(16.10 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Váš způsob vládnutí se vyznačuje velikou arogancí. Vycházíte z toho, že jste byli zvoleni a zvolením jste dostali mandát a pak během těch čtyř let se o to, co chtějí občané, nemusíte starat, protože máme přece zastupitelskou demokracii. Proto také odmítáte referendum, a teď to zase odmítáte, když říkáme, že volby do krajů byly referendem o této vládě. Měli byste ale vzít na vědomí, že Česká republika není žádný zvláštní ostrůvek politického nebo ekonomicko-sociálního klidu ve velmi turbulentním světě a že také všude ve světě se hovoří o vážném problému krize parlamentní zastupitelské demokracie, že se všude hledají způsoby, jak upevnit vazbu volených orgánů a vlády k občanům.
Samozřejmě, že je tu jisté napětí, protože vláda se nemůže řídit jen tím, co se zjistí podle sondáží veřejného mínění. Ale nebezpečí, že se tu ztratí tato vazba, existuje a to je něco, co prokazujete zejména ve vztahu k zahraniční politice a k radaru. Chcete vnutit lidem této země, co si nepřejí, s odůvodněním, že o zahraničněpolitických otázkách, otázkách bezpečnosti nemohou rozhodovat občané, protože k tomu nemají potřebné znalosti a podobně. Zejména pan ministerský předseda často mluví o tom, jak je třeba bojovat s komunismem, s jeho zbytky v našem vědomí i jednání, ale ne nadarmo ODS záhy po vzniku byla kritizována za to, že se chová jako pravicový bolševismus. Vy v této věci také vycházíte z toho, že lépe než občané víte, co je v jejich zájmu, a chcete to prosadit bez ohledu na to, zda si to občané přejí, nebo nikoliv. To je samozřejmě z hlediska demokratické politiky něco, co je velmi zhoubné nejenom pro ten konkrétní výsledek, ať už bude jakýkoliv, ale protože to zbavuje občany důvěry v jejich ústavní instituce, důvěry v to, že mají možnost něco ovlivnit. Považuji za velmi pozitivní, že vzestup voličských hlasů o 12 % v krajských volbách prokázal, že to lidem ještě jedno není.
Ještě jedno slovo k panu ministerskému předsedovi. Líbí se mi na něm to, že se chová jako bojovník, že nevzdává, jde do boje. Je ale třeba, aby si uvědomil, že nevede čistý boj a nevede jej čistými prostředky. Jeho sportovní nasazení, které bych jinak mohl velmi ocenit, to jistým způsobem znehodnocuje.
Připomínám mu, že svého času, bylo to myslím loni, v jedněch pravicových novinách napsal jejich hlavní komentátor článek s nadpisem Velký kluk Mirek bojuje s premiérem. Obávám se, že tento boj nezvládl. Minule jsem tady hovořil o tom, že mi tato politika připadá jako návrat do pubertálního stadia, s její nezralostí, to, co odpovídá klukovskému přístupu k věcem. To má v sobě, pokud je to normální vývoj člověka, pel nevinnosti. Ale tady tomu tak není. Po dvaceti letech už na takovýto pel nevinnosti právo nemáme. A pokud chcete opět konkrétní důkaz, byl podán heslem Evropě to osladíme. Skutečně, jestliže jsme chtěli prokázat, jaký je stav zralosti a odpovědnosti naší zahraniční politiky, projevili jsme to tímto způsobem.
Ještě několik poznámek. Pan předseda Topolánek také projevil úmysl, který byl příznačný spíše pro vedoucí politiky starého režimu. Řekl, že se zasadí o to, aby bratří Mašínové byli zapsáni do učebnic dějin jako hrdinové. Myslím, že z žádného ústavního postavení premiéra neplyne, že by se měl zasazovat o to, kdo má být zapsán jako hrdina do učebnic. Určité věci patří historii jako vědě a nerozhoduje o tom politické rozhodnutí.
Sama skutečnost, že pan premiér si jako poradce vzal Pavla Žáčka, je také příznačná. Pavel Žáček mu v této věci hned přispěchal na pomoc, když začal prokazovat, že se bratři Mašínové pokoušeli připravit atentát na Gottwalda. No, ti ale projevili přece jenom zbytky jisté sebereflexe a řekli, že tak daleko nešli. I to o něčem svědčí.
A ještě pokud jde o tento oblíbený ústav ODS - kauza Kundera. Mám tu článek z posledního francouzského týdeníku Le Point z 16. října. Je to jeden z významných francouzských týdeníků pravicové orientace. Článek pod názvem L´Affaire Kundera, Kauza Kundera, končí těmito slovy: "Po šedesáti letech se nedá nic očistit, ale pošpinit se dá všechno."
To je poselství, které nese naše vláda do této země už po delší dobu, a měli bychom se s tímto poselstvím rozloučit. (Potlesk části poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní požádám paní poslankyni Olgu Zubovou, připraví se paní poslankyně Věra Jakubková. Vážená paní poslankyně, prosím, ujměte se svého slova.
Poslankyně Olga Zubová: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, předpokládala jsem tuto dlouhou debatu a právě proto jsem dnes hlasovala pro odložení tohoto bodu až po projednání státního rozpočtu, který jsem považovala i ve světle včerejších událostí za důležitější. Věřte mi, že v tom nebyl žádný postranní úmysl podpořit hlasováním opozici či potrápit koalici, jak se to v některých interpretacích objevilo. Nakonec při zjištění, že jsme v 16.17 hodin uprostřed rozpravy, mi snad dají za pravdu i ti, kteří byli proti odložení.
Tato vláda dostala mou důvěru v době svého vzniku a dostala ji na celé volební období za předpokladu, že bude fungovat na principu dobrovolné spolupráce tří koaličních partnerů a bude plnit programové prohlášení a koaliční smlouvu. Nedůvěryhodnou se může stát vláda v momentě, kdy svou práci nedovede obhájit před veřejností, v momentě, kdy princip dobrovolnosti vystřídají způsoby negativních a pozitivních motivací. Obě varianty podle mě nastaly. Pak je čas na sebereflexi.
Hledejme tedy otázku, kde děláme chybu. Ale ptát se má myslím vláda, kde je ten recept, jak najít cestu k nápravě a obnovení důvěry. Opozice využívá možnosti otestovat počtvrté křehkost této koalice a má na to právo. Nehodlám se ale angažovat v této opoziční aktivitě. Důležité je pro mě opravdu to, jak vláda sama naloží s varováním, které dostala od voličů v poločase svého vládnutí.
Proto dnes aktivně nepodpořím návrh předložený opozicí. Doufám totiž, že zejména všichni zelení poslanci a poslankyně, ministři a ministryně nedopustí, aby slova o bermudském trojúhelníku, kde mizí malé politické strany, o kterém tu mluvil pan předseda Paroubek, byla naplněna, a využijí možnost přesvědčit voliče, že nerezignovali na skutečnou zelenou politiku.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Prosím paní poslankyni Věru Jakubkovou, připraví se pan poslanec Josef Řihák. Vážená paní poslankyně, máte slovo.
***