(pokračuje Halíková)
Při zdůvodňování návrhu jsem uvedla několik skutečností. Zopakuji jen ty podle mého názoru nejdůležitější, a sice to, že tento návrh zákona důsledně vychází z dohody při uzavírání nájemních smluv, že tento návrh zákona je spravedlivý jak k těm, kteří žijí v nájemních bytech, tak k těm, kteří tyto byty pronajímají. Umožňuje tedy sjednat výši nájemného na základě vzájemné dohody. Přitom respektuje současnou výši nájemného, která už byla stanovena na základě působnosti zákona č. 107.
V návrhu zákona je také uvedeno, že nájemné by v žádném případě nemělo být prodělečné pro ty, kteří byty pronajímají. Někteří diskutující se tady zastávali těch, kteří byty pronajímají, a hovořili o tom, že ten, kdo pronajímá, má jistě právo na přiměřené nájemné i na zisk. Ano, návrh zákona i s tímto počítá, ale i tento zisk by měl být přiměřený a neměl by se svou výší blížit lichvě.
Ve svém úvodním vystoupení jsem také uvedla, že v návrhu zákona, který máme ve Sněmovně už více než rok, byla původně uvedena maximální výše nájemného na částku 30 Kč, která se už ale v současné době ukazuje jako méně reálná, ve většině případů už tuto výši nájemné překročilo. Proto jsem také uváděla, že jsme připraveni ve druhém čtení tuto výši poopravit na maximální výši cca 40, event. 42 Kč, se kterou vystačí také většina bytových družstev. Od jejich nákladů jsme tuto částku odvozovali.
Tolik hlavní body, které byly předneseny a zdůvodněny už při první části projednávání tohoto návrhu zákona. Stejně jako tehdy, i dnes vás, vážené kolegyně a kolegové, požádám o propuštění návrhu zákona do druhého čtení, ve kterém můžeme v pozměňovacích návrzích zapracovat některé připomínky, které tady v rámci diskuse už zazněly. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobře. Nyní poprosím pana poslance Jana Babora, aby vystoupil.
Poslanec Jan Babor: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, já jen krátce. Svoji zpravodajskou zprávu jsem uvedl už na minulé schůzi. Tam jsem také doporučil propustit tento návrh zákona do druhého čtení. I když jsem uvedl, že jsou tam jisté věci, které by si žádaly změny, přesto si myslím, že by bylo dobré ho propustit do výboru a tam se o těchto problémech, které návrh zákona má, může jednat a případně něco změnit.
Celkové shrnutí pak podám po případných připomínkách nebo vystoupeních ostatních poslanců. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobře. Děkuji za tato vystoupení, i když už jsme v tomto bodě měli obecnou rozpravu. My bychom měli nyní pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Já se dozvídám, že tu byly nějaké písemné přihlášky, ale bohužel jsem žádnou neobdržel. Spolehnu se na slovo pana poslance Opálky a požádám ho, aby vystoupil jako první, pokud tady měl písemnou přihlášku. Pokud ji tady měl ještě někdo jiný, tak mi to prosím řekněte. Já je tady nemám. Mám přihlášeného pana poslance Bratského.
Nyní pan poslanec Opálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, jestli si vzpomenete, tento bod jsme přerušili kvůli času, neboť paní kolegyně Horníková ho vyčerpala, tak jak měla za úkol, do 13. hodiny a mně byla dána možnost jenom k faktické poznámce a už ne k diskusi, ke které jsem byl řádně přihlášen.
Média dnes informují průběžně o tom, jak se podařilo ve Sněmovně prosadit zákon pod sněmovním tiskem 728. Já musím říci, že informace v médiích je nepřesná, je zkreslená. Je třeba říci, že tento zákon, který jsme projednávali dopoledne ve třetím čtení, pouze posunuje cíl o tři roky dále. Cíl zůstává stejný. Problém bude v tom, že když se bude vyměřovat při krizi a při snížení cen bytů koeficient podle předchozích let, to znamená, kde byla cena vyšší, tak vlastně všechno bude naopak. Proto si myslím, že náš zákon je stále aktuální.
Dovolte mi, abych k němu alespoň uvedl toto. Bydlení patří k základním potřebám obyvatel a společně s potravinami tvoří nadpoloviční podíl výdajů většiny domácností. Jsou to potřeby, které se nedají ničím nahradit nebo zaměnit. Řešení bytového problému proto bylo, je a bude jedním ze základních předmětů hospodářské a sociální politiky každé vlády, tedy mělo by být.
Bytový problém má dvě části, a to především dostatečný počet a vhodná velikostní struktura bytů a na druhé straně jsou to náklady na bydlení a jejich finanční dostupnost diferencovaně pro všechny sociální skupiny. Tedy takové náklady, které mohou všichni občané ze svých rodinných rozpočtů zajistit. Obě dvě součásti bydlení jsou však u nás stále větším problémem. V roce 2007 bylo například dokončeno slušných 41 tisíc bytů. Nevyhovující však byla jejich struktura. Pouze 17 % bylo garsoniér a jednopokojových bytů, dvoupokojových bytů bylo 22 % a čtyřpokojových a vícepokojových bylo více než 40 %. Pro trvalé bydlení je to vhodné, ale je nedostatek malých nájemních bytů, startovacích pro mladé rodiny, bytů pro důchodce, jednočlenné domácnosti. Velké byty a rodinné domky jsou určeny pro příjmově nejvyšší sociální skupiny.
Obecní a družstevní byty se fakticky už delší dobu nestavějí. Přitom průměrná domácnost v České republice má 2,5 členů a z dlouhodobějšího hlediska se příliš nemění. Z hlediska struktury jsou téměř dvě třetiny domácností takzvané úplné rodiny, to je rodiny, které jsou tvořeny párem a případně dalším členem domácnosti, z nich necelá polovina jsou úplné rodiny se závislými dětmi. Neúplných rodin je celkem 11 %, přičemž rodin skládajících se pouze z rodiče a závislých dětí jsou 4 %. Čtvrtinu všech domácností v České republice představovali v roce 2007 jednotlivci a převahu v nich mají ženy.
Podíl vlastnického bydlení se neustále zvyšuje. Ve vlastním domě žije téměř 40 %, což už je založeno i v dávných dobách, a v bytech v osobním vlastnictví dalších 20 % domácností. To je efekt nové doby. Nájemního bydlení nyní využívá 23 % domácností, v družstevních bytech jich žije 12 %. ***