(11.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Oni se do té situace dostali podle mě ne vlastní vinou a teď jde o to, že máme tady velmi obtížného partnera, který, jak se ukazuje, je odhodlán ty byty dále spravovat i navzdory tomu, že ty domy padají těm lidem na hlavu. A především nerespektuje podmínky smlouvy, kterou se zavázal splnit.
Já prostě říkám, že je tady vláda, která by toto měla kontrolovat a hlídat, a žádal jsem pana ministra a vládu, aby v tom plnili svou roli. Nic víc, nic míň. Místo toho se mi dostalo od pana ministra výzvy, abych složil peníze do depozita na Ministerstvu financí a garantoval jeho soudní spor. To je absurdní! On prostě nehodlá kvůli těmto lidem riskovat, že by mohl prohrát. Já jsem zklamán z toho přístupu. Mně připadalo, že nás spíš bude zajímat, co dělat do budoucna, než se tady opakovaně zabývat tím, jak který článek smlouvy kdo vykládá, jak ho interpretuje. V tom se pravděpodobně neshodneme. Já nevím, co budeme dneska dělat.
Je 11 hodin, interpelace písemné končí, takže tento bod asi přerušíme.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane místopředsedo, já vám budu muset vzít slovo, protože je skutečně 11 hodin, přeruším sloučenou rozpravu k těmto dvěma interpelacím, přeruším interpelaci paní poslankyně Halíkové, přerušuji interpelace pana poslance Zaorálka a pro dnešní den ukončuji projednávání bodu Odpovědi členů vlády České republiky na písemné interpelace. Předávám řízení paní místopředsedkyni Němcové.
Jenom jedno technické sdělení. Pan poslanec Šustr má náhradní kartu číslo 7.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Dobré dopoledne, dámy a pánové. Budeme se věnovat dalším bodům, tak jak jsme si dnes ráno opravili náš program. Tím prvním bodem, jehož projednání zahajuji, je bod číslo 5. Je to
5.
Senátní návrh zákona o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu
mezi sebou a navenek a o změně zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu,
ve znění pozdějších předpisů (stykový zákon)
/sněmovní tisk 615/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 615/1. Prosím nejprve pana senátora Luďka Sefziga, aby tento návrh za navrhovatele uvedl. Zároveň dovolte, abych vás přivítala, pana senátore.
Senátor Luděk Sefzig: Hezké dopoledne. Děkuji za přivítání i za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, dovolte, abych vás seznámil se senátním návrhem. Musím říci, že v našem dvoukomorovém systému je možná dobře, že jedna komora je odlehčena od té denní agendy a má možnost se věnovat tomu, proč byla vytvořena, tedy ústavnosti a procedurám, kterými se v našim komorách Parlamentu řídíme.
Ačkoli se jedná o senátní návrh, tak úplně na začátek bych chtěl uvést zcela obecnou poznámku o tom, že tento návrh vznikal ve velmi těsné součinnosti s dolní komorou, speciálně s vaší komisí pro ústavu a parlamentní procedury. Několikrát jsme měli možnost se setkat a řadu těch věcí společně diskutovat.
Dovolte mi tedy, abych vám stručně představil návrh zákona o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek, tedy návrh takzvaného stykového zákona, který Senát na své zářijové schůzi jednomyslně schválil jako svou zákonodárnou iniciativu. Přiblížila se tím doba splnění jednoho z posledních dluhů vůči ústavě, který jako zákonodárci máme. Poněkud smutné ovšem je, že mezi podáním zákona a jeho prvním čtením uběhla již řádka měsíců.
Stykový zákon měl být jedním z nejdůležitějších prováděcích zákonů v ústavě, neboť teprve ze zásad v něm stanovených dohodou obou komor měly vyjít jednotlivé jednací řády. Vzhledem k oddálení ustavení Senátu a přijetí zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a později i zákona o jednacím řádu Senátu se však prostor pro úpravu stykovým zákonem pozměnil, respektive přesněji řečeno zúžil. Přesto zůstávají důležitá témata, jichž se můžeme zhostit pouze tímto zákonem, navíc témata podstatná jak pro praxi parlamentní, tak i v širším smyslu praxi ústavní. Řada z nich se objevuje od samého počátku diskusí o stykovém zákoně v roce 1997 a zpracována byla již v původním poslaneckém návrhu stykového zákona z roku 2000 nebo v alternativní verzi senátní již počátkem roku 2001. Od té doby se jejich soubor rozšiřoval či zužoval, jádro však zůstávalo konstantní.
Od konce předloňského roku se z iniciativy předsedů obou komor podařilo navázat poněkud čilejší dialog s partnerskou ústavní komisí Poslanecké sněmovny, na jehož základě jsme mohli tento návrh zákona dokončit. Rád bych zdůraznil, že formálně jde sice o senátní návrh zákona, byl však důkladně projednáván právě v této ústavní komisi, ve vaší ústavní komisi, a na základě vašich připomínek byl také formulačně přepracován, respektive seškrtán. Na přání poslanců byla dokonce do zvláštního tisku vydělena novela jednacího řádu Poslanecké sněmovny, čehož si ve svém stanovisku všímá vláda. Chci tím doložit maximální vstřícnost zpracovatelů, takže po našem soudu zde neexistuje mezikomorově sporný institut, tudíž je možné se věnovat věcnému posuzování jednotlivých ustanovení.
Rozhodně však popírám občas se objevující výtky stran toho, že stykový zákon slouží k posilování Senátu. Má se tak údajně dít úpravou části poměrů při společné schůzi komor při volbě prezidenta republiky a zavedením možnosti opakovaného projednávání návrhů zákonů vyžadujících souhlas obou komor, takzvaného člunku. Pravidla řešení sporů mezi komorami na společné schůzi už dnes podléhají shodě komor a my se pouze pokoušíme stanovit je pevně, to je bez nutnosti domlouvat se vždy znovu a znovu. S takovými ad hoc dohodami je totiž spojena nejistota, co se bude komu zrovna hodit, aby při té konkrétní volbě platilo. Nevytěsňujeme přitom zcela úpravu jednacího řádu Sněmovny.
Pokud jde o takzvaný člunek, odstraňujeme situaci, kdy Sněmovna hlasuje pouze o verzi pozměněné Senátem, kterou buď přijme, nebo legislativní proces skončí. Umožňujeme totiž Sněmovně návrh dále pozměnit, to je udržet ve hře, a to je možná rozšíření manévrovacího prostoru Sněmovny, nikoli však posílení Senátu. Nám senátorům se pouze zdálo, že je možná někdy předčasné a možná zbytečně omezující nedojít k lepšímu kompromisu právě po vašich připomínkách a po vašem jednání.
Stykový zákon je systematicky jakousi skládankou, která umožňuje některé hlavy vyjmout, aniž by se celá skládanka zhroutila. Museli bychom však vždy zvažovat důvody pro takový zásah, respektive důvody pro zachování stykového zákona v nějak neadekvátní, okleštěné podobě.
Prvním tématem předkládaného návrhu jsou vybrané aspekty společné schůze komor k volbě prezidenta republiky, kdy se soustřeďujeme zejména na metodu řešení sporů mezi komorami a na rozvedení ústavních ustanovení o volbě prezidenta republiky. Pokud se komory neshodnou na jiné, zakotvujeme vždy nějakou subsidiární úpravu. Preferuje se tajná volba, pokud se komory neshodnou na volbě veřejné. Upravujeme veřejnou volbu podle jmen a pomocí podepsaných hlasovacích lístků, přičemž se lze usnést i na technice odlišné apod.
Obecně vycházíme z toho, že neshoda komor znamená nepřijetí toho či onoho procedurálního návrhu.
Dovolte mi tu poznamenat, že jsme si vědomi diskusí probíhajících k tématu přímé volby prezidenta republiky. Byli bychom však velmi neradi, pokud by se stykový zákon stal jejich obětí. Bude-li změněna ústava, stane se prováděcí úprava k volbě nepřímé obsolentní, potažmo může být posléze zrušena. Dokud však ústava změněna není, jsme přesvědčeni o důvodnosti propracovat pravidla určená pro společnou schůzi obou komor tak, aby stykový zákon spolu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny vytvořil funkční a efektivní celek.
Velmi citlivým se v našich debatách s poslanci ukázalo téma meziparlamentních delegací. Výhrady byly proti důvodně připravené obsažné úpravě, která se tak zredukovala v zásadě jen na určení mezikomorového poměru 2 : 1 jak u členů delegací, tak u jejich vedoucích. Každopádně bude tato úprava prvně použita až po příštích volbách do Poslanecké sněmovny.
***