(12.50 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Rovněž tak si nemyslím, že všechny občanské aktivity proti radaru jsou řízeny Moskvou. Bylo by však naivní se domnívat, že zpravodajské služby Ruské federace se nesnaží ze všech sil tyto aktivity podporovat. Myslet si opak by totiž bylo obviňování ruských zpravodajských služeb z neschopnosti. Ať už si o nich myslíme cokoliv, neschopné nejsou, i jako byla ta Státní bezpečnost. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu ministru financí Miroslavu Kalouskovi za faktickou poznámku. Faktická poznámka nyní pan poslanec Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, musím říci, že mě velmi mrzelo, že pan ministr Kalousek se uchýlil k takovéto argumentaci, která není hodna jeho inteligence. Svým způsobem je to opravdu argumentace dosti ubohá.
Já samozřejmě vím, že v rámci těch, kdo podepsali Chartu, byli i agenti. Ale těžko by prokázal, že jejich působení mělo vliv na koncipování základního dokumentu Charty i těch ostatních. Takže je třeba po mém soudu vidět určité věci v jistých mezích.
Nechci zde tuhle problematiku dál rozvíjet. Jenom jsem poukázal na to, že tu jsou jisté analogie mezi tím, jak se tehdejší moc stavěla k tomu, co požadovali signatáři Charty, a jak se současná vláda staví v pozicích, které vyvolávají analogie, jež jsou velmi pochybné. Takže jenom toto na vysvětlení.
Opravdu opakuji, že vystoupení pana ministra Kalouska mě velmi mrzí. Jsem samozřejmě v politice zvyklý na to, že člověk musí snést leccos, ale ne všechno musí snést tak, aby nedal najevo, co si o tom myslí. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla faktická poznámka pana poslance Jičínského. A nyní tedy s přednostním právem vystoupí pan místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Mám zde také přihlášku pana ministra zahraničních věcí pana Karla Schwarzenberga, který má též přednostní právo. Vystoupí tedy po místopředsedovi Sněmovny. Prosím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, pane premiére, členové vlády, paní a pánové, já jsem rozdělil své vystoupení do takových tří částí, respektive dvou, ale musel jsem předřadit jednu část, protože nemohu neodpovědět na některé věci, které tady prohlásil pan premiér. Vzhledem k tomu, že respektuji časový harmonogram Poslanecké sněmovny, vyslovím se jenom o těch prvních dvou částech, protože jsem přesvědčen, že nezbývá nic jiného, než tuto věc prodiskutovat důkladně.
K první části. Jen replika na některé otázky a odpovědi, které tady dával pan předseda vlády. Ano, je často dávána otázka, proč máme stavět radar. Jedna z odpovědí, která nejčastěji zaznívá a je stejně ideologická, jako byla odpověď pana premiéra, ale je zcela opačná, než pan premiér odpověděl: abychom se stali válčištěm velmocí. Válčiště je místo, kde se provádějí vojenské operace, a je odlišné od místa, odkud jsou operace řízeny. Ano, pokud chceme, můžeme samozřejmě nabídnout území České republiky, pokud to má vláda v úmyslu, na to, aby se tady střetly armády cizích zemí. Já to nechci.
Pokud jde o jeho absolutně nepravdivé hodnocení vojenské politiky první republiky, chtěl bych pana premiéra upozornit na to, že samozřejmě v každém parlamentu se velmi vážně debatuje o vojenském rozpočtu. Ale vojenský rozpočet za první republiky samozřejmě počítal s konfliktem. Ač také tehdy nejdemokratičtější režim v celé Evropě Československá republika neměla dostatek peněz, tak ale na svoji obranu pamatovala.
Panu premiérovi by nemělo ujít, že dodnes existuje alespoň jako historické území a jako součást našich muzeí systém opevnění. A ten systém opevnění byl obejit právě Mnichovem, jehož se báli někteří komentátoři v novinách jen dotknout v rámci oněch osmiček a osmičkových výročí v letošním roce. Ano, tady existovaly velké prostředky za první republiky, které se dávaly na obranu tehdejší Československé republiky, byla vybudována opevnění a tato opevnění byla obejita právě zradou spojenců a Mnichovskou dohodou. Takže pane premiére, prosím, když tak se vraťte ke studiu historie.
Další nepravda, kterou jste řekl v této sněmovně je, že největší rána ve vztazích České republiky a Ruské federace byla dána naším vstupem do NATO. Ano, nebylo to jistě pro Ruskou federaci nic příjemného, ale podle mého soudu nemáte pravdu, protože reakcí Ruska na vstup nejen České republiky, ale i ostatních zemí do Severoatlantické aliance bylo přece uzavření paktu NATO-Rusko a jeho posílení v té druhé fázi. Tady jednáme přece o něčem úplně jiném.
A myslím, že nemusím opakovat slova pana místopředsedy Zaorálka o tom, že v bukurešťské smlouvě - a prosím, už ty lži neopakujte před národem, protože je to opravdu trapné - k žádnému posunu nedošlo. Došlo jenom k potvrzení toho, že v roce 2009 se bude protiraketovou obranou zabývat Severoatlantická aliance na svém řádném zasedání, a to že se tím bude zabývat, myslím, že tady vzpomenul alespoň zčásti pan vicepremiér Bursík, když říkal, že dohoda o termínování pochází z roku 2002, respektive z roku 2004, protože ještě v roce 2002 na pražském summitu to dohodnuto nebylo, ale v roce 2004 se tento postup takto zvolil.
Proto je v podstatě tato dvoustranná smlouva nikoliv zahrnutí do aliančního vyjednávání, ale je to dvoustranná smlouva, která svým způsobem znevěrohodňuje vaši politiku. Vy jste totiž o to znevěrohodnění řekl. A prosím vás, jaký je větší důkaz nevěrohodnosti české zahraniční politiky než ten výprask České republiky a vaší vlády, vaší zahraniční politiky, než nezvolení České republiky do týmu těch dočasných členů Rady bezpečnosti? Takový výprask v historii Československé a České republiky nikdy neexistoval! Vy jste znevěrohodnili zahraniční politiku! Místo nás je tam Chorvatsko, jehož generály, opakuji, neustále stíhá Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii po celém světě! A my jsme to s tím Chorvatskem, které jinak mám rád jako stát, prohráli. To je vaše zahraniční politika, váš debakl! (Potlesk poslanců KSČM.)
A teď k té první části mého vystoupení. Nebude dlouhé a myslím si, že ho mohu do 13 hodin v podstatě uzavřít.
Řekl jsem, že tato smlouva je v rozporu s ústavou a na svém tvrzení setrvávám z jednoho prostého důvodu. Protože tato smlouva, ať chcete, nebo nechcete, není v souladu s ústavním pořádkem. Ústava nic takového nepředpokládala a pan ministr Cyril Svoboda neříkal pravdu, protože jde o narušení celistvosti území a svrchovanosti České republiky, a to nad územím radarové stanice.
Článek 1 odstavec 1 ústavy, a připomínám to těm, kteří dnes slyšeli na začátku schůze slib poslance České republiky a čtyřikrát slibuji, takže těm to připomínám, kdo si toho neváží, že už článek 1 odstavec 1 říká: "Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana." A článek 11 říká: "Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být změněny jen ústavním zákonem."
Nebudu tady teoreticky vysvětlovat, co to je svrchovanost nebo suverenita, jaký je to pojem. Jenom připomínám, že můj procedurální návrh, aby se hlasovalo ústavní většinou na 120 hlasů, je podložen právě tímto konstatováním. My nemůžeme obyčejným hlasováním, byť na absolutní většinu, to znamená 101 hlasů, změnit svrchovanost nad naším územím. My vyčleňujeme, a neříkejte, že to v té smlouvě není, je to v té smlouvě, to území radarové stanice přestává být svrchovaným územím České republiky. Nejen američtí vojáci, ale všichni, kteří se nacházejí v tom území radarové stanice, nepodléhají jurisdikci České republiky. A ty výjimky, které jste vyjednali ve smlouvě SOFA, jsou, pravda, trochu jiné, než jsou běžné smlouvy SOFA, ale jsou ponižující pro Českou republiku.
***