(11.40 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Možnost, jak naložit s tímto tiskem, je v podstatě dvojí: buď - postřehl jsem, že někteří kolegové z opozičních lavic naznačovali "ať si to vláda vyžere, je to trest za její blbost", anebo si řekněme před občany: dejme na stůl alternativy, dejme na stůl řešení, a v tom případě pak nám zbývá buď se přidat k návrhu, který už tady odezněl, to znamená vrátit zákon k přepracování, anebo, protože občané se nás neptají, jestli chodíme do práce a jestli jsme se v létě připravovali na tento horký podzim, zkrátka v rámci debaty v druhém čtení abychom některé alternativy dali na stůl, protože ten zákon je otevřen, a myslím si, že lze se bavit o daňové progresi, lze se bavit o nastavení systému sociálního pojištění, které by bylo solidárnější, a lidem, kteří mají nízké příjmy a kteří teď v praxi pochopili, co nepochopili tvůrci vládní reformy, že zkrátka se jim ty daně dokonce mohou zvýšit, tak neslibujme, že budou mít krátkodobý efekt netto zvýšených příjmů, ale dejme jim ty peníze přes dobře zafinancované veřejné finance a samozřejmě přes takovou daňovou progresi, která sice více zdaní vyšší příjmové skupiny, ale také více uleví příjmovým skupinám nižším.
Z toho, co jsem v podstatě řekl, vyznívá i podstata přístupu klubu KSČM. My jsme pro to, aby se tento zákon buď přepracoval, anebo podstatně - říkám podstatně - změnil během druhého čtení, jinak takový návrh zákona samozřejmě nemůžeme podpořit.
To, že tady někteří navrhují zamítnutí už nyní, chápu, protože je to srozumitelné, ale bohužel v tom není obsaženo ono řešení. Zkusme to řešení společně hledat. Pokud ho nenajdeme, nedivme se, že pak občané řeknou, že je nezajímáme, ani jedni, ani druzí, a k blížícím se volbám nakonec vůbec nepřijdou. A to by byla nejhorší vizitka naší demokracie.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Dolejšovi. Slova se ujme pan poslance Vlastimil Tlustý, připraví se pan poslanec Michal Doktor. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, vládo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi vystoupit k tématu, ke kterému jsem tady v Poslanecké sněmovně určitě vystupoval v celé dlouhé historii svého působení nejčastěji. Dovolte mi začít konstatováním, protože mám pocit, že ani v něm není zcela jasno, že v České republice vládou rovná daň nikdy zavedena nebyla. Byla zavedena daňová reforma, která uplatnila polorovné sazby. To je korektní název pro to, co dnes platí. A dovolte mi, abych teď toto tvrzení zdůvodnil a podložil argumenty.
Skutečná rovná daň - a tady je neocenitelnou skutečností, že ač je v České republice nejčastěji označována za holuba na střeše, na Slovensku tento holub nejenom vesele létá, ale prospívá celé slovenské ekonomice. Tato rovná daň, koncipovaná pro Českou republiku mnou a dalšími ekonomy, byla přímo propojena na projekt, kterému jsem já říkal státem zaručený příjem a na Slovensku mu říkají odvodový bonus, velmi stručně řečeno projekt, který měl dnešní pilíř sociálních dávek a sociálních podpor přeměnit ze spojky nebo na spojku a. Dnešní sociální systém je konstruován tak, že všechny rozhodující sociální dávky jsou alternativou k vlastnímu přijmu. Státem zaručený příjem, chcete-li odvodový bonus, je přídavkem k vlastnímu příjmu a má spojku a, a má proto základní koncepční výhodu, že při jakémkoliv příjmu se vyplatí usilovat o příjem vyšší, jakýkoliv blízký nule příjem je smysluplný, protože se doplní k sociální dávce, a proto přináší základní obrat v motivaci lidí pracovat.
Popisuji to proto, že pan ministr Nečas, a já nepochybuji, že vědomě a záměrně, prostě proto, že tento koncept nepodporuje, vyřadil z projektu tzv. modré šance právě tento důležitý pilíř, takže to bylo první, co padlo na oltář nově vznikající vlády a ministra práce a sociálních věcí Nečase v tomto bodě zejména jako oběť.
Druhý logický princip, na kterém bylo vše postaveno, bylo, že daň, sociální i zdravotní pojištění se budou stanovovat ze stejného základu, z důvodu jednoduchosti. Tento princip byl opuštěn.
Další základní princip, opět z důvodu jednoduchosti a funkčnosti, byla jedna sazba daně z příjmu právnických osob, fyzických osob a tatáž jedna sazba DPH. V koaliční smlouvě byl tento princip vyloučen a koaliční smlouva této vlády jasně řekla, že daň z přidané hodnoty bude mít nadále dvě sazby. A došlo k zajímavé věci. Jedna zvýšena byla, druhá, jak by všichni logicky očekávali, snížena nebyla, což byl mimochodem efekt samozřejmě přechodu na jednu sazbu, kdy ta jedna sazba se nacházela uprostřed mezi těmi výchozími.
Čtvrtý naprosto zásadní princip byl, že dojde ke zjednodušení definice vyměřovacího nebo chcete-li daňového základu, že bude odstraněno z výjimek v podstatě vše, co nemá charakter všeobecně uznávaných veřejných podpor typu stavební spoření, hypotéky, důchodové připojištění, což jsou daňové výjimky, které nejenom všeobecně fungují, ale fungují objektivně v podstatě pro každého. Každý, kdo něco takového uděláte, jste zvýhodněn. Podíváte-li se na seznam několika stovek dalších výjimek, tak se u nich dá velmi úspěšně pochybovat o tom, že jsou všeobecně prospěšné. Jsou to výjimky často směřované jenom na úzký okruh určitých fyzických osob nebo podnikatelských subjektů, a navíc až příliš z nich čiší, že jsou to výjimky lobbisticky prosazené účelové pro jenom velmi úzké skupiny lidí.
Mimochodem, odstraňovat takovýto dlouhý seznam výjimek nelze jednu po druhé. Myslím, že Poslanecká sněmovna pochopí, že pustíme-li se do diskuse napřed o jedné, pak o druhé, pak o třístédruhé, je to marné, protože vždycky ta první, druhá obstojí ve své existenci s odkazem na to, že je tam ta třístádruhá. A když je tam třístádruhá, tak co by tam nemohla být ta první.
Proto původní koncept rovné daně, který jsem dokonce přepracoval na paragrafované znění zákona o dani z příjmů a loni v květnu jsem ho předal na konferenci k daňové reformě panu premiérovi, má-li být funkční, musí znamenat masové zrušení těch lobbistických, neobjektivních a všeobecně neprospěšných výjimek, kterých je v současném zákonu přinejmenším několik set.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, já vás na chvilku přeruším. Požádám vládní parlamentní kluby, aby zajistily přítomnost aspoň jednoho místopředsedy vlády, protože pan předseda vlády se mi omluvil, že musí na chvilku odejít, a já jsem mu řekl, že samozřejmě, ale žádný z místopředsedů vlády se zatím nedostavil.
Pane poslanče, můžete pokračovat, děkuji.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Připravil jsem paragrafované znění zákona, které tento krok dělalo. A tady je velmi kuriózní, že ačkoliv se k tomuto záměru přihlásil pan premiér, pan ministr financí, dodneška neleží na stole návrh, který by řešil takovéto zásadní zjednodušení zákona a vypuštění alespoň desítek těchto výjimek. Dneska na konferenci, kterou pořádal týdeník EURO, pan náměstek ministra financí pravil, že se na tom intenzivně pracuje. Ale když k tomu řeknu, že je to v záměru vlády nejméně od doby, kdy jsem byl ministrem financí, tak ty časové intervaly tady nehrají. Už se na tom pracuje dva roky a výsledky nikde žádné. Tak tento princip také zatím - doufejme, že jenom zatím - vzal zasvé.
***