(13.10 hodin)
(pokračuje Jakubková)
Žádám zpoplatnění externalit u silniční dopravy, žádám zavádění moderního zabezpečovacího zařízení na železnici, žádám podporu ekologizace hromadné dopravy, podporu výstavby a obnovy železničních vleček a výstavby logistických center. A samozřejmě obnovu železničních vozů, souprav a lokomotiv.
Francouzský kabinet k zásadní modernizaci železnice přistoupil na základě toho, že se stav železniční sítě v zemi stále zhoršoval a lavinovitě sebou strhával celou dopravu, logistiku a nepřímo i národní ekonomiku. Taková opatření ve vládním protikrizovém plánu nevidím, přestože stáří vozového parku Českých drah dosahuje v průměru 26 let a patří k nejstarším v Evropě. Znamená to, že na kolejích se pohybují i historické vozy dosahující věku 40 až 50 let. Lépe by jim to slušelo v muzeu anebo na šroťáku. Každoročně bychom potřebovali 8 miliard na obnovu železničního vozového parku, tak abychom do roku 2020 dosáhli průměrného komfortu zemí západní Evropy.
Skutečné reformy bývají často přijímány v dobách krizí. Současná ekonomická krize je tak příležitostí i pro nás nasměrovat veřejné investice tam, kde pomohou podnikání a kde jsou opravdu zapotřebí. Například do železnice a veřejné dopravy. Přeji nám, abychom tuto příležitost dokázali využít.
A ještě si dovolím přečíst návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu, aby do 30. 4. 2009 připravila a předložila návrh legislativních změn, které zajistí dlouhodobě stabilní systémové financování veřejné dopravy, které vedle provozních nákladů pokryje i potřebné investice do vozového parku."
Velmi vám děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. Přesto budete muset s tím usnesením ještě vystoupit v podrobné rozpravě. Nyní vystoupí pan poslanec Rovan, připraví se pan poslanec Laudát. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Daniel Rovan: Děkuji. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já budu stručný. Slibuji. Pokusím se principiálně srovnat návrhy na řešení hospodářské krize, které předkládá jednak vláda České republiky a jednak ČSSD.
Vzhledem k tomu, že příčiny krize jsou především v nabídkové sféře, nikoliv poptávkové, potřebujeme podpořit právě ty, kteří nabízejí, produkují, kteří poskytují služby a hlavně zaměstnávají lidi. Podpořit například tím, že jim ulehčíme investování nebo snížíme odvody. Protože zlepšení především jejich situace a oživení jejich činnosti povede k překonání hlavních příčin. Sem směřují návrhy vlády.
Budeme-li naopak podporovat poptávkovou sféru, poskytovat nesystémové jednorázové dávky, zvyšovat různé podpory a dotace, tak ty příčiny zůstanou. Bohužel sem podle mého názoru směřuje většina návrhů sociální demokracie.
Ten rozdíl je tedy zásadní a je principiální. Je to podobné, jako když se česká rodina v období krize rozhoduje, jestli vydá finance z rodinného rozpočtu na školné pro své děti, anebo jestli koupí domácí kino v akci.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Laudát a připraví se pan poslanec Zgarba. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Laudát: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, děkuji za slovo. Já jenom možná k paní kolegyni Jakubkové. Víte, mně to trošku připadá, kdo vám psal ten projev, nebo zda jste si ho koncipovala sama, je to asi tak, jako kdybychom postavili další tři bloky Temelína a potom se bili v prsa a řekli: Již žádné další nové rozvojové projekty na jadernou energetiku.
Francie už kdysi dávno, z našeho pohledu velice tvrdě, nekompromisně, postavila jednu z nejhustších dálničních sítí v Evropě a na světě, velice kvalitní, a samozřejmě že tam již je ten potenciál značně vyčerpaný a hledá další možnosti. Dlouhodobě investuje obrovsky do železniční infrastruktury. Má zcela jinou výchozí situaci. A i v dalším poukážu na to, že klíčové je udržet lidi v práci. A zkuste se zeptat dopravních ekonomů, oni vám řeknou, že kdekoliv postavíte dálnici, tak zprůměrováno, neplatí to všude automaticky, ale zprůměrováno statisticky v Evropě téměř automaticky mažete 4 % nezaměstnaných v dané oblasti. Širší - podotýkám. To jenom krátce.
Já bych tady navázal na vystoupení svého kolegy pana Doktora, který říkal, že krize mnoho věcí pročistí, ukáže na to, co je životaschopné, co není. Možná se nedotkl jedné věci, a to, a doufám, že začne postupně narovnávat, skutečně ekonomické výkonnosti odpovídající životní úroveň. Pokud se současná krize na řešení tohoto parametru nebude podílet a neukáže skutečně, že nelze žít jen dále z peněz našich dětí, tak si jenom zakládáme některými opatřeními, která zazněla, ať už z Francie, Německa a podobně, na jednu z dalších krizí, možná hned navazující a podstatně hlubší. Myslím si, že bychom měli k této krizi, která přišla, přistupovat s jakousi pokorou a klást si a hledat odpovědi na některé otázky, jako například co udělá další masové zadlužování Spojených států, většiny zemí Evropské unie i dalších zemí na světě. Lidé v těchto zemích budou z daní platit už jenom transakce bank, jejich operace s dluhopisy a podobně. Sám pan ministr Kalousek tady při projednávání loňského rozpočtu zcela jasně říkal, jaké sumy horentní už dneska platíme my, a to, pokud se týká veřejné zadluženosti, jsme jenom na zlomku toho nebo části toho, v jaké situaci je Německo, Francie a dnes i Spojené státy.
Další otázka. Co například s eurem udělá masové tištění peněz a pumpování jich do ekonomiky. Co udělá porušení kritérií hranice 3 procent, o která můžou být deficitní rozpočty státní. Sami víte, že Evropská komise zahájila v této věci řízení nejnověji se Španělskem, a jestli se nemýlím, také s Řeckem a velice se v zákulisí ekonomické odborné veřejnosti začíná lehce diskutovat o tom, zda náhodou Španělsko, Portugalsko, Řecko není před výraznou státní krizí, či dokonce bankrotem.
Nevím, kdo je nyní schopen dohlédnout, kam až domino efekt z hospodářské krize dosáhne. Pokud někdo říká, že je schopen, tak sem s tím, protože samozřejmě nárůst počtu nezaměstnaných přinese nárůst počtu výdajů, velký nárůst objemu výdajů na podpory v nezaměstnanosti, může být ohroženo zdravotní pojištění, může být ohrožen důchodový systém a další věci.
Velice často se říkalo, že svět po 11. září už nebude ten jako předtím. Míním rok 2002. Domnívám se, že svět před rokem 2008, kdy se zcela jasně už projevila naplno ekonomická krize ve světě, bude výrazně jiný než po roce 2008. Myslím si, že bychom měli diskutovat, resp. začít uvažovat, že budeme stát před dalšími výzvami, jako např. zda ti, co peníze mají, je využijí, aby zchudlé a zbankrotované podniky velice levně kupovali. Je riziko velké akumulace kapitálu, co si nemyslím, že je ideál, jak by měl kapitalismus fungovat. Zchudlé střední třídy asi těžko budou takovéto firmy kupovat. Co tyto procesy vyvolají ve společnosti? Naroste izolacionismus států a kontinentů, nebo naopak? Souhlasím s panem Zaorálkem, ale to není problém ekonomické krize jenom, to je dlouhodobá stabilní otázka zprůhledňování finančních toků. Korupce ve veřejné sféře, ve veřejných zakázkách je u nás čím dál kritičtějším problémem.
***