(10.50 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Koneckonců jsem přesvědčen o tom, že pokud jsme v referendu - tedy pokud jsme naše občany nechali rozhodnout referendem o smlouvě o vstupu do Evropské unie, tak na rozdíl od pana profesora Jičínského si myslím, že Lisabonská smlouva podstatným způsobem mění tuto smlouvu, o které občané rozhodli, a že je právem občanů tyto podstatné změny buď potvrdit, nebo odmítnout. Trváme na tom, aby tento postup byl dodržen, a nemyslím si, že by tím trpěla parlamentní demokracie nebo demokracie vůbec. Naopak, jestliže chceme, aby o takto zásadních otázkách rozhodovali občané, tak to spíše podle mého soudu demokracii posiluje.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Jičínský. Máte slovo, vážený pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážení kolegové, zřejmě je to důsledek toho, že tu panuje prostředí, které jsem označil prostředím židovské školy, že mi v této věci pan kolega Kováčik nerozuměl dobře. Nepřikládám to onomu problému, který mi připisoval pan místopředseda Bursík. Protože pan kolega Kováčik je podstatně mladší, tak já to připisuji onomu hluku, který mu znemožňoval dobře slyšet, co jsem řekl. Já jsem řekl, že tento návrh má smůlu ve dvou věcech. Za prvé, že tu chybí obecný ústavní zákon upravující podmínky pro vypsání referenda, a proto se ke každému jednotlivému návrhu potom přistupuje z účelových pozic. K těm účelovým pozicím mohu přiznat i moment času. A druhý moment, který jsem řekl - je tu nedostatek v tom, že parlament nefungoval celý podzim a projednáváme tento návrh tak, kdy po mém soudu už opravdu může znamenat snahu zbrzdit ratifikaci Lisabonské smlouvy.
Takže já trvám na tom, že jsem konstatoval, že za obecných pravidel, kdyby tady bylo referendum, bych neměl vůbec nic proti tomu, kdyby podle lidové iniciativy se příslušná část občanů rozhodla - nebo příslušná část parlamentářů - že to referendum chce, že si přeje, aby takové referendum vyhlášeno bylo. To se bohužel nestalo. Tím v této věci skutečně došlo k určitému nedorozumění.
Pokud jde o to, zda Lisabonská smlouva významně překračuje nebo přesahuje to, co byla přístupová smlouva, to je věc diskuse, tady panu kolegovi Kováčikovi jeho názor nehodlám brát. Já osobně si to nemyslím. Ale to je věc sporů.
Čili pokud jde o základní problém, konstatuji, že tu ústavní zákon o referendu bohužel chybí, a pak dochází k různým hrám a politickým posunům. A také předpokládám, že pan kolega Kováčik zaznamenal, že jsem řekl, že tím, že tu tento návrh, tento obecný režim není, že potom dochází k velmi různým hrátkám s tím, jak se k referendu přistupuje.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní vystoupí pan místopředseda Poslanecké sněmovny Zaorálek. Poté jsou přihlášeni pánové Grospič a místopředseda Filip.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, paní místopředsedkyně, vždycky když tady začínám mluvit, tak volám: Poslouchejte, tohle je strašně důležité, soustřeďte se na to, co se projednává!
Tady úplně se svým předřečníkem Zdeňkem Jičínským nesouhlasím. Já si myslím, že toto v této chvíli důležitý návrh není. Jakkoli je to ústavní návrh, tak si myslím, že je mimo realitu toho, co se děje kolem nás jak v České republice, tak v Evropské unii a okolním světě. Myslím si, že to dobře vědí předkladatelé. Ti dobře vědí, že je řada důvodů velmi konkrétních a věcných, proč pro tento návrh sotva bude získána ústavní většina.
Já jsem přesvědčen, že Evropa by potřebovala co nejrychleji dokončit proces institucionální reformy. Česká republika, která jí předsedá, by jí v tom měla pomoci, protože máme zcela jiné problémy, velmi vážné. Ty se týkají ekonomické a finanční krize. Ty se týkají klimatických změn. Ty se týkají nového konceptu euroatlantické bezpečnosti i v souvislosti s tím, co zaznívá dnes jako návrhy z Ruska nebo ze Spojených států. To jsou velká témata dneška! Má li se toho Evropa zúčastnit, tak potřebuje proces institucionální reformy co nejrychleji dokončit.
Nezlobte se, ale to, co vy předkládáte, to znamená odklad rozhodování v České republice, nic jiného, a de facto to bude znamenat, že to znevěrohodní pozici České republiky jako předsednické země na těch jednáních, která se budou týkat problémů, o kterých mluvím, už příští měsíc. To je základní kontext toho a já souhlasím s tím, že toto je návrh, který je mimo realitu. Ať už jsou důvody ty, které říkal zpravodaj, který mluvil o tom, že Lisabonská smlouva není zásadní změna proti smlouvám, na základě kterých jsme vstoupili do Evropské unie. Ale já nevím, proč tady ještě nikdo necitoval nález Ústavního soudu, který přece jasně říká, že stav, který je po Lisabonské smlouvě, nemění charakter procesu evropské integrace, není v rozporu s ústavním řádem České republiky, a dokonce to není ani zpochybnění chápání suverenity, tak jak bychom to měli chápat v současném světě. Kdy - jak říká nález Ústavního soudu - není v zásadě problém s tím, že stát se rozhodne část svých kompetencí převést na vyšší úroveň s tím, že je tam potom v součinnosti s ostatními vykonává.
Takže Ústavní soud v tomto poskytl docela jasné a srozumitelné argumenty a jeho rozhodnutí bylo odhlasováno všemi ústavními soudci. Takže to je jedna rovina těch argumentů. Ale mně připadá, že podstatná je ta druhá.
Ta druhá je, že nejsme ve vzduchoprázdnu. A v této chvíli potřebujeme - a Česká republika by to potřebovala udělat, ona má obrovské možnosti jako předsednická země - my bychom dnes měli být velice pohybliví v Evropské unii. Měli bychom přicházet s návrhy, ale ne co se týká institucí, ale co se týká ekonomické a finanční krize. Myslíte si, že někdo nás bude brát vážně, když nejsme schopni po té době, kterou jsme nad tím strávili, zvládnout, dát jasné stanovisko k procesu ratifikace Lisabonu!
Pokud vám komunistům záleží na tom, co bude s lidmi v této zemi, až uhodí krize, jestli vám záleží na tom, poradit si s nezaměstnaností, tak se podívejte na to, co dneska Evropa potřebuje řešit. Jako předsednická země můžeme kontrolovat toky peněz, financování v Evropské unii, to, jestli to není v rozporu s našimi zájmy. To všechno bychom mohli dělat. Ano, ale kdybychom byli věrohodní a působili jako někdo, kdo je schopen plnit závazky, ke kterým se zavázal. (Důrazně:) Jestliže je vám jedno, co se děje v České republice, jestli na tomto vám nezáleží, tak tady organizujte debatu o Lisabonské smlouvě, to bude určitě lidi zajímat, až budou propouštěni z práce za půl roku. Rozumíte! Toto je nedostatek smyslu pro realitu. Mě mrzí, že komunistická strana v tomto nedokázala projevit více pochopení pro sociální a ekonomické problémy této země a naprosto samoúčelně, virtuálně, uměle tady vnáší téma, které dnes aktuální není. (Bušení do lavic z řad KSČM, potlesk z řad ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní vystoupí místopředseda pan Vojtěch Filip, poté pan poslanec Grospič. Vážený pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, pane premiére, paní a pánové, já budu reagovat poměrně stručně. Jestli někdo nemá smysl pro realitu, tak jsou to ti, kteří demagogickými slovy říkají, proč organizujeme debatu o Lisabonské smlouvě. Protože ta debata má být organizována. A pokud jde o to, jak se bude řešit krize, to se musí pan místopředseda Zaorálek obrátit na vládu. Protože ta by měla realizovat ty kroky, o kterých tady mluvil, a měla by je organizovat nejen v Evropské unii, ale i uvnitř české veřejnosti. Že je neorganizuje, z toho neobviňujte komunistickou stranu, vážení! A jestliže jste někde něco slíbili, tak to řekněte a nezabalujte to do jakýchsi líbivých slov. Protože my nejsme ti, kteří by chtěli zdržovat debatu o Lisabonské smlouvě. A pan místopředseda Zaorálek, vážené paní a pánové, velmi dobře ví, že Lisabonská smlouva nemůže vstoupit v platnost, dokud se o tom nerozhodne Irsko. Tak nás neobviňujte z něčeho, co my jsme neudělali.
Druhá věc je zcela jasná, jestli někomu vadí to, že se lidé rozhodnou tak nebo onak, a jestli někomu vadí právě stabilita takového rozhodnutí, které prochází právě díky referendu - protože co si budou lidé myslet o Lisabonské smlouvě? Že jim byla vnucena politiky!
***