(10.20 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Bílou knihu terciárního vzdělávání, tento doposud podle mého názoru nejucelenější návrh reformy terciárního vzdělávání, který představuje komplexní souhrn veškerých oblastí i sfér, který je nutno změnit svým podpisem, podpořila například, abychom byli konkrétní, společnost Linet, společnost Vítkovice Holding, a. s., nezávislá konzultační společnost KPMG, ale také bankéři, jako například ČSOB, Poštovní spořitelna, a mimochodem, podpořili ji také dva rektoři. Kdyby tato svým obsahem a záběrem komplexní reforma opět skončila v šuplíku, mohlo by to ve svých důsledcích znamenat, že reformní vlak nabere nové zpoždění. Nyní je ještě nejlepší příležitost začít se změnami. První výsledky by se mohly dostavit do čtyř, možná do pěti let. Pokud ale budeme s reformami otálet, později budou daleko více bolet a daleko více se nám do toho nebude chtít.
Zdá se tedy, že odpor k reformám je skutečně ideologický na straně politiků ve Sněmovně. Já jsem se to ve svém úvodu snažil naznačit. Ale průmyslníci a lidé, kteří se reformou zabývají, jako celek ji chápou a ti uvažují v jakýchsi delších horizontech než politikové, kteří jsou zde na čtyři roky.
Základem reformy je samozřejmě příprava určitých legislativních norem. Pan ministr už o nich mluvil, že se chystá v příštím roce tuto normu předložit. Příprava zákonů je však pouze začátkem pro úspěšnou implementaci reformy terciárního vzdělávání, je pouze podmínkou nutnou, nikoliv však postačující.
Důležité je i přijetí reformních kroků a postupná, nepochybně náročná implementace změn. Ta bude mnohem složitější než přijímání zákonů. Správné načasování, strategická koordinace vzdělávacích reforem a komunikace se všemi relevantními cílovými zájmovými skupinami jsou podmínkou úspěchu ze dvou důvodů. Předně je potřeba počítat s podstatnou prodlevou mezi časem, kdy je reforma na svém počátku spojena s nutnými náklady, a časem, kdy se projeví její zamýšlené přínosy. To činí reformy tohoto typu politicky nevděčnými a nezřídka riskantními úlohami, a to zejména za situace, kdy mezi obdobím, kdy je reforma spojena především s náklady, a to často nejenom s ekonomickými, a obdobím, kdy se projeví její pozitivní efekty, přicházejí parlamentní volby. To je přesně to, o čem jsem mluvil, a to, co koneckonců známe z jiných parlamentů.
Načasování a strategická koordinace jsou důležité také s ohledem na sled příslušných reformních kroků. Například zavedení finanční spoluúčasti studentů není samozřejmě sociálně ani politicky únosné před implementací systému finanční podpory studentům. Chci upozornit na jednu zkušenost z Maďarska. Maďarsko před pěti lety zavedlo systém podpory studentům, který se nazývá diákitel, a je to systém podpory studentů na životní náklady v době studia. Pro kolegy, kteří rádi zpochybňují návratnost těchto systémů, chci říci, že v Maďarsku je ztrátovost tohoto systému pětiprocentní, jinými slovy, 95 % studentů a pozdějších absolventů vlastně v pohodě tyto půjčky splácí.
Chci říci, že systém finanční pomoci musí být první, a teprve pak je možné zavést spoluúčast. Ovšem příliš dlouhá prodleva mezi zavedením systému finanční pomoci studentům a zavedení alespoň nějakého motivačního školného může naopak výrazně zvýšit náklady reformy ve srovnání s jejími přínosy.
Z výše uvedeného plyne, že implementace reformy terciárního vzdělávání výrazně závisí na tom, do jaké míry se pro ni podaří získat podporu nejen v cílových skupinách mezi klíčovými aktéry, ale také v politické reprezentaci. Proto jsem se na vás, kolegové, obracel na začátku tohoto projevu.
Prvním úkolem autorů reformy, kteří píší Bílou knihu, pak Ministerstva školství, je vytváření evidence pro správné nastavení zákonů a jejich vlastní příprava.
Druhým úkolem je vytvářet podmínky pro přijetí jednotlivých reformních kroků se všemi cílovými i zájmovými skupinami, jinými slovy, je potřeba opravdu vést velice širokou debatu. Zvládnutí tohoto úkolu, který experti OECD označují novým termínem, politickou ekonomií reformy, já považuji za klíčový předpoklad úspěšnosti reformy v České republice. Podle mého názoru je to naprosto klíčová záležitost, abychom přesvědčili širokou veřejnost, neboť pokud například v Maďarsku, které už jsem i jednou citoval, přijímali reformní zákony, přijímali vysokoškolský zákon, tak pro ně hlasovala drtivá většina členů parlamentu napříč politickým spektrem.
Politická ekonomie reformy není přitom nic jiného než schopnost komunikovat o dlouhodobých pozitivních efektech reformy s politiky, zájmovými skupinami i s veřejností, a překonat tak zpravidla krátkodobé horizonty uvažování, tedy zpravidla dominují spíše negativní efekty spojené s počátečními náklady, nebo oběťmi reformy, jak to můžeme nazvat jinými způsobem.
V tomto úsilí mají nyní autoři reformy významné průmyslníky a podnikatele jako své přirozené spojence. Vezměme si zde, dámy a pánové, ve Sněmovně příklad těchto lidí a pojďme diskutovat o vzdělávací reformě, o systémech financování na vysokých školách jako celku a nevytrhávejme z reformy jenom jednotlivé její části. Přestaňme mluvit jen o školném a diskutujme o reformě v souladu s komplexností cíle, jehož má být dosaženo, co znamená změnit strukturu systému, model řízení financování, kritéria nástroje hodnocení a zavést systém finanční podpory studentům.
Dámy a pánové, cílem má být to, aby kterýkoliv student, který na to má, mohl kdykoliv v průběhu života naskočit do vzdělávacího systému a studovat, protože vzdělání pro každého člověka je podmínka, aby prožil úspěšný osobní a pracovní život.
Omlouvám se, pokud jsem hovořil trošku déle. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Walteru Bartošovi. Mezitím mně přišla omluvenka od pana poslance Vlastimila Tlustého, který se z pracovních důvodů omlouvá z dnešního dopoledního jednání.
Nyní je příležitost pro pana poslance Ohlídala. Prosím, pane poslanče. Připraví se paní poslankyně Bohdalová.
Poslanec Ivan Ohlídal: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pokud proslovy mých předřečníků z vládní koalice nebyly obstrukcí, tak rozhodně patřily na seminář a ne na toto jednání. Byly příliš dlouhé, a když se čtou dlouhé proslovy, většinou z toho nic není. Ale přesto jsem si z toho něco vybral a pokusím se na to reagovat.
Když jsem šel sem k tomuto stupínku, tak jeden můj kolega řekl, že patrně si představitelé vládní koalice představují, že školné, ať už přímé nebo odložené, je jakési perpetuum mobile, které vyřeší všechny problémy v našem vysokém školství. Takto to aspoň z výkladů těch tří pravicových předřečníků vypadalo. Já jenom je chci už dopředu trochu podráždit tím, že jim řeknu jednu informaci, kterou možná nevědí. Kdyby to školné bylo takovým fantastickým prostředkem pro rozvoj vysokého školství, tak by zřejmě včera Národní rada, tedy parlament Rakouska, nezrušil školné na veřejných vysokých školách. (Potlesk levicových poslanců.) Zrušil je proto, že zjistil, že to školné vytváří sociální bariéry pro sociálně slabé studenty při přijetí na vysoké školy. Čili přesně opak toho, o čem se nás snažili přesvědčit pan premiér, pan ministr i pan poslanec Bartoš.
No, když už mluvím o těch cizokrajných zkušenostech, tak bych připomněl Velkou Británii. Tady pan poslanec Bartoš, který teď neposlouchá - (Walter Bartoš: Já poslouchám.) - nás informoval o tom, jak vlastně sociálně demokratický premiér Blair zavedl školné ve Velké Británii a že je to velmi pozitivní. Já mám kontakty s mnoha profesory, s mnoha učiteli na vysokých školách ve Velké Británii, na vysokých školách ve Velké Británii jsem dlouhou dobu i v poslední době pobýval, takže informace o této situaci tam velmi dobře znám. Proti zavedení školného Blairem je v současné situaci v britské veřejnosti i na vysokých školách ve Velké Británii velký odpor, ze stejných důvodů, pro jaké rakouský parlament toto školné zrušil. Čili z důvodu toho, že prohloubilo sociální bariéry při přístupu na vysoké školy ve Velké Británii.
No a ještě, jestli dovolíte, bych si všiml několika věcí, které zde prezentovali například pan ministr i pan premiér. Pan ministr zde odmítl penalizační školné, které údajně chtějí sociální demokraté zavést. Je to naprostý nesmysl, sociální demokraté žádné penalizační školné nechtějí zavést.
***