(9.50 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji zpravodaji za úvodní slovo. Otevírám obecnou rozpravu a ptám se, kdo se hlásí do obecné rozpravy k návrhu zákona o zrušení Státního fondu kultury. Pokud se nikdo nehlásí, můžeme rozpravu ukončit a otevřít rozpravu podrobnou. Můžete rovnou začít.
Poslanec Josef Ježek: Děkuji, pane předsedající. Dovolte, abych vás seznámil s pozměňovacími návrhy k usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, které jsem před chvílí citoval.
První pozměňovací návrh: V bodě 1, týká se § 1, se slova "30. června 2009" nahrazují slovy "30. září 2009".
Druhý pozměňovací návrh: V bodě 2, týká se § 2, 3 a 6, se slova "1. července 2009" nahrazují slovy "1. října 2009".
Jen velmi krátké odůvodnění. Data, která byla stanovena v původním návrhu zákona a následně v usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, která souvisejí se zrušením Státního fondu kultury České republiky a s přechodem práv na některé jiné subjekty, jsou bohužel v současnosti s ohledem na zákonné lhůty projednávání tohoto zákona již nereálná, a z tohoto důvodu navrhuji data pozdější.
Děkuji, to je celý pozměňovací návrh.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To je tedy celý pozměňovací návrh. Ptám se, kdo se dále hlásí do podrobné rozpravy. Žádný další návrh přednesen zřejmě nebude. Můžeme zřejmě i podrobnou rozpravu ukončit. Pravděpodobně nemáme o čem hlasovat, takže můžeme ukončit celé druhé čtení. Děkuji navrhovateli i zpravodaji a končím projednávání bodu č. 20.
Máme tu bod
17.
Návrh poslanců Radko Martínka, Martina Tesaříka, Ladislavy Zelenkové
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb.,
o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění
zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních zpříjmů, ve znění
zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 506/ - druhé čtení
Jsme ve druhém čtení. Návrh by měla uvést za navrhovatele poslankyně Ladislava Zelenková. Prosím ji, aby se ujala úvodního slova.
Poslankyně Ladislava Zelenková: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ve druhém čtení projednáváme zákon, ve kterém jde o rozšíření účelovosti stavebního spoření, a to tak, aby úvěr ze stavebního spoření mohl být čerpán nejen za účelem financování bytových potřeb, ale i za účelem financování studijních potřeb účastníka.
Jako zástupkyně navrhovatelů si dovolím uvést návrh projednávaného zákona poměrně závažným konstatováním. Ze zahraničních studií totiž vyplývá, že v České republice studuje na vysokých školách relativně velmi nízké procento studentů ze sociálně slabších rodin, to znamená nižší procento, než je tomu ve srovnatelných zemích. Příčin tohoto jevu je patrně více, ale na tu základní přijdeme snadno. Stačí si uvědomit, že náklady na studium v případě, že student studuje mimo své trvalé bydliště, činí dnes řekněme plus minus 70 tisíc ročně. Zkrátka 70 tisíc je pro průměrně vydělávající rodinu poměrně dost a je to velmi mnoho pro rodinu, která vydělává méně, která vydělává podprůměrně.
Jistě se shodneme všichni na tom, že je potřeba usnadnit rodičům financování studia jejich dětí. Jistě se shodneme na tom, že je špatné, když někdo má předpoklady studovat, a přesto studovat nemůže, protože pro jeho rodiče je prostě problém hradit studium. Jistě se shodneme na tom, že je potřeba s tím něco udělat a že je třeba nějak pomoci, a to dříve, než se podaří uvést v život komplexnější normu řešící financování studia.
Způsob, jak pomoci tento stav změnit, a to velmi rychle a velmi efektivně, autoři této předlohy nabízejí. Předkládaný zákon může alespoň částečně učinit financování středoškolského a vysokoškolského studia méně problémovým pro střední vrstvy a určitě dostupnějším pro ty méně majetné. Není to nic dvakrát složitého, není to nic objevného a je to velmi prosté. Jde o to, umožnit lidem, aby poté, co si spoří ve stavebním spoření, mohli čerpat úvěr, a to nejen tak, jako tomu bylo dosud, to je na bydlení, ale také na studium.
Tím, že se financování studia včlení do mnoho let fungujícího systému stavebního spoření, vznikne právní úprava, která nebude klást - a to chci zdůraznit - žádné nároky na státní rozpočet a samozřejmě ani na rozpočty regionální. Zdůrazňuji, že se jedná o velice elegantní a velice efektivní řešení bez nároků na administrativu a navíc řešení, které přichází skutečně v pravou chvíli, a to i vzhledem k ekonomické a hospodářské situaci, v jaké se také naše země nachází.
Věřím, že kolegové napříč politickým spektrem budou mít pochopení pro tento zákon právě proto, že peníze jsou na účtech stavebních spořitelen k dispozici. Jen pro zajímavost, je to zhruba 400 miliard, tedy dost peněz v situaci, kdy státní rozpočet musí hospodařit s každou korunou.
Dodám ještě, že zákon byl dlouhodobě a podrobně diskutován s odbornou veřejností i se stavebními spořitelnami. Navrhovatelé se nechali inspirovat v Rakousku, kde přesně takto rozšířili poskytování úvěru pro bytové potřeby o možnost hradit z něho i potřeby studijní.
Velikým pozitivem tohoto zákona je, že může přinést zájemcům užitek téměř okamžitě. Bude totiž využitelný pro každého, kdo se nejen chystá spořit ve stavebním spoření, kdo se chystá ho uzavřít, ale i pro toho, kdo už ho má uzavřené a kdo už pravidelně spoří. Stačí jen, aby tento zákon začal platit. Věřím, že jednoduchost tohoto zákona, jakož i jeho okamžitá efektivita a především jeho potřebnost a především jeho užitečnost mu umožní projít hladce legislativním procesem ve Sněmovně.
Ještě mi dovolte, kolegyně a kolegové, abych se pak přihlásila v podrobné rozpravě s drobným, víceméně formálním pozměňovacím návrhem.
Pro tuto chvíli vám děkuji za pozornost. ***