(15.50 hodin)
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dobré odpoledne, vážení kolegové, dobré odpoledne, vážený pane ministře. Před deseti dny proběhl v této místnosti seminář k práci pedagogických pracovníků a k novele zákona o pedagogických pracovnících. Je s podivem, že tohoto semináře se zúčastnilo tolik učitelů a pracovníků ve školství, že se nevešli do tohoto sálu ani na galerii a 250 jich muselo být odmítnuto, protože se neměli kam vejít.
Z toho je jedno jasné: všichni cítí, že nastala krize. Ne ekonomická, ta na nastala také, ale krize, o které já mluvím, je těžká krize v českém školství, a to jenom ne ve vysokém, ale to jenom v základním. Pan ministr na tomto semináři přednesl velice zajímavý projev. Seznámil nás s tím, co už na ministerstvu udělal a co se chystal udělat. Vyjádřil zde jednoduše základní problémy, které pedagogičtí pracovníci mají - že po mnoha letech praxe mají nízké platy, že nástupní plat učitele je neuspokojivý, že nemají učitelé dostatečné materiální zabezpečení ke své práci. Všechno to, co pan ministr řekl, podepíšu. To je pravda.
Pan ministr dokonce zde naznačil, jak by se mělo postupovat dále nebo jaké by byly cesty k tomu, aby se to napravilo, ale zase jenom v teorii. A na závěr řekl, že jeho hlavním cílem do budoucnosti nebo do nejbližších dnů bude tzv. projekt Dobrá škola. Ten má čtyři základní pilíře: 1. Vzdělávání musí být smysluplné, relativní (?) pro všechny zúčastněné. 2. Vzdělávání musí být spravedlivé, tj. musíme překonat současný neblahý stav, kdy výsledky vzdělávání stojí především rodinné zázemí a kdy sociální hendikep je osudový. 3. Učitelé jsou klíčovým faktorem pro výsledky vzdělání, proto je třeba zaměřit se na jejich komplexní podporu. Ano, také s těmito třemi pilíři souhlasím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Čas, paní poslankyně!
Poslankyně Vlasta Bohdalová: U toho druhého bych chtěla říct, že to je pouze jenom rozvedení toho, co je napsáno v Listině práv a svobod. Proto bych chtěla znát, pane ministře, jak tyto tři pilíře naplníte.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, prosím tedy o respektování časového intervalu. Pan ministr Liška má k dispozici zase pět minut maximum na svou reakci. Prosím, máte slovo.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ondřej Liška Děkuji. Já jsem velmi rád, že vás moje slova zaujala a že celou řadu z nich potvrzujete jakožto relevantní a legitimní čtení současné situace.
Ano, já skutečně si myslím, že tři hlavní oblasti, které je potřeba řešit, lze pojmenovat právě tím způsobem, jak jsem to řekl ve svém projevu, tj. že musíme uvažovat o tom, jakým způsobem chápeme relevantnost, to znamená smysluplnost vzdělávání, nejenom ve smyslu vazby na trh práce, která je důležitá pro fungování společnosti, pro její růst, pro její blahobyt, ale také ve smyslu hodnot a jakým způsobem stát vůbec formuluje hodnoty a cíle vzdělávání, které mají svůj přesah do nejenom sociální soudržnosti, ale do hodnotového základu.
Druhá oblast, o které jste hovořila, to je spravedlivost vzdělávání. Já bych si dovolil tvrdit, že jde za horizont Listiny základních práv a svobod. Tam jsou tyto principy definovány v obecné rovině, ale převést je do něčeho tak složitého, jako je právě vzdělávací systém, není vůbec lehké, a proto mě ani nemůžou stačit zbývají 3,5 minuty pro to, abych popsal celý soubor desítek opatření, která si myslím, že bude nutné konsekventně dokončit, anebo naopak s jejich realizací začít, abychom větší spravedlivosti v oblasti vzdělávání dosáhli. A o učitelích jakožto klíčových nositelích těchto kvalitativních změn, o tom není nejmenších pochyb.
Ale vy jste se ptala, prostřednictvím pana předsedajícího, právě na oblast spravedlivosti. Já bych si zde dovolil uvést jenom několik, nebo možná jeden příklad, jak tyto nerovnosti, nespravedlivosti potírat. Myslím si, že dnešní způsob výuky je velmi komplikovaný právě proto, že učitelé jsou na jedné straně přetíženi, stojí před třídou plnou žáků, z nichž každý má jiné vzdělávací potřeby, a je velmi složité k nim přistupovat individuálním způsobem. Ale přesto se ukazuje, že metody, jak individuálně přistupovat k dětem, jak diagnostikovat jejich zvláštní vzdělávací potřeby, že to možné je i při počtu 25 dětí a že je možné postupně školství a vzdělávání transformovat tímto způsobem, jak o tom svědčí známé a často citované příklady především ze skandinávských zemí.
A toto je jeden z mnoha způsobů. Mohl bych zde jmenovat celou řadu dalších, ale pět minut mi na to rozhodně nestačí, a proto vás požádám o to, abychom se třeba setkali v nějakém jiném formátu, třeba na samotném ministerstvu či se společně tím zabývali na nějakém semináři, který můžeme společně uspořádat, tj. kde vidíme nejhlubší nerovnosti a jak je potřít. Já si myslím, že právě individuální přístup k dětem, jejich rozdílné tempo při poznávání, při učení se je potřeba respektovat a vytvořit ve třídách inkluzivní prostředí tak, aby nejenom ti, kteří mají nějaký hendikep, ať už sociální, kulturní, ekonomický nebo zdravotní, tak i děti, které jsou mimořádně nadané, aby s nimi bylo možno pracovat v jednom jediném kolektivu a nemuseli jsme je vylučovat, tak jak je to dneska v případě tzv. praktických škol, které mnohdy nejsou ničím jiným než školami zvláštními. Nicméně existují i takové školy, například praktické základní školy, které se o takovou inkluzi pokoušejí a daří se jim to velmi dobře. Myslím si ale, že v tomto je stát dlouhá desetiletí, myslím si, že minimálně od roku 1989, to můžeme potvrdit, nedůsledný a k této selekci, předselekci dětí dochází už ve velmi raném věku, a proto se také s každým rokem věku těchto dětí navíc snižuje jejich šance na nějaké adekvátní místo, důstojné místo ve společnosti a je to obrovská škoda, protože tím pádem hazardujeme se svým lidským potenciálem, s hodnotami této společnosti a diskriminujeme tím děti úplně zbytečně.
Takže opatření může být celá řada, ale dovolte mi, pět minut nemůže stačit na to, abych je popsal všechna, a proto bych si dovolil odkázat buď na nějakou naši další diskusi, anebo na období zhruba za tři týdny až měsíc, kdy bych vás dokázal seznámit s ucelenější představou toho, co v mých očích a možná i ve vašich znamená dobrá škola. Rozhodně je to škola taková, která vytváří inkluzivní prostředí a dokáže dětem věnovat individuální péči i přesto, že vyrůstají a vzdělávají se v širším kolektivu. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, poprosím ještě paní poslankyni Bohdalovou.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Já se omlouvám, já se pohybuji ve školství od roku 1980 a již téměř 30 let slyším o individuálním přístupu k žákům. Pane ministře, já jsem vás prosila jenom o jedno - abyste mi konkrétně řekl, jakými konkrétními kroky chcete těchto pilířů dosáhnout, protože určitě to není to, co se dnes na školách děje, diskriminací kantorek nad 50, které jsou jenom na tarifním platu, na nadtarifní nedosáhnou, protože ředitel v zoufalé snaze mít aspoň nějakého mladého člověka a chlapa ve škole to všechno cpe do mladých!
A jenom vám ještě řeknu poslední věc. V Budějovicích státnicovalo minulý týden 62 lidí na třetí stupeň střední školy. Obory: jazyky, dějepis, tělocvik. Ze 62 lidí jde do procesu 12, protože nechtějí za těchto podmínek v ČR učit. (Potlesk několika poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana ministra.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ondřej Liška Dobrá, já budu tedy ještě o rovinu konkrétnější, i když jenom na poli dvou minut. Co si myslím, že může zabránit těmto nerovnostem a zvýšit relevanci vzdělávání. Budu stručný. Je to kariérní řád, systém atestací, definice standardu učitele, zvyšování nároků na učitele, ale i prostředky, které jsou vynakládány z veřejných rozpočtů na jejich mzdy, jejich kvalitnější další vzdělávání, jsou to vzdělávací mapy pokroku, které umožňují i při počtu 25 až 30 dětí ve třídě s nimi pracovat individuálně, je to práce s mladými absolventy pedagogických fakult, kvalitnější pedagogické vzdělávání, tak aby přicházeli z pedagogických škol připravenější do praxe, je to systém, který zavede nejenom v některých vybraných školách, ale ve všech školách místa pro asistenty pedagogů, preventisty atd., kteří budou adekvátně zaplaceni. Toto všechno jsou změny, které podle mého názoru, nebo jenom jejich úzký výčet, které by tyto problémy řešily.
***