(14.40 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Dále navrhujeme stanovit pětiletý zákaz činnosti statutárních zástupců členů správní rady a členů dozorčí rady zanikající pojišťovny působících v těchto klíčových funkcích v kterékoliv zdravotní pojišťovně tak, jako je srovnatelný zákaz činnosti pro osoby nesoucí odpovědnost za společnost standardní u ostatních finančních institucí.
Dále ještě navrhujeme zrušit nenaplnění rezervního fondu jako možný důvod zániku zdravotní pojišťovny splynutím nebo sloučením. Tato formulace zákona byla totiž zřejmě nepochopením smyslu tvorby a užití rezervního fondu zdravotní pojišťovny jako nástroje k překonání přechodných problémů způsobených nepříznivým vývojem poměru mezi příjmy a výdaji zdravotní pojišťovny. Účelem vytvořeného rezervního fondu je jeho čerpání v nepříznivých obdobích. Pak ovšem nelze normální skutečnost, že v době čerpání fond nedosáhne zákonem určené výše, považovat za závažný nedostatek na straně zdravotní pojišťovny, který může být důvodem pro tak závažné opatření, jako je nucená správa.
Vážené kolegyně a vážení kolegové, ještě jednou zdůrazňuji, že současný zákon nijak neupravuje, která ze zdravotních pojišťoven má při sloučení zaniknout a která má dále pokračovat. Říká pouze, že majetek zanikající pojišťovny přechází dnem sloučení či splynutí na tu zdravotní pojišťovnu, která tu druhou pohltí. Nic tedy dnes nebrání tomu, aby malá zdravotní pojišťovna do sebe vstřebala například dvě nebo tři o mnoho větší zdravotní pojišťovny a převzala bezúplatně jejich majetek i veškerá aktiva a kmen pojištěnců. Tímto způsobem by zcela zadarmo mohla získat například až jeden milion pojištěnců a obrat kolem dvaceti miliard korun, a navíc v situaci, kdy na rozdíl od jiných zdravotních pojišťoven zakladatel této zdravotní pojišťovny vlastní řetězec zdravotnických zařízení, se kterým může následně vytvořit koncernové propojení vytvářející optimální podmínky pro vytváření regionálního monopolu. To by pochopitelně zakládalo nerovnost pojišťoven, ale i zdravotnických zařízení.
V tomto světle je tedy třeba dívat se na návrh novely a v tomto světle se mi také stanovisko vlády k námi navrhované novelizaci jeví buď jako projev naprosté neinformovanosti o současném dění, nebo jako snaha vyjít konkrétnímu zakladateli zdravotní pojišťovny vstříc. K zamýšlenému sloučení čtyř zdravotních pojišťoven nemá dojít ve veřejném zájmu, ale pro realizaci zájmu jednoho zcela konkrétního významného podnikatelského subjektu. Zdravotní pojištění by se však mělo řídit veřejným zájmem, a nikoliv soukromými podnikatelskými záměry.
Pokud jde o formální námitky, o legislativní čistotu a jednotu formulací v textu, nebráníme se formálnímu zpřesnění a zdokonalení textu a jsme připraveni tak učinit ve druhém čtení.
Rád bych zdůraznil, že navrhovaná legislativní úprava není předkládána jenom pro vyřešení jednoho, byť významného pokusu o zásadní změnu v dosud veřejnoprávně fungujícím systému veřejného zdravotního pojištění, pokusu, který byl připravován delší dobu a měl by se uskutečnit v nejbližší době. Účelem novely je trvalé odstranění evidentní mezery v legislativě a tím zachování veřejnoprávního charakteru veřejného zdravotního pojištění, tak jak existuje a úspěšně působí ve většině států Evropské unie, a k zachování rovných soutěžních podmínek mezi všemi subjekty působícími v českém zdravotnictví. Pokud by tato mezera nebyla odstraněna, trvalo by totiž i nadále velké riziko, že i beze změny právní formy zdravotních pojišťoven by mohlo docházet k dalším pokusům o jejich tichou transformaci v podnikatelské subjekty zaměřené nikoliv na financování maximální možné zdravotní péče občanům České republiky, ale na maximalizaci zisků svých zakladatelů prostřednictvím využívání a zneužívání koncernových vazeb.
Nemohu se nezmínit o nedávno publikované informaci o záměru státu sloučit dvě velké zdravotní pojišťovny, a sice Zdravotní pojišťovnu Ministerstva vnitra a Vojenskou zdravotní pojišťovnu, do jedné velké zdravotní pojišťovny, který je podle našeho názoru dalším důkazem potřebnosti legislativní úpravy slučování zdravotních pojišťoven. Vysoké transformační náklady tohoto sloučení, které by nebylo vyvoláno závažnými problémy ani jedné z těchto velkých zdravotních pojišťoven, by v době, kdy vláda a ministerstvo řeší v pondělí schválenými opatřeními nerovnováhu mezi příjmovou a výdajovou částí veřejného zdravotního pojištění, jenom zbytečně spotřebovávaly prostředky, které jsou především zapotřebí pro financování zdravotní péče poskytované občanům. Úspory, kterých by se sloučením těchto dvou velkých zdravotních pojišťoven mohlo v budoucnosti dosáhnout, by přitom byly řádově nižší než ohromné náklady spojené bezprostředně po sloučení především s propojováním informačních systémů obou zdravotních pojišťoven.
Systém financování zdravotní péče v České republice prostřednictvím několika zdravotních pojišťoven vzniklých v dnešním počtu a po době přirozeným dlouhodobým ekonomickým vývojem je ve srovnání se srovnatelnými ostatními bývalými socialistickými zeměmi, které prošly transformací po roce 1990, funkční a stabilizovaný. Pokusy tento systém destabilizovat ať už v zájmu některých podnikatelských subjektů, nebo kvůli nepochopení ekonomických důsledků uměle vyvolávaných sloučení jsou nežádoucí. To platí dvojnásob v době ekonomické krize, která klade i na systém financování zdravotnictví zvýšené nároky.
Chci říct, že předkládaný návrh je pouze prvním krokem pro zdokonalení právní úpravy takzvaných zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. Kroky, které by měly následovat, by bylo posílení účasti pojištěnců na správě pojišťovny, skutečné účasti skutečných pojištěnců. Dále důsledným vyloučením propojení zájmů pojišťoven a řetězců zdravotnických zařízení a také zavedením pravidel pro transparentní smluvní a úhradovou politiku.
Vážené dámy a vážení pánové, doufám, že argumenty, které jsem uvedl ve své předkladatelské zprávě, jsou dostatečné, a věřím proto, že navrhovanou novelu podpoříte a umožníte její postoupení do výboru. Děkuji za pozornost.
***