(17.40 hodin)
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, myslím, že všichni očekávali v době, kdy se schvaloval nový zákon o sociálních službách, který byl - a myslím si, že skutečně svůj účel splnil - revolucí v této oblasti, protože změnil poměr mezi tím, kdo služby nabízí, a tím, kdo je potřebuje. To znamená, že dřívější princip, že poskytovatelé dostali dotaci a vybírali si klienty, se změnil na to, že peníze jdou za klienty a klienti si vybírají poskytovatele. Myslím, že to je základní a velmi potřebný princip, který se změnil.
Samozřejmě v té době jsme všichni věděli, že bude potřeba po určitém období nastavit parametry toho systému. Trochu mě mrzí, že ministerstvo nevyužilo toho období, kdy bylo možné jednat právě o návrhu ještě v předkole, než to bylo schváleno vládou, protože jsem vycházel z těch informací, kdy mělo dojít k určitému přeskupení i řekněme ve prospěch buď platby cash, nebo necash apod., ale tak jak je ten návrh postavený, tak si myslím, že trošku minul to, co by tedy znamenalo určitým způsobem rovnováhu. Navíc v situaci, kdy jsme tady ve Sněmovně před několika dny projednávali druhé čtení zákona, změny daňového systému, kde vláda navrhuje snížení sociálního pojištění, které by ve svém důsledku, pokud by byly schváleny všechny úpravy, které jsou navrženy, znamenalo výpadek v příjmové stránce rozpočtu asi 30 mld. korun, tak jestliže tady hovoříme o tom, že uspoříme na zdravotně postižených několik miliard korun, tak to nepovažuji za adekvátní. Ten problém je, jestli peníze skutečně nejsou, anebo jestli se k tomu vytvářejí patřičné nebo nepatřičné podmínky. Další věc, a myslím, že to je hlavní důvod, včetně toho snížení doplatku v první skupině, protože tam by na to dopláceli vlastně i poskytovatelé, protože tak jak jsou ty průzkumy, tak přibližně více než třetina lidí ty služby skutečně konzumuje nebo je platí poskytovatelům a ty peníze jim budou samozřejmě chybět.
Další věc, která s tím souvisí. Je potřeba rozlišit taky oblasti, jako jsou velké aglomerace, města, a potom místa, kde jsou lidé se zdravotním postižením, přestárlí apod., kteří tyto služby potřebují, ale nedočkají se jich, protože tam prostě nejsou žádní poskytovatelé. Je tady stále ještě rezerva, protože právě pro tyto oblasti, kde mnohdy je i daleko do práce apod., tak toto je velká příležitost, aby vlastně ty prostředky, které jdou za lidmi, za těmi, kteří ty služby potřebují, tak aby byli osloveni. Je to možnost zaměstnání i v místech, kde jiné formy nebo možnosti zaměstnání nejsou. To je určitě k diskusi.
Myslím, že tady se trošku příliš podléhá tlaku a stížnostem poskytovatelů, tak jak jsem zaregistroval. A překvapuje mě, že je to ze středopravých stran, které často hovoří o trhu, který si vytváří potom určité podmínky. Právě poskytovatelé byli v minulosti zvyklí na to, že dostávali státní dotace a že si vybírali klienty. Situace byla taková, že mnohdy člověk žádal o to, aby se dostal např. do domova důchodců, nebo dneska domu pro seniory, a ten člověk se nedočkal, mnohdy zemřel dříve, než se této služby dočkal nebo než byl přijat do toho domova důchodců. Dneska je tady alespoň možnost, že dostává příspěvek na péči a za ten může zajistit domácí péči. A já myslím, že celý ten systém byl právě přenastavován proto, aby prioritně byla využívána možnost domácí péče a v situaci, kdy už to není možné, aby byla poskytována ústavní péče. Myslím, že tady celkem správně i ministerstvo postupuje v tom smyslu, že nelze upřednostňovat jeden druh péče před druhým, protože ty diskuse, které tady byly i dříve vedeny o tom, že jeden či druhý druh péče je správný, tak ony se musejí doplňovat, musejí být v určité symbióze. Ukázalo se to nakonec i při zavedení tohoto systému ve skladbě některých ústavů, kde vlastně klientela mnohdy neodpovídala té potřebnosti, a tam samozřejmě do toho musí potom vstupovat dotace ať už zřizovatele, nebo Ministerstva práce.
Pokud jde o kvalitu a některé další věci, které se tady odehrávají i ve vztahu ke kvalifikovanosti, myslím, že to je jednoznačné. To, co mě mrzí dlouhodobě je, že právě odměňování v oblasti služeb dlouhodobě trošku zaostává za zdravotnictvím, byť jsem přesvědčen o tom, že lidé, kteří tyto služby poskytují, jsou v podstatě na stejné nebo velmi podobné úrovni, a myslím si, že i ve vztahu k financování v oblasti sociálních služeb bychom měli hovořit i o určitém srovnání v oblasti odměňování, protože pracovníci v sociálních službách by si myslím zasloužili, aby tady došlo ke změně, a pokud hovoříme o financování a budoucnosti sociálních služeb a i jejich atraktivnosti, tak bychom měli hovořit i o zlepšení podmínek pro odměňování.
Rozumím tomu, že je potřeba tu diskusi vést. Já myslím, že by bylo dobře, kdybychom si k tomu dali možná i větší prostor a kdyby byl prodloužen čas na projednání z toho zákonného o 30 dnů, protože přece jenom by bylo dobré do té diskuse zapojit jak poskytovatele, tak i zástupce organizací, které zastupují klienty toho systému. A myslím, že právě i pro poslance a poslankyně by bylo velmi dobré, kdyby proběhlo, řekněme, několik takových slyšení a abychom ve spolupráci samozřejmě s Ministerstvem práce dosáhli opět toho výsledku, který tady byl před těmi dvěma třemi lety, kdy se zákon schvaloval, to znamená aby průřezově pokud možno prošel širokým politickým spektrem, i tyto parametrické změny, aby to nebylo vynuceno nebo vytlačeno pro jednu stranu a aby i ta stabilita celého toho systému byla dlouhodobější.
Takže bych navrhoval ještě prodloužit lhůtu na projednání o 30 dnů.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Škromachovi. Nyní se hlásí paní poslankyně Mazuchová.
Poslankyně Lenka Mazuchová: Dobrý podvečer, kolegové. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se pozastavím pouze nad jednou částí novely zákona a to je snížení příspěvku z 2000 na 800 korun.
Pro přiznání příspěvku na péči se bere v úvahu jak nepříznivý zdravotní stav žadatele, tak se na základě sociálního šetření zkoumá, jak je žadatel soběstačný a schopný samostatného života. Míra závislosti neboli potřeba pomoci vychází z počtu úkonů běžného každodenního života, při nichž potřebuje žadatel pomoc nebo dohled. Posuzuje se jak stanovení stupně závislosti při péči o vlastní osobu, tak míra soběstačnosti. Počet úkonů, které žadatel o přiznání příspěvku na péči nezvládá, je v prvním stupni závislosti, tzv. lehké závislosti, 12 a současná výše příspěvku činí 2000 korun. V případě středně těžké závislosti, tzv. druhém stupni, nezvládá žadatel 18 úkonů a výše příspěvku je 4000 korun.
Důvodová zpráva k tisku 659, k vládnímu návrhu zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, uvádí, že podmínky vzniku nároku na příspěvek na péči a výši příspěvku především v nižších stupních závislosti jsou nastaveny tak - a teď konstatuje, že vyvolávají bezprecedentní zájem o získání této dávky.
***