(12.40 hodin)
(pokračuje J. Dolejš)
Za další. Riziko těchto problémů by neměli nést daňoví poplatníci, ale část toho rizika by měla být přenesena na samotný bankovní sektor.
Za další. Je třeba si vyříkat transparentnost finančních toků, abychom měli přehled, abychom mohli kontrolovat. Tedy jde především o pohyby, které jsou v bilancích mezi zahraničními matkami a českými dcerami.
A v neposlední řadě jde o koordinaci a sbližování postupů v rámci zejména Evropské unie místo snahy to té Evropě neustále oslazovat.
Tady se dostávám k jednomu takovému speciálnímu tématu, a to je problematika evropské měny - eura. Já bych především euro nepohřbíval. Někteří všechno, co přichází z Evropy, mají předem za cosi špatného a jásají, když se to s těmito institucemi nahne. Na druhou stranu si nemyslím, že rychlejší přijetí eura je onou kotvou, která nám dá žádoucí stabilitu. Euro jako silná měna samozřejmě může teoreticky vzdorovat lépe rozbouřeným vodám, ale pokud chceme přeskočit z té bárky do velké lodi, tak se především přesvědčeme, jestli ta velká loď není indisponována do podoby nějakého Titaniku, zkrátka zda politika Evropské centrální banky, zpochybnění určité stability a vztahu mezi fiskální měnovou politikou v Evropě, zda tedy nerozkolísá i tuto silnou měnu. Pak by skutečně bylo asi nejjednodušší počkat na další volební období a věnovat všechny síly řádné přípravě na tuto měnu.
S čím skončím? Dnes v Mladé frontě - dělám reklamu, to by se možná nemělo, ale asi to bude i v jiných novinách - měl vyjádření pan prezident Klaus. Tady už byl oceněn za výrok, že politika se nám vyprázdnila. Problém je, že se nám vyprázdnilo i řešení hospodářských problémů. A tady na tom, myslím si, se on jako odborník poněkud podílí. Nemohu souhlasit s jeho tezí, že viníkem současné krize je regulace bankovního sektoru. Já si nemyslím, že řešení v budoucnosti je jakýsi free banking, kdy zkrátka banky bez centrálního dohledu si budou dělat, co budou chtít. Opak je pravdou. Jestliže chceme hájit svobodu, občas musíme trochu sáhnout do toho volného trhu, občas se regulovat musí. A abychom se shodli jak, aby to byla regulace ne větší či menší, ale efektivní, o tom by měla začít debata. Jestliže vláda tuto debatu nastartovat nechce, přišel její čas a je třeba tuto vládu vyměnit.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Dolejšovi. Nyní vystoupí paní poslankyně Kateřina Konečná, a pokud bude její řeč kratší než do jedné hodiny, tak dám slovo ještě panu poslanci Zdeňkovi Maršíčkovi.
Poslankyně Kateřina Konečná: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, pro mnohé z nás i pro média se hlasování o nedůvěře této vládě stalo nudným koloritem parlamentních hádek. Přesto bych chtěla zdůraznit, že ono dnešní je mimořádné. Nejde pouze o fakt, že přichází po krajských volbách, kdy většina lidí řekla jasné ne stranám pravicové vládní koalice. Hlasuje se o ní ve chvíli, kdy už máme zkušenosti s jejím vládnutím jak dovnitř této země, tak z hlediska zahraniční politiky. Uvedu jen dva příklady z letošního roku, které jsou zcela zásadní pro pochopení obsahu i stylu úrovně práce této vlády: Kosovo a radar.
Vláda zcela v rozporu s únorovou rezolucí Sněmovny uznala separatistickou vládu v Kosovu, učinila tak pokoutně na výjezdním zasedání v době nepřítomnosti některých ministrů ze strany ODS, bez ohlášení tohoto bodu programu vlády a v době, kdy Sněmovna nezasedala. A nejde jen o zbabělý postup vlády. Hlavně jde o zásadní porušení mezinárodního práva. Premiér arogantně odmítl naše varování, že takováto politika vytváří nebezpečný precedent. Připomínám při této příležitosti, že na moji interpelaci týkající se dodávek zbraní a munice do Gruzie v roce 2007 pan Topolánek odpověděl, že tato dodávka umožní vyhnout se nežádoucím ekologickým důsledkům likvidace munice u nás doma.
Obdobně postupuje vláda v otázce vybudování americké vojenské základny. Klamavá vládní reklama, snažící se vnutit radar v Brdech, má zastřít skutečnost, že vláda připravuje zásadní smlouvy bez širší politické dohody v zemi, a to nejen proti vůli parlamentní opozice, ale i v rozporu s přáním obrovské většiny naší veřejnosti. Nelze dopustit, aby smlouvy, které upekla Topolánkova vláda s nejhorší poválečnou vládou USA, prošly. Jsou v rozporu jak s českými národními zájmy, tak i se zájmy samotných Spojených států.
Tato pravicová vláda sestavila zahraničněpolitický tým, který je pro tuto zemi obrovským rizikem. Trojice Mirek Topolánek, Karel Schwarzenberg, Alexandr Vondra prokázala, že ji nezajímají ani názory expertů, ani postoje veřejnosti. Osobní zahraniční vazby a ideologické předsudky jsou pro tuto trojici určující. Fráze o demokracii, které představitelé této vlády opakují při každé vhodné i nevhodné příležitosti, doprovázejí pohrdání názorem většiny obyvatel této země. Kabinetní politika a tajná diplomacie. A to, co je reálným rizikem pro tuto zemi, se v příštím roce může změnit na hrozbu Evropě. Dovedete si představit, že by zmíněná trojice měla za Evropskou unii řešit takové problémy, jako byl válečný konflikt na Kavkaze či je globální finanční krize? Tato vláda je schopna zničit Unii jako světového politického hráče ve chvíli, kdy se bortí opory světové ekonomiky a vojenské strategie mocností získávají konfrontační charakter. A tomu je třeba zabránit. Dnes k tomu máme příležitost.
Vážení kolegové, vyzývám vás proto, abyste při hlasování vyjádřili vládě nedůvěru proto, že její zahraniční politika se stala rizikem pro tuto zemi a nebezpečím pro Evropu, proto, že je to politika odporující českým národním zájmům. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Kateřině Konečné a o slovo se přihlásil první místopředseda vlády Jiří Čunek.
Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Jiří Čunek: Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, důvěra. Důvěra je slovo, které je dneska klíčové nejenom v této Sněmovně, nejenom v této zemi, ale snad i ve světě. Ode mě se jistě očekává, že bych měl jako politik, který je v koalici, pohanět a odsoudit všechno, co zde bylo řečeno, ale já to neudělám. Je určitě mnoho věcí, na kterých se obě strany této Sněmovny shodnou, a to proto, aby krize, která nastala v Americe, krize, která v zásadě postihla jeden bankovní ústav, ačkoli má mnoho derivátů, krize, která za 150 let v Americe již byla 32krát, takže je tam dost známá, nicméně já souhlasím s mnohými předřečníky v tom, že tato krize nás zasáhla, že tato krize vznikla na základě těch, kteří chtěli příliš bohatnout, že tato krize je také krizí státu, protože se ukázalo, že ta neviditelná ruka trhu přece jen nemůže existovat bez toho, že tady bude stát, který ji bude regulovat.
Jinými slovy, ano, i já chci, aby tady byl malý silný stát. I já chci, aby tady bylo široké pole pro volné působení těch, kteří chtějí podnikat a zaměstnávat jiné. Ale byl bych velmi rád, kdybychom se neutěšovali tím - a to je možná na obou stranách našeho politického spektra nebo na všech stranách, nemyslím jenom v koalici a opozici, ale ve všech stranách - že tady v České republice zní, že my jsme nějakým ostrovem. Já myslím, že to je základní chybná úvaha, stejně tak jak jsem kritizoval kolegy, kteří udělali černou Evropu a žlutou Českou republiku jako jediný ostrov naděje v moři Evropské unie - ano, s tím já také nesouhlasím. Také není pravda to, že my jsme s českou měnou jediným ostrovem.
***