(16.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Ale myslím si, že vládní rozpočtová a daňová politika ve skutečnosti není vůbec úspěšná, a návrh rozpočtu to potvrzuje. V roce 2002 byl deficit veřejných rozpočtů v České republice tuším 6,8 %. V roce 2007 byl deficit veřejných rozpočtů v České republice podle posledních údajů statistického úřadu 1 % hrubého domácího produktu. Čili základem a východiskem pro rozpočtovou politiku této vlády byl výsledek tedy na základě posledního rozpočtu sestaveného ještě vládou sociální demokracie pro rok 2007, který nakonec pro veřejné rozpočty skončil s deficitem 1 % hrubého domácího produktu. Návrh, který připravila vláda pro příští rok, počítá nikoliv s nižším deficitem veřejných rozpočtů, než byl v roce 2007, ale návrh počítá s vyšším deficitem veřejných rozpočtů. To mi připadá absolutně absurdní.
Já jsem se nikdy nesetkal v této Poslanecké sněmovně s tím, že by někdo přišel a řekl "já snižuji zadlužování České republiky" - a předložil návrh rozpočtu, který bude znamenat vyšší deficit veřejných rozpočtů, než jsme měli v roce 2007. K čemu tedy byly ty reformy, které platí od 1. ledna letošního roku? K čemu všechno to odříkání, škrtání sociálních dávek, zvyšování nepřímých daní, zavádění poplatků ve zdravotnictví, když vláda předloží na příští rok návrh rozpočtu a říká, že deficit veřejných financí rok po reformě bude příští rok při optimistickém odhadu hospodářského růstu 1,6 %? Tak co je tedy nižší schodek? Jedno procento, které bylo v roce 2007, deficitu veřejných rozpočtů podle metodiky ESA 95, anebo 1,6 % podle téže metodiky v roce 2009? Vedla reforma k nižšímu schodku, nebo k vyššímu schodku veřejných rozpočtů?
Všechna čísla hovoří o tom, že vaše reforma vede k tomu, že v roce 2009 budeme mít vyšší deficit veřejných rozpočtů, než jsme měli v roce 2007 před reformou. Co to je za Kocourkov? Myslím, že tohle je naprosto neuvěřitelná argumentace ze strany vlády.
Myslím, že v tuto chvíli se nacházíme na samém počátku podstatného ekonomického ochlazení. Jsem přesvědčen o tom, že hospodářská politika, kterou jsme tady měli v minulých letech, včetně nízké inflace, snižování přímých daní, včetně poklesu deficitu veřejných rozpočtů, daňového zatížení pro nízko- a středněpříjmové skupiny, byla úspěšnější než hospodářská politika, kterou začala realizovat tato vláda ještě předtím, než na naši zemi dopadly důsledky americké finanční krize.
Problém, který je - a je to myslím hlavním problém tohoto návrhu zákona o státním rozpočtu - je fakt, že vláda v návrhu důsledně ignoruje existenci světové finanční krize. Rozpočet neobsahuje žádná aktivní opatření, jež by směřovala na podporu hospodářského růstu a zaměstnanosti. Vláda dokonce v návrhu rozpočtu krátí prostředky na aktivní politiku zaměstnanosti a tváří se, že bude potřebovat méně peněz i na vyplácení podpor v nezaměstnanosti. Přitom řada firem již v důsledku silné koruny a finanční krize začala už v letošním roce propouštět. A obávám se, že to propouštění bude pokračovat i v roce 2009. Vláda na to ovšem v návrhu rozpočtu vůbec nereaguje. Zakryla si oči a vykřikuje, že žádnou krizi v České republice nevidí. Přitom by měla aktivně jednat.
Tím krokem, který by mohl zlepšit situaci vlády, nejsou jenom úpravy rozpočtů. Je to také změna v chování jednotlivých ministerstev už letos. Je to např. to, aby vláda stáhla novelu zákona o dani z příjmů, protože tím, že by vláda letos stáhla novelu zákona o dani z příjmů, si může vylepšit příští rok příjmovou stránku státního rozpočtu o 5-10 miliard korun. To je jednoduché opatření, které vláda může udělat a které sociální demokracie už několik měsíců navrhuje. Vy se tady tváříte, že s tím nemůžete nic dělat, že směřujete k vyššímu deficitu nebo vyšším škrtům, a přitom tady máte novelu zákona, která vám může pět až možná deset miliard korun v rozpočtu zachránit.
Myslím, že to, co je ostuda, je politika vlády, kterou realizuje vůči seniorům a zaměstnancům veřejného sektoru. Navržená valorizace důchodů v průměru o 320 korun je nedostatečná a posílá seniory do stále větší chudoby. Je to pokračování špatné politiky, která byla celý rok 2008. Vláda v ní pokračuje i v roce 2009.
Vládním zaměstnancům tato vláda už druhý rok po sobě ordinuje pokles reálných platů a počítá s tím poklesem reálných platů i pro rok 2010. Pan ministr financí tady zdůraznil, že v průměru rostou platy zaměstnanců veřejného sektoru o 5 %. Ono je to tak, že vláda přidala, ale přidala pouze pedagogickým pracovníkům v regionálním školství, ale žádnému dalšímu zaměstnanci veřejného sektoru nepřidala. Když se to sečte, tak všichni v průměru, těch půl milionu lidí roste o pět procent. Ve skutečnosti je to tak, že pedagogičtí pracovníci v regionálním školství možná porostou o 6-7 % v příštím roce, ale pro ty ostatní je zajištěn tzv. růst v uvozovkách 1,5 %. To při odhadované inflaci 3 % v příštím roce znamená opět reálný pokles. A v rozpočtovém výhledu pro rok 2010 je naplánován opět reálný pokles platů zaměstnanců veřejného sektoru a je tam 1,5 %. A nepočítá se tam ani s těmi pedagogickými pracovníky. Čili ta dobrá zpráva pro pedagogické pracovníky je, že po letošním poklesu reálných mezd pro ně příští rok ten pokles nebude, ta špatná zpráva je, bohužel, že v roce 2010 se zase propadnou, protože tam vláda pro ně počítá jenom s 1,5% nárůstem, tak jako pro všechny ostatní. Čili je to dobrá a špatná zpráva a pedagogičtí pracovníci si skutečně mohou vybrat.
To, v čem je ovšem problém mzdové politiky vůči půl milionu zaměstnanců veřejného sektoru, je to, že vláda nezvyšuje tarifní platy. Už dva roky se nezvýšila nejen minimální mzda, ale nezvýšily se ani tarifní platy. To znamená pro všechny zaměstnanců veřejného sektoru to, že oni nemají garantováno vůbec žádné zvýšení, vůbec žádné nominální zvýšení, že to prostě všechno záleží na přerozdělovacích procesech, které oni sami svojí prací absolutně nemohou ovlivnit. To je ten problém. Vláda nezvyšuje tarifní platy ani o korunu. Myslím, že takovouto politiku vůči zaměstnancům veřejného sektoru tuším od roku 1989 nedělala žádná vláda v naší zemi.
Docela zajímavou skutečností je i fakt, že vláda sehrála s občany zajímavou hru, i pokud jde o vývoj počtu zaměstnanců na centrálních úřadech, zejména na ministerstvech. Ačkoliv vláda Mirka Topolánka tvrdila, že sníží počet úředníků, povedl se jí pravý opak. Od roku 2007 do roku 2009 vzrostl počet zaměstnanců v ústředních orgánech státní správy o jeden tisíc. Představte si, že na ministerstvech a ústředních orgánech státní správy v Praze jenom za necelé dva roky vzrostl počet úředníků o tisíc. Kdo tomu nevěří, čísla najdete v tabulkové části sešitu C rozpočtové dokumentace. Tohle se premiérovi Topolánkovi podle mého názoru skutečně nepovedlo. On hovořil před volbami, neustále hovořil, o snižování administrativy, o eStatu, o zeštíhlování, a najednou za dva roky vzroste počet úředníků na ministerstvech o tisícovku. Nevím, proč to tak je.
Když se podíváme na samotný Úřad vlády - a tam by měl jít předseda vlády příkladem - tam v roce 2007 bylo 454 průměrných přepočtených zaměstnanců, v roce 2008 to už bylo 555. To znamená o sto zaměstnanců vzrostl i průměrný přepočtený počet na Úřadu vlády. To je velmi zajímavá věc, když si navíc uvědomíme, že letos jsme ještě nebyli předsednická země a nelze to tedy zdůvodňovat předsednictvím České republiky v Evropské unii. Navíc si nemyslím, že tisíc úředníků na ministerstvech lze zdůvodnil půlročním předsednictvím České republiky v Evropské unii. Myslím si, že skutečně to není možné. Navíc úřady v důsledku předsednictví začaly vydávat velké prostředky na nejrůznější služby včetně agentur apod. a v návrhu rozpočtu na příští rok - a to je možná inspirace pro pana ministra financí, když bude chtít šetřit - výdaje za služby těchto resortů rostou o zhruba 1,8 miliardy korun. To jsou ty nejrůznější poradenské, právní a PR služby, které tato vláda tak ráda masivně nakupuje.
***