(18.00 hodin)
(pokračuje Paroubek)

Zejména mise v Kosovu plní silný humanitární akcent. Přesto dnešní návrh na vyslání vojenských misí pro rok 2009 nepodpořím a věřím, že mezi kolegy ze sociální demokracie budeme tvořit v tomto drtivou většinu.

Trvání na vojenském výsadku v Afghánistánu je řešením velmi špatným a velmi špatná řešení bychom podporovat neměli.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Paroubkovi. Vystoupí pan poslanec Jeroným Tejc, připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, já bych rád, aby před tuto Sněmovnu předstoupil - a vyzývám ho k tomu prostřednictvím pana předsedajícího - pan kolega předseda klubu ODS Petr Tluchoř, který opakovaně zmínil, pokud budu dobře citovat, že chce zabránit hazardu se životy českých vojáků, ke kterému se chystá a jejich život ohrožuje sociální demokracie.

Předtím než učiním své rozhodnutí o tom, jak budu hlasovat - a učiní ho celý klub sociální demokracie - bych ho rád vyzval, aby tady řekl, co je oním hazardem, k čemu se to sociální demokracie podle něj chce snížit, a vysvětlil to. Já totiž mám pocit, že to není sociální demokracie, která chce posílat české vojáky do těch nejnebezpečnějších míst v Afghánistánu. Já nemám pocit, že to je sociální demokracie, která dává a posílá vojáky namísto do humanitárních misí do misí bojových. Já myslím, že je potřeba, aby… (Místopředseda vlády Nečas za zády řečníka: To je lhář!)

Já bych, pane místopředsedo, docela rád, aby…

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážený pane poslanče, chvilku počkejte, já vám zjednám klid ve Sněmovně.

 

Poslanec Jeroným Tejc: … na mě nepokřikoval, že jsem lhář. Já myslím, že má možnost předstoupit před tento pultík a tady případně to říct.

To znamená my jsme napadáni za to, že nechceme vyslat vojáky do Afghánistánu, nechceme prodloužit jejich mandát na místech, která jsou velmi nebezpečná, nechceme prodloužit mandát jejich bojové misi a za to si vysluhujeme kritiku, že hazardujeme s jejich životy. Já tomu nerozumím a byl bych rád, aby to pan předseda Tluchoř případně vysvětlil.

Pak bych se ještě rád vyjádřil k jedné věci, která se týká závažnosti dnešního rozhodování. Na jedné straně vláda hovoří o tom, jak zásadní je dnešní rozhodnutí, jak závažné je. Na straně druhé místopředseda této vlády tady v tuto chvíli chybí. Pan vicepremiér Bursík odjel na zahraniční služební cestu a tu odpovědnost za toto závažné rozhodnutí ponechává na jiných. Pokud pan vicepremiér chce sedět na dvou židlích, tedy poslance a ministra, tak mu v tom jistě nikdo z nás ani voličů nebude bránit, nicméně pak je to jeho odpovědnost a je na něm, jak se s tím vypořádá. Prosím, aby to takto tady zaznělo, aby bylo jasné, že za to, že tady pan ministr Bursík není a chybí jeho hlas pro schvalování misí a možná bude chybět, tak to není vina sociální demokracie. Ta mu dokonce ani nemůže v této věci pomoci případným vypárováním, neboť pro toto existuje podmínka 101 hlasů.

Já bych proto doporučil panu ministru Bursíkovi, aby se inspiroval jednáním bývalých ministrů za sociální demokracii, kteří se také, neboť měli problémy s účastí na jednání Poslanecké sněmovny díky tomu, jak se k nim tehdy chovala opozice, vzdali včetně premiéra poslaneckých mandátů a věnovali se naplno své ministerské práci.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Tejcovi a prosil bych všechny kolegy, kolegyně, ale i členy vlády, aby přispěli k důstojnému průběhu projednávání.

Slova se ujme pan profesor Zdeněk Jičínský. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane místopředsedo, kolegové a kolegyně, budu mluvit jenom krátce, protože podstatné věci tu přede mnou řekl jak kolega Zaorálek, tak především Jiří Paroubek, který citoval dost podrobně Zbygniewa Brzezinského, jehož jsem vám chtěl také připomenout, protože to, co on říkal, bylo podstatné. Minule, když jsem k této věci vystupoval, jsem citoval také bývalého německého kancléře Helmuta Schmidta, což je po mém soudu jeden z nejzkušenějších evropských politiků skutečně světového významu, který svého času upozorňoval na nebezpečí, jestliže se akce NATO budou rozšiřovat mimo jeho územní působnost. Afghánistán nespadá do rámce, pro který bylo zřízeno NATO jako orgán společné obrany, ale stalo se to tehdy v oné vyhrocené situaci, kterou Luboš Zaorálek tady připomínal. A kancléř Schmidt říká, že je poměrně snadné intervenovat, vstoupit do jisté země a tam provést určitý vojenský zásah, ale že je velmi obtížné odtamtud odejít a nenechat tam větší chaos, než tam byl před tímto vstupem. A to je ono dilema, před kterým se teď NATO a USA nacházejí a my také jako součást NATO.

Já jsem si vědom toho, že Česká republika je relativně malá země, přijala určité spojenecké závazky, nemůže je bez dalšího zrušit, ale právem se musíme ptát, jaký je smysl těchto závazků. A tady se odvolávám na pana ministra zahraničí, který i v nedělní televizní rozpravě - možná, že mě také bude poslouchat, až skončí svůj telefonát - vyzval k tomu, aby o české zahraniční politice byla otevřena diskuse, že to nemůže být věc jenom jedné strany. Zdá se mi bohužel, že jeho slova nejsou brána příliš vážně, protože to, co jsme zažívali včera ve vztahu k Lisabonské smlouvě i od pana premiéra, se mi jako vážný přístup k otevřené diskusi o zahraniční politice vůbec nejevilo.

Jde mi o to, abychom v rámci té role, kterou máme, se chovali jako odpovědný partner uvnitř NATO, ale abychom zároveň kladli otázky, které je třeba tady klást, a ty už tady byly několikrát uvedeny, já je nebudu opakovat. Možná že někteří z vás byli při jednání, když tu byl generální tajemník NATO Scheffer. Já vám musím přiznat, že z jednání s ním i z jeho vystoupení jsem neměl pocit, že uvnitř NATO je o těchto otázkách velká diskuse. Zdá se mi, že až dosud NATO fungovalo spíše jako prodloužená expozitura Bushovy administrativy včetně jeho politiky.

Jde mi o to, abychom tam vnášeli tyto otázky, kdy samozřejmě nezáleží jenom na tom, zda je bude klást česká politika, ale česká politika je má právo klást už proto, že to nejsou nějaké izolované otázky. Tyto otázky se kladou dneska obecně, protože značná část informované mezinárodní veřejnosti si je vědoma toho, že vojensky se Afghánistán zvládnout nedá.

Jenom připomínám takovou dílčí zprávu, kterou jste možná zaznamenali, že americký generál Craddock měl dát pokyn americkým vojákům, aby stříleli na afghánské pěstitele opia. Problematizuje se to, ale jenom to prokazuje to, že síly NATO a zejména USA jsou tam chápány jako okupanti. Prostě tam převzaly roli, kterou tam dříve měla sovětská vojska. Samozřejmě věci jsou komplikované. Brzezinski upozorňoval na tyto problémy, ovšem za Brzezinského právě byli vyzbrojeni oni mudžahedínové, jejichž potomci dnes jsou těmi, kdo jako Taliban ovládá i značnou část Afghánistánu.

Jde o to, abychom skutečně k těm problémům přistupovali reálně, věcně, abychom se snažili důvěryhodnost NATO posilovat, ale nikoli vojenskými akcemi, jejichž perspektiva je problematická. Takže ta otázka se klade a jde mi o to, aby naši představitelé uvnitř NATO přispívali k tomu, aby kritický tón a kritické prostředí v těchto věcech i v NATO získávaly půdu. Děkuji.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP