(14.30 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Velmi diskusním a v podstatě již mimořádně výbušným tématem je silný požadavek našich odborníků na kritickou revizi takzvané reformy Policie České republiky. Chci na tomto místě konstatovat, že oproti původní verzi vládního prohlášení, ve kterém byla obsažena vůle pokračovat v reformě policie, předseda vlády zohlednil náš pohled, který se na tuto otázku zásadně lišil, a odkaz na pokračování policejní reformy byl vypuštěn. Náš pohled na činnost bývalého ministra vnitra Ivana Langera je zásadně negativní a stejně tak jsme přesvědčeni o tom, že nastal morální a personální rozvrat policie. Dokonce i většina médií se shodne například na dramatickém odchodu stovek a tisíců zkušených profesionálů, které dodatečné přílivy nováčků nahradit prostě nemohou. Na druhé straně zcela chápeme, že ODS má pohled přesně opačný. Ano, jde o jedno z velmi výbušných témat, kde se ODS a sociální demokracie nemůže na jeho pojetí dohodnout. A je přirozené a moudré, že vláda tuto politicky vyostřenou otázku z vládního prohlášení vypustila. Za svou osobu chápu, že šlo o maximum možného, a nechtěl bych tlačit na vládu ani na ministra vnitra ke kategorickým závěrům či závazkům. Podpora vládě jako celku je pro nás politicky mnohem významnější.
Vážený pane předsedo vlády, dámy a pánové, již několikrát jsem zdůraznil, že náš postoj k této vládě bude vstřícný. Řekněme to i jinak: Toto je náš plán B. Odchod vlády Mirka Topolánka, předčasné volby do Poslanecké sněmovny a utvoření překlenovací vlády odborníků do jejich konání jsme opakovaně navrhovali při každém návrhu na odvolání vlády a jsme rádi, že se nám tyto kroky zdařily. Až na výjimky první výstupy této vlády, většiny jejích ministrů, a tím rozhodně nemám na mysli jen ty, u jejichž nominace byla sociální demokracie, působí v naprosté většině věcně, nekonfrontačně a mnohdy dokonce sympaticky. Vítám též úspěšné převzetí úkolů českého předsednictví Janem Fischerem, Janem Kohoutem a Štefanem Fülem a koneckonců i prezidentem republiky. Jsme rádi, že české předsednictví - již bez minulých ideologických konfrontací a nastolování nerealistických projektů - bude úspěšně dokončeno.
Vážený pane předsedo vlády, vážené paní ministryně, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, Česká strana sociálně demokratická je připravena přistoupit k projednání programového prohlášení vlády a k otázce důvěry této vládě maximálně konstruktivně. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Filip, připraví se pan poslanec Topolánek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, členové vlády, paní a pánové, máme dnes velmi zajímavý bod, a to je otázka důvěry vlády České republiky, kterou má poskytnout tato Poslanecká sněmovna. Tímto bodem jsme se zabývali za minulých vlád od roku 2006 několikrát. Nejméně dvakrát jsem si před touto Poslaneckou sněmovnou položil otázku a snažil se na ni odpovědět, jaký je rozdíl mezi důvěrou a důvěryhodností. Pravda je, že tato vláda má jiný rozměr důvěryhodnosti než vlády, které se tady pokoušela sestavit třístranná koalice pomocí přeběhlíků od roku 2006, kdykoli předtím. Minimálně některá jména ve vládě mají důvěryhodnost zejména pro svůj profesionální přístup, který osvědčili při výkonu svých funkcí, které zastávali předtím, než byli jmenováni členy vlády.
Jiná je otázka důvěry v takovou vládu a posouzení toho, co bylo předloženo Poslanecké sněmovně. Musím říci, že jsem byl velmi zklamán, když po rozhodnutí vlády o přijetí vládního prohlášení jsem nenašel nic, a dokonce bylo sděleno, že vládní prohlášení bude předáno poslancům až při jednání Sněmovny. Nazval jsem to arogancí této vlády vůči Poslanecké sněmovně, která je jediná, která posuzuje důvěru ve vládu České republiky v českém ústavním systému. Jsem tedy rád, že jsme měli alespoň týden na to, abychom si tento dokument prostudovali.
Potěšila mě i věta předsedy vlády Jana Fischera, kterou přednesl dnes ve svém úvodním vystoupení, že se bude snažit maximálně o politicky nestrannou správu země. Bylo by to velmi zajímavé, a opět se vracím k otázce důvěryhodnosti. Je pravda, že vládu sestavily na bázi velké koalice ODS a ČSSD. Část do toho se pokusila vložit i Strana zelených. Problém ale bude v tom, že od 8. května si Jan Fischer nenašel čas, aby jednal s třetím nejsilnějším politickým subjektem na české politické scéně, a to je KSČM. Mrzí mě to, ale přesto i nadále budu vstřícný k jednotlivým návrhům vlády, které bude přednášet do Poslanecké sněmovny, a budeme o nich jednat nikoli politicky, ale věcně. Budeme o nich jednat tak, abychom zabezpečili lepší život občanů České republiky v době ekonomické krize, která se České republice ani nevyhnula, ani nemá jednodušší důsledky, jak tvrdila vláda předchozí.
Jsem také velmi rád, že vláda ve svých pěti prioritách uvedla to, co jsem říkal od onoho březnového rozhodnutí o vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka jako absolutní prioritu, a to je přípravu realistického a odborného rozpočtu na rok 2010. Nechám na jiných, nechám na ekonomech, aby posoudili tu pravdivou větu, kterou řekl ministr financí, nebo napsal ministr financí do rozhovoru do deníku Právo v sobotu, tj. že nelze trvale lidem říkat, že to jde, mít britské daně a švédský sociální systém. S tou větou souhlasím. A s těmi lžemi, které říkaly, že to jde, jsme se tady setkávali po dobu tří let a doufám, že takové lži už odzvonilo.
Jsem také přesvědčen, že vláda určitě naplní svůj první bod těch hlavních priorit - důstojné a profesionální dokončení českého předsednictví Radě Evropské unie. Tady mám důvěru v nového ministra zahraničí, protože jen se podívejte na náš volební zákon o volbách do Evropského parlamentu. Všichni sčítají a vyhlašují výsledky, tak jak pracovali podle vlastních národních zákonů, jenom my jsme nesmyslným krokem Ministerstva zahraničí pod vedení Karla Schwarzenberga dospěli k tomu, že jsme v pátek a v sobotu konali volby a naši členové okrskových volebních komisí budou sčítat v neděli večer. Ó, jak jsme papežštější než papež! Je to jenom tím, jak profesionálně pracovalo ministerstvo pod vedením Karla Schwarzenberga. Byl to velmi neprofesionální přístup. Proto se nebojím, že by tento cíl nebyl splněn.
Pokud jde ale o jiné kroky vlády a pro text vládního prohlášení, jsem, musím říci, velmi smutný. Nenašel jsem jedinou větu o tom, že by vláda pokračovala v boji proti korupci, proti tomu jevu, ze kterého mají lidé největší strach a mají k němu také největší odpor. Jsem smutný, protože tady nejde o to, že bychom měli přijímat snad jiné zákony. Jde o to, aby výkon Policie České republiky, orgánů činných v trestním řízení byl na takové úrovni, abychom se s korupcí mohli vypořádávat právě proto, že zákony tady máme. Ale zájem na tom nebyl. A nechci připomínat známé kauzy od roku 2006, které provázely českou společnost.***