(11.30 hodin)
(pokračuje Grospič)

Komunistická strana Čech a Moravy rovněž vnímá tento záměr a vidí z určitých pohledů smysl nové kodifikace trestního práva. Rovněž zastáváme názor, že trestní právo má chránit jak jednotlivé občany, tak společnost jako takovou s jejími institucemi před společensky nežádoucím, zvlášť nebezpečným jednáním, které vykazuje míru společenské nebezpečnosti větší než nepatrnou. Ano, i Komunistická strana Čech a Moravy a její poslanecký klub vnímá velice citlivě a aktuálně, že současný platný trestní zákon č. 141/1961 Sb. byl zcela určitě překonán ve své koncepci vývojem společenských vztahů, a to podtrhuji, zejména po roce 1989. Samotný současný trestní zákon prošel téměř 70 novelizacemi. Je třeba zde i v rámci objektivního pohledu uvést, že 62 z těchto novelizací bylo přijato právě po roce 1990, tedy motivováno snahou reagovat na změněné společenské vztahy. Těchto konkrétních novelizací motivovaných touto snahou bylo téměř 62.

Na základě těchto společenských změn, nikoliv paušální kriminalizací období od skončení druhé světové války do roku 1989, se zde objevila celá řada společensky nebezpečných jednání a na ně bylo a je třeba reagovat novými skutkovými podstatami trestných činů, a možná je to jedna ze zcela legitimních úvah, i možnou zcela novou koncepcí pojetí trestního práva, jak je dnes předkládána. Jestliže se tedy v důvodové zprávě uvádí - cituji - že vývoj právního řádu v České republice je významně poznamenán společensko-politickými změnami, kterými stát procházel - ano, je to pravda. Říkáme to i my, komunisté. Musím však za celou Komunistickou stranu Čech a Moravy, za celý její poslanecký klub odmítnout pohled na předlistopadové období jako na období bezuzdné právní nejistoty, tzv. komunistického násilného deformování právního řádu a trestního práva. Mrzí mě, že právě často tyto argumenty zněly i při projednávání tohoto kodexu z úst ministra spravedlnosti jako odůvodnění mnohdy návrhů, které vůbec ani s tímto obdobím nesouvisely.

Slušelo by se tedy i dodat, že občanů se mnohdy nikdo neptal a neptá, nakolik si přejí změny směřující k obrovskému nárůstu kriminality, k znepružnění justiční soustavy, nepřehlednosti právního řádu, a obezlička, kterou jsem zmínil a která často, velice často zaznívala z vládních řad, zde není namístě a nebyla namístě ani při projednávání v ústavněprávním výboru.

Komunistická strana Čech a Moravy i my, její poslanci, rozumíme společenské potřebě volající po tom, aby trestní právo reagovalo na neustále se zvyšující kriminalitu, aby řešilo zejména prevencí vhodně doplněnou nezbytnou míru subsidiární represe, a tím ochranu celé společnosti i jednotlivců, ale nikoliv pouze primárně jednotlivců. Není určitě mezi námi rozporu v přesvědčení, že ochrany současného státu a současné podoby demokratického zřízení, práv a svobod jednotlivců a ochrany jejich majetku, života a zdraví je třeba dosahovat především mimosoudními prostředky. Není mezi námi rozporu, že na protiprávní jednání je třeba reagovat prostředky trestního práva až v krajním případě a v souladu se subsidiární úlohou trestního práva, tedy vyvažováním prevence a represe. Avšak při bližším posouzení koncepce předloženého trestního zákona a po jeho projednání v ústavněprávním výboru, včetně struktury zvláštní části, včetně načtených změn formulací některých skutkových podstat, včetně posunu hranice odpovědnosti mezi přečiny a trestnými činy, se tento návrh trestního kodexu ubírá zcela jinou cestou.

Jak jsem již zmínil, jeho tvůrci, posvěceni odborným pohledem naší vlády, jej obalili zejména v důvodové zprávě patřičně ideologizovaným nánosem a celou řadu změn zdůvodňují léty před listopadem 1989. Po projednání v ústavněprávním výboru zůstal tímto nánosem obalen nový kodex i nadále. Jde o skutkové podstaty trestných činů obsažené v § 353 - podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, jde o skutkovou podstatu v § 397 - genocidium, skutkovou podstatu v § 399 - apartheid a diskriminace skupiny lidí, skutkovou podstatu v § 400 - založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, v § 402 - popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy, nebo v skutkové podstatě § 410 - perzekuce obyvatelstva.

Vážené kolegyně a kolegové, prostě oněch 62 novelizací trestního zákona po roce 1990 natolik změnilo pojetí trestního práva hmotného, že jeho současná podoba nemá téměř nic společného se zákonem z roku 1961. A přitom se neustále opakují ideologicky podbarvené argumenty v důvodové zprávě, které nemají své opodstatnění. Naopak, přehlížejí zcela věcné problémy, které přinesl vývoj naší společnosti od počátku devadesátých let a na nichž se podílely všechny vlády a politické strany mimo strany komunistické.

Návrh kodifikace trestního práva je založen dle důvodové zprávy na subsidiární úloze trestního práva, tedy na principu ultima ratio jako krajního prostředku ochrany jednotlivců a společnosti. Na druhou stranu je rozporováno materiální pojetí trestného činu jako základu trestní odpovědnosti, kdy je na prvním místě zdůrazňována společenská nebezpečnost činu vymezená formálními kritérii. Ta prý v nedostatečné míře neumožňovala poznat smysl pojmu a stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v současném, ještě stále platném trestním kodexu, a byl zároveň chápán jako politický a ideologický pojem a výraz.

Mám naopak dojem, že tvůrci nového zákona chápou celý zákon jako politické a ideologické zadání, jako stupínek úspěšnosti své vlády.

Materiální znak trestného činu je určitým hodnotovým kritériem, které je používáno v trestním právu celé řady států a odbourává formalizaci trestního práva. Jestliže předkladatelé hovoří o tom, že v liberálním trestním právu nemá toto místo, neboť to neumožňuje v dostatečné míře právě rozpoznat stupeň nebezpečnosti, ale naopak k vytřídění činů, které mají znaky trestného činu jen zdánlivě, je třeba použít podstatně konkrétnějších a jednoznačnějších kritérií, a jestliže tato kritéria však dostatečně nestanoví, pak faktickým nahrazením zásady materiální pravdy dojde v praxi k formální kriminalizaci většiny potenciálních trestných činů.

Toto určitě není v zájmu právní jistoty občanů, nelze se s tím ztotožnit. Že každé jednání naplňující formální znaky skutkové podstaty trestného činu bude potenciálně kriminalizováno a že následně bude zkoumán stupeň společenské nebezpečnosti, bude do budoucna velkým problémem, který tento trestní kodex, bude-li schválen, přinese. Takový přístup je pro nás nežádoucí, nepřispěje k větší míře ochrany občanů, nebude působit ani preventivně a pro nás je to zcela zásadní problém. Snažili jsme se toto vyjádřit i při projednávání na ústavněprávním výboru, snažili jsme se alespoň zvýraznit úlohu materiálního korektivu v pozměňovacích návrzích o poznatky z praxe soudů, státních zástupců. Nebyla k tomu - s úsměvem - politická vůle.

Vláda v důvodové zprávě vytýká nejasnost celé řady skutkových podstat současného trestního zákona. Znovu chci připomenout, že je to dílo oněch 62 polistopadových novelizací. Projdeme-li navržené skutkové podstaty, je v novém zákoně celá řada rovněž nejasných skutkových podstat, a dokonce vysoce třídně zaměřených. Po projednání v ústavněprávním výboru tento stav zůstal nezměněn.

Nabízí se tedy otázka, k jakému účelu má vlastně sloužit celá řada zabarvených skutkových podstat, které jsem tady zmiňoval, zejména např. v hlavě osmé, ať už to jsou trestné činy proti lidskosti, kde vláda zcela nepochopila a nechce řešit skutečné problémy, nehledá nástroj, jak utlumit potenciální soupeře, či si možná chystá nástroj na možné protesty proti své asociální politice a možná tak vytváří nástroj i pro vlády budoucí. Možná k tomu má sloužit snaha o liberalizaci trestního práva.

Na druhou stranu chci říci, že vítáme rozdělení trestných činů na přečiny a zločiny. Chtěl bych však také upozornit na určitý rozpor, který zde je obsažený a který jsme rovněž zmiňovali při projednávání v ústavněprávním výboru, kdy trestní zákon týkající se výkladu pojmu úmysl a nedbalost. Chci znovu upozornit, že na jedné straně široký výčet trestných činů, na něž se vztahuje účinná lítost, a přitom na druhé straně v § 35 vyloučení z promlčení pod písmenem a) a c) bude zakládat celou řadu procesních komplikací a znovu dá možnost otevřít věci již jednou pravomocně ukončené.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP