten argument se neztratí ani nyní na základě této úpravy, protože i tato úprava nadále bude umožňovat, aby rodiče dětí, kteří mají pocit, že na to nemají, že by tímto způsobem nebyli schopni zaplatit, budou moci si podat žádost a zřizovatel jim bude moci na základě těch dokladů, které poskytnou, buď poplatek snížit, nebo dokonce úplně zrušit. Já jsem spíše přítelem toho, aby byly dále podporovány přípravné ročníky základních škol. Navíc při některých základních školách působí mateřské školy, které se na tyto děti zaměřují, a ukazuje se to jako velmi efektivní nástroj.
Dovolte mi vrátit se k těm číslům, která já považuji za naprosto nesporná. Existuje tabulka, kterou já jsem vám dával k dispozici a kterou vám k dispozici dám rád znovu, všem, kteří si o to požádají. Existuje nejnověji zpracovaný vývoj počtu pětiletých dětí v mateřských školách. Na něm je zajímavé to, že je tam uveden kromě absolutního počtu dětí ještě podíl počtu dětí v každé věkové kategorii v mateřských školách na celkovém počtu dětí v populačním ročníku. Z těch hodnot vyplývá, že procentní podíl pětiletých dětí v mateřských školách se sice bezprostředně po zavedení školského zákona, a tudíž bezplatnosti posledního ročníku nepatrně zvýšil - o 1,2 procenta - ale hned další rok zase spadl o více než 2 procenta a další rok o dalších 0,5 procenta. To znamená nejvyšší podíl byl v roce 2001/2002, kdy ještě po bezplatnosti nebylo ani vidu ani slechu, a dnes těchto hodnot zdaleka nedosahujeme. Takže neúčinnost zrušení platby je ještě plastičtější než na základě těch čísel, která jsem vám poskytl při našich pracovních jednáních. Já vám tady tato čísla dám ochotně k dispozici. Jsou to tvrdá čísla, podle mne obtížně zpochybnitelná. Pojďme o nich diskutovat, ale tento argument prostě není platný.
Úplně poslední na závěr zde byl položen dotaz jedním z kolegů, kteří se ptali, co přesně znamená úprava týkající se Centra pro zjišťování výsledků ve vzdělávání, tedy přímo řízené organizace CERMAT, která je institucí, která připravuje státní maturitu.
***