(15.20 hodin)
(pokračuje Vondra)
Zároveň je to samozřejmě krok, který směřuje k prohloubení parlamentní kontroly, něco, co sama Lisabonská smlouva umožňuje, kupříkladu systémem inovovaných žlutých nebo oranžových karet, je to tedy politika, kterou my, stejně tak jako většina států té menší a střední velikosti také vždy podporovala.
Tudíž závěr diskuse v zahraničním výboru byl, že by bylo samozřejmě dobré, aby se v ratifikačním procesu smlouva vrátila k projednávání v příslušných výborech a paralelně s ratifikací, s jejím projednáváním, by bylo dopřipraveno příslušné opatření, které by formulovalo vázané mandáty. Jedná se jednak o novelu zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, v Senátu novelu zákona o jednacím řádu Senátu, a zároveň novelu stykového zákona. Chci zde upozornit, že na půdě Senátu legislativní přípravná činnost již probíhá, že dokonce vláda už jednu z těchto novel dostala k vyjádření, čili nejedná se o nic, co by muselo ten proces významným způsobem zdržovat. Dá se to stihnout poměrně rychle.
Čili myslím si, že to, co už tady zaznělo v diskusi i z úst premiéra na úvod jednání dnešní schůze Sněmovny, je krok, který není nikterak neobvyklý, je to krok důležitý z hlediska prohloubení parlamentní kontroly nad evropským integračním procesem. Vláda sama s tím nepřišla, protože je to jakési samosvázání rukou pro exekutivu a je vhodnější, aby v této věci nositelem byl Parlament, ti konkrétní nositelé na půdě Senátu jsou a já nepochybuji o tom, že se mohou najít i na půdě Poslanecké sněmovny. Je to krok, který aplikovala během ratifikace kupříkladu Velká Británie, Nizozemí nebo Finsko. Myslím si, že pokud Česká republika bude mít stejnou úpravu, která bude doprovázet ratifikační proces, bude to účelné.
V diskusi, která se tu odehrávala ještě před schválením dnešního pořadu schůze, se tu hodně hovořilo o vazbě na předsednictví. Dovolte mi jako člověku, který má předsednictví v Evropské unii na starosti, k tomu říci několik stručných slov.
Kdybych se měl zabývat hlediskem nějakého osobního pohodlí, tak by samozřejmě bylo skvělé mít čistý stůl ke konci roku. To nezastírám, několikrát jsem to řekl. Zároveň ale jako odpovědný člen vlády a politik, který má už letité zkušenosti z projednávání na půdě Evropské unie, si dovoluji konstatovat, že přijetí vázaných mandátů má smysl a že kvalita ratifikace včetně konečného hlasování je zde důležitější než čas. My projednáváme smlouvu, která poměrně zásadním způsobem ovlivní život České republiky i jejích občanů na mnoho let dopředu. Předsednictví je otázka, která potrvá šest měsíců a 30. června příštího roku končí. Čili ten předmět, ta materie, kterou tu dnes projednáváme, je materie dlouhodobější, která svým významem daleko přesahuje samotné české předsednictví.
Nechci tím říci, že bychom měli ten proces jakkoli uměle zdržovat, že bychom ho měli nekonečně odkládat. Ta ratifikace prostě podle mého soudu má pokračovat a bude pokračovat, ale ošetřit základní prostředky demokratické kontroly tak, abychom pak kdykoli v budoucnosti, bude-li tato smlouva platit, nebyli nemile překvapeni, nebo nebyli vystaveni do tísně, kterou bychom mohli mít třeba i potíže unést. Tudíž se připojuji k těm, kteří toto navrhli, a věřím, že to přispěje k dobrému průběhu ratifikace této smlouvy. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane místopředsedo. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavněprávnímu výboru, výboru pro evropské záležitosti a zahraničnímu výboru. Ústavněprávní výbor usnesení nepředložil. Usnesení výboru pro evropské záležitosti a zahraničního výboru byla rozdána jako sněmovní tisky 407/1 až 4.
Prosím pověřeného zástupce ústavněprávního výboru, aby nás informoval o jednání výboru a předložil návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Prosím, paní poslankyně Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, ústavněprávní výbor se na znění návrhu, který by chtěl doporučit ke schválení Poslanecké sněmovně, zatím neusnesl a návrh neprojednal do konce. Ne snad proto, že by nechtěl a že by si nepřál, aby ratifikační proces pokračoval, to si neodvážím předjímat, ale proto, že otázek, které si musíme jako zákonodárci položit v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy, je velmi mnoho. Dovolíte-li, já některé z nich nastíním.
Chceme zmenšit váhu České republiky o 40 % při hlasování o směrnicích v Radě, s vědomím toho, že polovina naší legislativy má dnes původ v Evropské unii?
Chceme váhu německého hlasu zároveň zvětšit o 100 %, nebo chceme zachovat současnou váhu českého hlasu v Evropské unii na úrovni, kterou schválili občané v referendu?
Chceme, aby váha německého hlasu byla dále 2,5krát, cca 2,4, vyšší než váha českého hlasu, nebo osmkrát vyšší, než je v navrhované smlouvě?
Chceme, aby bylo zrušeno pravidlo střídavého předsednictví všech členů a aby mohly stálého prezidenta zvolit velké mandáty proti naší vůli, nebo chceme zachovat stávající pravidlo střídavého předsednictví v Evropské unii, aby i Česká republika měla jistotu, že bude někdy předsednickou zemí?
Chceme, aby nám pravidla směřování hospodářské politiky určovala Evropská unie a aby sociálně tržní hospodářství bylo oficiální doktrínou, nebo chceme i nadále, aby o směřování hospodářské politiky rozhodovala Česká republika sama?
Chceme, aby se na nás vztahovala evropská Charta základních práv místo naší Listiny základních práv a svobod a aby práva vykládal soud Evropské unie v Lucemburku, nebo chceme zachovat naši českou Listinu základních práv a svobod, kterou v konečné instanci vykládá náš Ústavní soud?
Chceme, aby se o financích v Evropské unii hlasovalo pomocí většinového hlasování a aby o tom, kolik budeme do Evropské unie platit, rozhodovali ostatní, nebo chceme zachovat českým zástupcům právo veta při rozhodování o tom, kolik kdo do Evropské unie platí a kolik z Evropské unie zůstává (?), jak nám to zaručuje stav, schválený občany v referendu?
Chceme, aby Česká republika mohla být přehlasována v mnoha dalších věcech, včetně klíčové oblasti energetiky, nebo chceme, aby si Česká republika ponechala v oblasti energetiky a dalších důležitých oblastech právo veta?
Chceme, aby si Evropská unie dohodou premiérů mohla přisvojovat další pravomoci bez nutnosti ratifikace členských států, nebo chceme, aby každé další přesuny pravomocí na Evropskou unii podléhaly i nadále ratifikaci suverénních členských států?
A konečně, chceme, aby případné vystoupení z Evropské unie podléhalo dohodě o vystoupení, nebo dvouleté výpovědní lhůtě, či chceme, aby i nadále byla zachována jednostranná možnost vypovědět smlouvu o Evropské unii?
Vážené dámy a pánové, otázek, které si musíme položit a na které musíme najít jasnou a jednoznačnou odpověď, je velmi mnoho. Ačkoliv ústavněprávní výbor zatím k výsledku nedospěl, zahraniční výbor na svém jednání 5. listopadu přerušil jednání a požádal ústavně právní výbor, aby ve spolupráci s legislativním odborem Poslanecké sněmovny připravil řešení takzvaného vázaného mandátu pro vládu ve věcech rozhodování v Evropské unii, které by bylo posouzeno spolu s druhým čtením tisku číslo 407. Myslím, že i to je důvod pro to, aby dnešní jednání schůze bylo přerušeno.
***