(9.50 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Závěrem mi dovolte podotknout několik věcí. Vládní usnesení i smlouva o prodeji akcií, jak jsou koncipovány, dávají Ministerstvu financí jakožto právnímu nástupci prodávajícího především určité možnosti kontroly hospodaření s bytovým fondem OKD a možnosti správy bytového fondu. Ano, tuto možnost máme, tuto kontrolu provádíme a ten audit jsem nařídil. Nicméně abychom mohli skutečně problém, který, jak bylo řečeno, se týká desítek tisíc lidí, sami aktivně vyřešit, k tomu nám smlouva možnost nedává. Já jsem zdědil smlouvu, kterou v roce 2004 podepsal Fond národního majetku pod vedením pana ministra financí Sobotky. Mohu odtajnit pouze to, s čím ta smlouva souhlasí, a mám jenom takové nástroje, jaké mi smlouva dává. Bohužel mi dává nástroje velmi malé. Řešíme důsledky určitých kroků, nemáme možnost vyřešit příčinu. Tou příčinou byl převod bytů do společnosti OKD v roce 1990 a tou příčinou byla smlouva o prodeji akcií společnosti Karbon Invest, kdy současně s prodejem akcií došlo k prodeji veškerého majetku spravovaného onou akciovou společností včetně bytového fondu. Smlouva se nijak, nijak nesnažila nebo smluvní vztah České republiky k Fondu národního majetku a společnosti Karbon Invest se nijak nesnažila vyjmout onen bytový fond ze společnosti a z majetku, který byl prodáván. Prodaly se prostě akcie.
Přesto mi dovolte říct, že v rámci těch omezených nástrojů a smluv vás mohu ubezpečit, že Ministerstvo financí o celé této situaci intenzivně jedná, a to jak s RPG Industries, tak se sdružením nájemníků. Využijeme všech možností, jak přispět k řešení situace. Nemáme možnost jakkoli renegociovat smlouvy, jejichž ustanovení nepokládáme za šťastné. Ale to už je pláč na úplně jiném hrobě, než je současné Ministerstvo financí.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Teď bych poprosil paní poslankyni Halíkovou, jestli chce vystoupit, poté by vystoupil pan místopředseda Zaorálek a mám zde ještě z minula přihlášky do rozpravy. Takže prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Milada Halíková: Děkuji, pane předsedo. Vážení páni ministři, dámy a pánové, pokud si jste ochotni vzpomenout, diskuse na toto téma na minulém zasedání Sněmovny byla velice obsáhlá a myslím si, že náš čas je natolik vzácný, že opakovat tady všechno to, co bylo řečeno, by nebylo úplně správné.
Faktem je, že pan ministr Kalousek nebyl minule přítomen, ale z jeho odpovědi dnes vyplývá, že se s věcmi, které tady byly řečeny, seznámil a ve svém dnešním vystoupení na ně z velké části reagoval. Pro mě z toho - a myslím, že pro nás pro všechny - mohou vyplývat dvě podstatné věci. Ta první je to, že celá záležitost týkající se privatizace OKD, zejména v té jeho bytové části, a hlavně současný stav, který se týká především Moravskoslezského kraje, je natolik závažný, že je dobře, že se touto problematikou naše Sněmovna zabývá, že to tedy není nějaká okrajová záležitost, že 40 000 bytů a v nich žijících v současné době více než 100 tisíc nájemníků nás jako zákonodárce nemůže nechat lhostejnými.
Za druhé je fakt, a v tom musím souhlasit s panem ministrem, tak jak to tady řekl, že v současné době už nemáme možnost řešit příčiny, ale řešíme pouze důsledky. Já jsem ráda, že alespoň v této fázi pan ministr přiznal, že je potřeba, aby vláda vstoupila do této problematiky aktivně, a snad tedy alespoň ty audity, o kterých pan ministr hovoří, ukážou, že to, co jsme tady přednesli v uplynulé diskusi, jsou skutečně problémy, tak jak je cítíme i my jako politici především v reakci na nespokojené naše voliče, nájemníky bytů OKD. Svědčí o tom také to, co tady uvedla na minulé schůzi Sněmovny předsedkyně petičního výboru, která nás seznámila s peticí podepsanou více než 100 tisíci nespokojených nájemníků, tím pádem i nespokojených voličů.
Říkala jsem, že nebudu opakovat všechny argumenty, které tady byly v minulosti řešeny. Z toho, co říkal pan ministr, si myslím, že je velice nešťastná jedna věc, a sice ta, že pan ministr tvrdí, že se nemůže žádným způsobem vyjádřit ani zabývat tím, jak společnost hospodaří s nebytovými prostory. Ty mají samozřejmě ve svém nájmu především podnikatelé a nevím, jestli osobně pan ministr a jestli zná i vláda, jak vypadá situace především živnostníků v našem moravskoslezském regionu, ale myslím, že nebude moc odlišná od situace v naší republice obecně. Jestliže drobný podnikatel, který má jakoukoli výrobu nebo poskytuje jakoukoli službu, v průběhu minulého roku, ale následně i letošního roku, kdy víme, co všeobecně hospodářská krize dělá s ekonomikou tohoto státu a jaké má dopady zejména na ty drobné podnikatele a živnostníky, jestliže společnost jim skokově zvyšuje nájmy v nebytových prostorách - konkrétně třeba ve městě Havířov je to už dneska 3500 za metr čtvereční - pak samozřejmě řada z nich tyto prostory opouští a odchází ze svého podnikání a rozšiřuje řady těch, kteří přicházejí pro podporu na úřady práce. Čili se opravdu ptám, jestli skutečně v tomhle jsme na tom opravdu tak špatně a tak slabí, že nemůžeme podniknout vůbec nic.
Ve vztahu k petici, o které tady pan ministr hovořil, kterou má a se kterou nás tady seznamovala předsedkyně petičního výboru, chci říci, že ty nespokojené nájemníky k tomu vede také fakt, že závazky vyplývající z té, jak jsme tady dneska opakovaně slyšeli, možná nešťastné, špatné smlouvy z roku 1994, vlastně ten závazek o neprodeji končí k 1. květnu letošního roku, a proto ty obavy, proto ta petice i tedy z mé strany i ze strany pana místopředsedy Zaorálka, protože v podstatě jsme časově v hodině dvanácté. Určitě má stát jinou vyjednávací pozici k soukromé společnosti, než jakou má sdružení nájemníků, které vzniklo, a proto tedy i ta naše petice a tlak na vládu.
Já bych jenom chtěla vyslovit přesvědčení, že snad mohu panu ministrovi věřit, že kroky, o kterých tady dneska hovořil, skutečně udělá, přesto ale vyslovit nespokojenost s tím, že jsou to kroky až následné, opravdu učiněné v hodině dvanácté.
***