Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Byl jsem dotázán, tedy odpovím. Omezující podmínky se při převodu majetku krajům daly proto, že se jednalo o bezúplatný převod. Kdyby se dalo bez jakýchkoliv omezujících podmínek ke komerčnímu využití, tak to prostě nemá precedens, pak by to byla systémová dotace jednomu kraji na úkor jakýchkoliv jiných krajů. Je to úplně stejné, jako když stát realizuje bezúplatný převod majetku do majetku obcí za účelem sociálním, vzdělávacím či zdravotním, tak tam ovšem samozřejmě dá příslušné omezující podmínky, že to těmto účelům musí sloužit, jinak kraje musí vrátit majetek nebo jinak obce musí vrátit majetek nebo peníze. To je úplně stejné v tomto případě, kdy stát bezúplatně převedl majetek jinému subjektu, tak ho zavázal omezujícími podmínkami. V opačném případě by mu dal nesystémovou dotaci. To je jako houska na krámě. Do toho nepleťte otázku privatizace letiště.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Dále zde mám tři řádné přihlášky do rozpravy. Nejprve pan poslanec Miroslav Grebeníček, poté pan poslanec Zdeněk Jičínský a v závěru pan poslanec Pavel Hojda. Slovo má nyní kolega Miroslav Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nevěřil jsem vlastním uším, když jsem se počátkem listopadu 2001 poprvé dozvěděl o záměru tehdejší vlády prodat letiště Ruzyně. Veřejně jsem tehdy prohlásil: Možná už brzy se dozvíme, že je v zájmu zdravého vývoje české ekonomiky privatizace Pražského hradu. Co na to budou zřejmě argumentovat ti, kdo zastávají názor, že český občan a český stát je nejhorším možným vlastníkem národního majetku jak v Evropě, tak v rozměrech celoplanetárních? Vždyť se vlastně nic neděje. Za odpovídající vstupné bude prodaný Pražský hrad dostupný školním výpravám a vlastenecky smýšlejícím Čechům, Moravanům a Slezanům jako dosud, nedojde-li ovšem ke konkursu."
Přiznám se, že se mi velmi příčí žertovat v tak vážné věci. Je skutečně nejvyšší čas říci naprosto jasně, že v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nemůže být vše na prodej. To už pochopili dokonce na leckteré radnici. Potřeba získat jednorázově peníze do státního rozpočtu, vylepšovat privatizačními miliardami image vlád v době předvolebních kampaní nebo uplácet občany nevratným výprodejem národních ekonomických a přírodních zdrojů je projevem zvrácené logiky. A mohl bych pochopitelně použít i mnohem ostřejších slov.
Dámy a pánové, záměr vlády z června loňského roku privatizovat letiště Ruzyně totiž nápadně připomíná jednání severoamerických indiánských náčelníků, kteří za několik dek, pár dolarů či basu lahví s ohnivou vodou a příslib údajné investiční pomoci prodávali zemi svých předků. A tady - znovu to opakuji - končí všechny žerty. Jde přece o budoucnost našeho státu, o to, co odkážeme příštím generacím. Bylo by proto dobré, kdybychom se shodli na tom, že v nynější složité situaci je zvláště potřebný a účelný koordinovaný postup všech parlamentních stran. Mělo by nám jít přece o víc než jen o omezený, a proto krátkodobý prospěch toho či onoho politického uskupení.
Ano, jako opoziční politik požaduji ne formální, ale skutečnou možnost spolurozhodovat o vážných problémech České republiky, včetně práva nepřijmout nic, co je v zásadním rozporu s potřebami a zájmem našich spoluobčanů. Levicová opozice je povolána aktivizovat se všude tam, kde si majetkové a mocenské elity uzurpují monopol na neomezené vládnutí. Skutečně jsme oprávněni hájit občanskou většinu, brát se za její sociální práva všude, a hlavně tam, kde formální vyprázdněná demokracie fakticky dává privilegované postavení majetným a vlivným. Chce to ovšem novou společenskou racionalitu, založenou na co nejširší demokracii. Mám na mysli takovou demokracii, která nebude arogantním panováním, nýbrž poctivou prací k zabezpečení spravedlnosti.
Ano, po získání reálné moci nastupuje zodpovědnost. Vzpomeňme si jen na výroky některých našich disidentů či chartistů, jak si po získání reálné moci stěžovali, že si dříve nepřipouštěli rozsah a hloubku problémů, včetně možnosti jejich řešení. Po získání státních funkcí se většina dobrých předsevzetí změnila v realitu možného. Okolnosti jsou totiž vytvářeny lidmi, stejně jako jsou lidé vytvářeni okolnostmi. A náš třeba dílčí vnitrostátní úspěch v mnohém závisí na schopnosti a ochotě vládní koalice naslouchat argumentům názorových odpůrců a vymanit se z falešné představy o své výjimečnosti a jedinečnosti. Teprve za těch okolností se může stát, že letiště Praha-Ruzyně bude i nadále jen ve vlastnictví České republiky anebo právnických osob se sídlem v naší republice, v nichž má náš stát stoprocentní majetkovou účast.
Dámy a pánové, chci věřit, že to plně pochopí jak muž z Ria, tak blbec z Xenemünde a možná i Pepa z Hongkongu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé strany sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní je přihlášen do rozpravy pan poslanec Zdeněk Jičínský. Prosím, má slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, kolegové a kolegyně, pan premiér, když tady reagoval na předložený návrh zákona, hovořil o třech pilířích státní moci, nebo našeho uspořádání, na kterých je založeno po 17. listopadu 1989. Já myslím, že představa, kterou on tu předvedl, je příliš zjednodušená a že bychom se měli na vztahy těchto tří pilířů, těch tří ústavních mocí, podívat tak, jak to je a jak by z hlediska Listiny býti mělo.
V odůvodnění tohoto návrhu zákona se právem cituje článek 11 odst. 2 Listiny. Já vám ho připomenu: "Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob. Zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice." Toto poslední bylo v průběhu času překonáno, ale to první zůstává.
Já vám kladu řečnickou otázku, zda této ústavní možnosti bylo využito, jak bylo využito a proč nebylo využito.
V době, kdy se přijímala Listina, což bylo ještě v době federace v lednu 1991, se skutečně předpokládalo, že tady bude obecná úprava toho, co bude moci býti jenom ve vlastnictví státu nebo obcí nebo jiných osob veřejného práva. Nestalo se tak proto - a myslím, že to máte v paměti, v různých souvislostech se to připomíná, když vzpomínáme období polistopadového vývoje - že velmi brzo nás zavalila vlna privatizační, nejenom kuponová privatizace, ale celá ideologie spojená s tím, že trh řeší vše. ***