(16.20 hodin)
(pokračuje A. Černý)
Nikdo nepochybuje dnes o tom - a ještě se o tom bezesporu v další rozpravě přesvědčíme - že nejnáročnější ze všech misí, o kterých je dnes řeč, je Afghánistán. Celkem zde má působit téměř 750 příslušníků Armády České republiky. V misích ISAF 645 a v operaci Trvalá svoboda stovka. Nyní je v Afghánistánu nasazeno na 65 tisíc vojáků, z toho je kolem 30 tisíc Američanů. Američané velmi stojí o to, aby se vojenská přítomnost v Afghánistánu posilovala. Chtějí vyslat další brigády, chtějí, aby větší podíl převzali ostatní spojenci. Válka v Iráku a Afghánistánu je velmi vyčerpává. Nejsou schopni držet vysoké tempo střídání jednotek. Doba rotací se neustále prodlužuje. Oba konflikty už trvají příliš dlouho. Rotovat téměř 200 tisíc lidí je nesmírně náročné i pro Spojené státy. Navíc finanční náklady s tím spojené neustále rostou. Do konce roku 2010 mají dosáhnout 2 bilionů amerických dolarů. A to všechno v době krize, kdy je efektivita vynakládání prostředků posuzována zvlášť citlivě, a ujišťuji vás, že nejen ve Spojených státech amerických.
Letos už v Afghánistánu padlo přes 100 Američanů. Ostatní spojenci utrpěli ztráty téměř 250 lidí. Bohužel jsou mezi nimi i příslušníci Armády České republiky. Více než tisíc lidí bylo zraněno.
Na druhé straně počty lidí poškozených válkou, mrtvých, raněných, připravených o domov, se nedají ani odhadnout. Zaměstnání nemá v Afghánistánu na 80 % obyvatel. Průměrná délka života je 44 let. Dětská úmrtnost je nejvyšší na světě - 161 dětí na tisíc narozených. Pětina dětí umírá do pěti let. Jeden lékař připadá na 6 tisíc obyvatel. Pouze čtvrtina občanů má přístup k pitné vodě a jen 60 % obyvatel má sporadicky elektřinu. Takové jsou důsledky dlouhodobého válečného nasazení v Afghánistánu.
Britský ambasador v Kábulu v rozhovoru s francouzským zástupcem velvyslance - celý jejich rozhovor pronikl na veřejnost a byl publikován ve Francii - mimo jiné řekl: "Bezpečnostní situace se zhoršuje. Stejně i korupce, a prezident Karzáí ztratil jakoukoli důvěru. Koaliční síly zajišťují přežití režimu, který by jinak ihned zkolaboval. Jediným východiskem je nahrazení Karzáího přijatelným diktátorem, což by mohlo umožnit stažení 8 tisíc britských a téměř 3 tisíc francouzských vojáků, a v podstatě je to jediný reálný pohled na situaci, a je potřeba připravit veřejnost ve Spojených státech a v Evropě, aby ji akceptovala. - Britská vláda nepopřela vyjádření svého velvyslance, pouze uvedla, že hodnocení bylo poněkud přehnané.
Předchůdce dnešního velitele ISAF generál Dan McNeill požadoval po Kongresu USA vyslání 400 tisíc mužů do Afghánistánu. Tolik je prý potřeba k jeho vojenské pacifikaci. Znovu připomínám, že dnes je v Afghánistánu pouze 65 tisíc vojáků a USA připravují jejich navýšení maximálně o dalších 20 tisíc.
U příležitosti předání funkce svému nástupci zdůraznil britský brigádní generál Mark Smith, velitel 16. výsadkové brigády nasazené v Afghánistánu, že válka nevede k vítězství a jedinou variantou urovnání situace v Afghánistánu je kompromis umožňující začlenění představitelů Talibanu do politického systému země.
Sám Karzáí prostřednictvím saúdského krále Abdulláha usiloval o setkání s vůdcem Talibanu mullou Muhammadem Umarem. Vyzval ho k návratu do země a k práci pro štěstí lidu. Nikdo nepochybuje, že o těchto krocích museli Američané vědět.
Tato fakta jednoznačně dokládají, že za prvé usilovat o stabilizaci Afghánistánu vojenskou cestou je naprosto nereálné a že přibývá těch, kteří si to uvědomují, a za druhé, že konečný cíl - umožnit nadnárodním korporacím neomezenou a klidnou těžbu surovin a bezpečnou přepravu ropy a zemního plynu z kaspické pánve k námořním terminálům - je stále ještě v nedohledu. Zdá se, že řešení je jediné: nastolit mírové uspořádání pod vedením OSN a pravděpodobně za pomoci muslimských států. Nahradit Američany a jejich spojence, sdružené v koalici ochotných a jednotek NATO, ať už v operaci ISAF nebo Trvalá svoboda, které Afghánci vnímají jako okupanty.
Dámy a pánové, v žádném případě nechci zpochybnit připravenost, profesionalitu nebo nasazení našich vojáků. Co ale rozhodně zpochybňuji, je základní idea - bojovat proti terorismu, šířit demokracii a západní hodnoty pomocí armády, pomocí leteckých pum, raket, zbraní; to je kontraproduktivní. Prostí Afghánci, ale i Iráčané, nemají rádi Američany, ale ani jejich spojence. Považují je prostě za okupanty. Praxe uplynulých let jednoznačně dokazuje, že koncept preventivních válek a válka proti terorismu je největší omyl tohoto tisíciletí. Pokračování v této praxi nezlepší bezpečnostní situaci v žádné z uvedených oblastí, a proto nemůže mít pozitivní vliv ani na bezpečnost České republiky, jak se nám předkladatelé této zprávy snaží vnutit, ale právě naopak. Bezpečnost se neustále zhoršuje.
Jsem přesvědčen, že prostředky, které jsou vynakládány na vojenské akce a které jsou v souhrnu mnohonásobně větší než ty, které jsou poskytovány pro rozvoj dotyčných oblastí, by mohly být využity daleko efektivněji v případě, že by opravdu sloužily občanům těchto zemí.
Vzhledem k tomu, že projednávaný tisk 641 ani nenaznačuje možnost nějaké pozitivní změny, je velmi pravděpodobné, že nikdo z poslaneckého klubu KSČM nebude takovéto vyslání našich vojáků do zahraničí podporovat.
Dovolte mi ale ještě jednu poznámku. Původně jsem chtěl hovořit spíše o vojenských aspektech toho, co se kde děje, o zbytečném roztříštění našich sil, o tom, že působí na mnoha místech, i konkrétně v Afghánistánu, ale ukazuje se, že to nemá valného smyslu. Dnes je 19. prosince. 15. prosince údajně vypršely lhůty pro vypovězení některých smluv o logistickém zabezpečení, alespoň vybraných misí. Naskýtá se logicky otázka, proč projednáváme tak závažnou věc až dnes. Proč necháváme v nejistotě vojáky, ať ty, kteří jsou venku, tak ty, kteří se připravují, kteří mají každou chvíli vyjet? Čí je to zodpovědnost?
Od července je ve Sněmovně materiál, který se jmenuje zámysl, ale nijak zvlášť se neliší od tisku 641. V zásadních věcech jsou čísla v něm uvedená shodná s tím, co dnes projednáváme. Paní ministryně nás dost dojemným způsobem ujišťovala, nebo nám vysvětlovala, že dokonce více než od července, od začátku roku, skoro ještě od loňského roku že jsme věděli, co nás čeká, a že jsme celou dobu údajně jednali.
***