(pokračuje Talmanová)
Pane ministře. Jaký je váš názor? (Doporučuje přijmout.) Děkuji vám. Pane zpravodaji? (Souhlas.) Děkuji.
Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 206. Táži se vás, kdo souhlasí s takto navrženým usnesením. Kdo je proti? Děkuji vám.
Z přítomných 166 poslankyň a poslanců pro návrh 155, proti nikdo. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.
Nyní se budeme zabývat bodem
97.
Návrh poslanců Hany Orgoníkové, Evy Dundáčkové, Aleny Páralové,
Juraje Ranince, Pavla Kováčika, Jana Hamáčka a dalších na vydání
zákona o zmírnění majetkových křivd československých občanů,
kteří zanechali svůj nemovitý majetek na území Zakarpatské Ukrajiny
v souvislosti s její cesí Ukrajinské sovětské socialistické republice
/sněmovní tisk 453/ - třetí čtení
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele paní poslankyně Hana Orgoníková a zpravodaj rozpočtového výboru pan poslanec Pavel Hrnčíř. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 453/3. Paní kolegyně Orgoníková si přála jiného muže po své levici. Nicméně toto místo zaujal správně zpravodaj rozpočtového výboru pan kolega Hrnčíř.
Otevírám rozpravu, do které se jako první hlásí ministr financí pan Miroslav Kalousek.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo. Nechci zdržovat dlouhou řečí, tu jsem měl v prvním čtení. Tedy odkazuji na všechny argumenty, které jsem přednesl v prvním čtení.
Jenom dovolte, abych připomněl, že toto je typický příklad návrhu zákona, kdy v dobré vůli odstranit majetkové křivdy dojde v důsledku k prohloubení křivd, prohloubení nespravedlností a ke stavu horšímu, než je dnešní právní stav. Dovoluji si naposledy Sněmovnu požádat, aby ponechala tuto historii na správním rozhodování a na české justici, aby se nesnažila zákonem spravit něco, co je zákonem nespravitelné. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Nyní požádám o vystoupení pana poslance Proska. Vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Prosek: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, milé dámy, vážení pánové, já nejprve zkonstatuji, že ústavně právní výbor, který se touto předlohou zabýval, většinově schválil komplexní pozměňovací návrh, který odstraňuje některé právní nedostatky, legislativní nedostatky, které obsahoval původní poslanecký návrh. To je suché konstatování.
Nyní bych rád navázal na slova pana ministra Kalouska a zdůraznil, že rolí parlamentu obvykle bývá vytvořit obecně platné pravidlo, nebo platná pravidla, a není jeho rolí nacházet spravedlnost... (Řečníkovi nefunguje mikrofon.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Pane poslanče, zkuste to nyní.
Poslanec Zdeněk Prosek: Jedna, dvě, tři. Děkuji.
To zpravidla bývá záležitostí justice. Protože však navrhovatelé nás stavějí před problém spravedlnost hledat, já ve shodě s panem ministrem tvrdím, že to je v daném případě nemožné a že další křivdy by vznikly. Ostatně je dobré si připomenout, kdy a jak křivdy, které navrhovatelé říkají, že máme odstranit formou finanční náhrady zpravidla poskytnuté generaci těch, kteří křivdu neprožili, vznikly. Já jenom velmi stručně připomenu to, co jsem měl možnost na půdě ústavně právního výboru podrobněji popsat, a to je historii celé kauzy.
Zdůrazňuji, že od středověku Podkarpatská Rus náležela Uherskému království. Až po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918 američtí Rusíni, kongres amerických Rusínů, se přihlásili k tomu, připojit se k Československu, které tehdy za Rakousko-Uherska bylo zemí průmyslově rozvinutou s vysokou životní úrovní. To bylo mezinárodními smlouvami potvrzeno a Rusíni, kteří tvořili převahu obyvatelstva na území Zakarpatské Rusi, a další národnosti, které tam pobývaly, zažili dvacet let prosperity - růstu životní úrovně a založení demokratických institucí a podobně.
Až v roce 1939 v návaznosti na Mnichov Hitler na Vídeňské konferenci prosadil, že Československo musí odevzdat většinu Podkarpatské Rusi Maďarsku. Maďarsko okamžitě zahájilo vojenskou operaci, násilně okupovalo Zakarpatskou Rus a došlo tam v podstatě k násilnému vyhánění zejména těch obyvatel Československa, kteří tam tvořili jistou část, kteří tam přinášeli řekněme západní kulturu a civilizaci. Tehdy v tom roce 1939 se většina občanů Československa české nebo slovenské národnosti vracela často za dramatických podmínek do Československa.
Po druhé světové válce byla Zakarpatská Rus připojena k Ukrajinské sovětské socialistické republice zase na základě mezinárodní smlouvy uzavřené mezi Československem a Sovětským svazem. V září roku 1945 bylo připraveno nařízení vlády o opci, kdy občané české a slovenské národnosti, kteří žili na území Zakarpatské Rusi, měli možnost se vrátit, přihlásit se k československému občanství, a krátce nato byla uzavřena smlouva, která také stanovila možnost odškodnění těmto osobám za majetek, který zanechaly na území Zakarpatské Rusi.
V únoru 1947, tedy stále ještě za demokratických poměrů, vydala vláda Československa nařízení o soupisu majetku, který byl zanechán těmito osobami na území Zakarpatské Rusi. Stanovilo, které osoby by byly oprávněny odškodnění získat. Mezi jiným to byly také právnické osoby a také takzvaně vojenské osoby, čili poměrně široký okruh osob, které by byly oprávněny získat odškodnění. Zároveň stanovila vláda podrobný povinný obsah přihlášky k soupisu tohoto majetku, kde mimo jiné bylo nutno doložit nejenom vlastnictví a přesný popis majetku, ale také doložit cenu, břemena, dluhy, které na majetek byly vázány.
Na základě smlouvy, která byla uzavřena s tehdejším Sovětským svazem, měl Sovětský svaz zaplatit částku 86 milionů rublů Československu. Podle informací, které jsem získával na Ministerstvu financí, se nepodařilo dohledat, zda vůbec Sovětský svaz tu částku uhradil, ale lze konstatovat jednoznačně, že peníze byly převedeny na účet vedený v Moskvě u státní banky Sovětského svazu a že prostředky nebyly převedeny, nestaly se příjmem státního rozpočtu České republiky, ocitly se na jakémsi clearingovém účtu a o jejich osudu není možno dohledat podrobné doklady. To, co naopak lze říci bezpečně, je, že náhrady, které byly potom na základě rozhodnutí československé vlády poskytovány, byly hrazeny ze státního rozpočtu Československé republiky. (Hluk v jednacím sále.)
***