(10.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Pokud mám velmi stručně shrnout zhodnocení vládního plánu: Tento plán byl předložen pozdě. Obsah plánu je nedostatečný. Proti krizi bude plán neúčinný a tento plán nezlepší sociální situaci občanů, na které krize už dopadla.
Vzhledem k tomu, že vládní návrhy pokládáme za nedostatečné a špatně cílené, předložila sociální demokracie do Poslanecké sněmovny vlastní návrh zákona, který bude směřovat k podpoře hospodářského růstu a udržení sociální stability. Osobně jsem přesvědčen, že vláda by měla předložená opatření dopracovat tak, aby byla skutečným protikrizovým plánem a nejenom slohovým cvičením. Pokud vláda tento plán nepřepracuje, krizi v České republice žádným způsobem nepomůže.
Také jsem přesvědčen, že by si vláda při prosazování tohoto plánu neměla pomáhat fauly, a vláda takové fauly zkouší. Mám na mysli šířené prohlášení o tom, že Evropská komise pochválila český protikrizový balíček. Já musím říci, že jako opoziční poslanec jsem nedokázal dohledat žádné vyjádření Evropské komise, kde by se něco takového objevilo. Evropská komise hodnotila český konvergenční program. Hodnotila konvergenční program, který byl předložen na podzim loňského roku do Bruselu. Tento konvergenční program počítá v letošním roce se schodkem 1,6 % HDP. Za tento navržený schodek Evropská komise skutečně Českou republiku pochválila, nicméně všichni víme, že v téže době už premiér prohlásil, že schodek nebude 1,6 %, ale že bude vyšší než 3 % hrubého domácího produktu. Ano, je pravda, že Evropská komise Českou republiku pochválila. Není pravda, že Českou republiku pochválila za protikrizový balíček. Je pravda, že Českou republiku pochválila za její konvergenční program. Je také ale pravda, že tento konvergenční program už neplatí, to znamená důvody, pro které Evropská komise Českou republiku chválila, už neexistují.
Myslím, že když se podíváme na podstatu tohoto mediálního zjištění, zjistíme, že tady byla evidentní snaha o manipulaci české veřejnosti, byla tady snaha podsunout české veřejnosti, že se Evropská komise v té diskusi, v té rozpravě, kterou vedeme o tom, jestli je balíček kvalitní, nebo kvalitní není, postavila na stranu Topolánkovy vlády. Já bych vás chtěl ujistit, kolegové a kolegyně, že nic takového se nestalo, je to prostě mystifikace typu Járy Cimrmana. Nic jiného to ve skutečnosti není.
Chtěl bych také avizovat, že v rámci podrobné rozpravy mám připraven návrh usnesení, se kterým bych posléze seznámil Poslaneckou sněmovnu. Děkuji za vaši pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji a požádám pana poslance Michala Doktora, aby se ujal svého slova. - Velice se omlouvám, vážený pane poslanče, s přednostním právem si přeje vystoupit místopředseda Poslanecké sněmovny pan Zaorálek. Vážený pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, paní místopředsedkyně, omlouvám se panu poslanci Doktorovi. Mě zaujalo vystoupení pana poslance Sobotky v tom, že pan poslanec Sobotka vlastně řekl docela podstatnou věc. On upozornil na to, že tato vláda má svůj podíl na těch událostech, kterých jsme dnes svědky, a že to není tak, že zvnějšku prostě přišlo něco, co na nás udeřilo. My jsme mohli být daleko lépe připraveni a mohli jsme být v daleko lepší kondici. A já bych k tomu chtěl přidat ještě jedno téma, k tomu, co pan poslanec Sobotka otevřel.
Mně připadá, že z toho balíčku, který předkládá vláda, úplně vypadla jedna oblast, která je podle mě pro zvládnutí této finanční a ekonomické krize nesmírně důležitá. Chtěl bych vás upozornit na to, že se všude v těch debatách opakuje, že součástí reakcí na krizi má být obnova důvěry ve finanční sektor, že docílit toho, aby si lidé doma nenechávali peníze pod matracemi, se podaří jedině tehdy, pokud se podaří před lidmi obhájit nebo dokázat, že finanční instituce jsou skutečně důvěryhodné a že jsou nesmírně důležité všechny kroky, které se v těch zemích dělají pro to, aby finanční instituce skutečně měly důvěru široké veřejnosti.
Já si myslím, že v tomto případě to v České republice není taková idyla, jak se často říká. Zkoumat finanční toky v jednotlivých zemích, zkoumat jejich transparentnost anebo zvyšovat jejich transparentnost, to si myslím, že je úkol nesmírně vážný i pro Českou republiku. Připomínám, že se blíží summit G20, který by měla připravovat i Česká republika. A mě by velmi zajímalo, jak se Česká republika dívá na ty návrhy, které se dnes objevují, kdy se mluví o tom, že premiér Británie Gordon Brown chce na tomto dubnovém summitu zemí G20 prosazovat společný postup proti zemím, které odčerpávají z jiných států miliardy díky nabídkám nižšího nebo téměř žádného zdanění pro podnikatele, bankéře a vůbec lidi, kteří mají vysoké příjmy. Možná jste zaregistrovali, že premiér Gordon Brown v tom bude mít zřetelnou, jasnou podporu amerického prezidenta Baracka Obamy, o kterém se ví, že dokonce ještě jako senátor inicioval opatření proti tomu, že ze Spojených států mizí ročně více než 100 mld. dolarů právě v končinách, jako jsou Kajmanské ostrovy, Panenské ostrovy apod. A stejně tak se k tomuto hlásí prezident Francie Sarkozy, který jednoznačně - pamatuji se - na některém vystoupení použil výrazu, že je třeba skoncovat s daňovými ráji nebo proti nim udělat radikální kroky.
Asi taky víte, že v České republice je údajně zhruba 8000 firem, a to je pravděpodobně velmi nepřesný odhad, o kterých také víme, že podobným způsobem zacházejí s finančními prostředky ve svých firmách. Možná je jich víc, to si netroufám odhadnout. To znamená, že to není tak, že by to byl problém, který se netýká České republiky. Domnívám se, že v České republice existuje v tom systému odměňování celá řada velmi nejasných věcí. Já bych chtěl jenom - vy, kteří se tím zabýváte, jste se s tím už většinou setkali - způsoby odměňování v některých firmách jsou prováděny takovým způsobem, že jenom část mezd manažeři na vysokých postech dostávají přímo a jsou řádně zdaňovány, část těch mezd se prostě může vyplácet tak, že ten dotyčný si zřídí firmu v některém z daňových rájů nebo někde na Kypru, kde je daň 4%, a samozřejmě může být placen tím, že jsou mu vypláceny faktury na tuto firmu a on to potom půjčkami může získat zpátky. Na to existují různé modely. Já to říkám, protože v České republice, kdo se tím zabývá, tak dobře ví, že existují způsoby, které vyvolávají velká podezření na to, že i u nás samozřejmě jsou miliardy takto odčerpávány a že se obcházejí daňové zákony a že ty úniky jsou pravděpodobně také značné. Opakuji, to oficiálně odhadované číslo firem, které takto spolupracují s těmi daňovými ráji, se odhaduje na více než 8000.
Takže pokud by se vláda chtěla vážně zabývat tímto problémem, a já jsem přesvědčen, že to je nutnost, tak by součástí opatření boje proti krizi měl rozhodně být také způsob, jak učinit finanční sektor důvěryhodnější, a měla by navrhovat celou řadu opatření, kterými se bude bojovat proti těmto pravděpodobně daňovým únikům a různým způsobem obcházení daňových zákonů.
Opakuji, souvisí to s tím, že je třeba, aby lidé měli důvěru ve finanční instituce, ten způsob, jak pochodují finance mezi firmami a finančními institucemi v této zemi. V tom je podle mě celá řada vážných problémů. To, že se tomu vláda vlastně v tom balíčku opatření nevěnuje, že např. na těch vystoupeních, tiskové konferenci vlády, tohle téma vůbec nezaznělo, je pro mě sotva pochopitelné. A myslím si, že třeba při přípravě obchodního zákoníku tady v parlamentu bychom měli debatovat celou řadu velmi vážných témat.
Četl jsem před časem např. odborný text, který se zabýval problémem listinné podoby akcií na majitele a prezentoval to jako velké nebezpečí pro náš finanční trh, protože situace, kdy máme u nás tento typ listinných akcií, u kterých není znám majitel, je prostě charakterizován jako něco, co velice ohrožuje průhlednost finančního trhu, protože to samozřejmě umožňuje skrývat střet zájmů, umožňuje to také obcházet daňové zákony, nebo dokonce i prát špinavé peníze.
***