(17.00 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Když vezmu ty údaje, které platí za leden, a věřte mi, že čekám s velikými obavami na údaje, které budou zveřejněny za čtrnáct dní, údaje, které nám ukážou čísla únorová a které nám ukážou, zda a jak ten pád pokračuje, tak odvážím se říci, že optimistický scénář vývoje české ekonomiky v letošním roce má tyto parametry: hospodářský růst minus 5 %, nezaměstnanost 10 % a deficit státního rozpočtu v každém případě nad 150 miliard. A nebudu tady dnes uvádět, jak vypadá scénář průměrný a jak vypadá dokonce scénář pesimistický."
Tak to jsem tady říkal 20. února letošního roku. Jsou to teprve čtyři měsíce - a všimněte si, že v programovém prohlášení vlády se slibuje deficit státního rozpočtu, který nepřekročí 170 miliard. Tohoto údaje je tedy dosaženo rychleji než za čtyři měsíce.
Podívejme se, co se odehrálo od okamžiku, kdy jsem tady tyto údaje přednášel. Cituji agentury.
New York. Ceny rodinných domů v USA se v únoru letošního roku meziročně snížily o 18,6 %. A teď velmi důležitá věta: Tempo poklesu cen ale poprvé za 16 měsíců nedosáhlo nového maxima. Podíváme-li se do Prahy také v únoru letošního roku, tak čtvrtý měsíc klesala průmyslová výroba. Proč uvádím tyto údaje? Uvádím je proto, že vývoj cen nemovitostí na americkém trhu je nepochybně jeden z primárních ukazatelů charakterizujících vznik a průběh finanční krize ve Spojených státech amerických, a stejně tak pokles průmyslové výroby v České republice je primárním ukazatelem průběhu hospodářské krize v České republice.
Pokud zrychlování poklesu cen trvalo 16 měsíců, dá se odhadnout, že zpomalování poklesu cen bude trvat také asi 16 měsíců. Pokud by se někdo chtěl hádat, že 12 nebo 20, já bych se s ním o tom nehádal. Všimněte si, že z těch parametrů se dá odhadnout, že průběh české ekonomické krize je zpožděn za průběhem v Americe přibližně o 12 měsíců, a opět nebazíruji na jednotlivých měsících, možná že je to o čtvrt roku rychlejší nebo pomalejší.
V každém případě, a já vás tady nechci unavovat kreslením grafů, ale pokud si je na základě těchto údajů nakreslíte, zjistíte, že dno krize ve Spojených státech amerických nastane nejpravděpodobněji v červnu příštího roku; 80 % amerických ekonomů doufá, že již na Vánoce, 20 % si myslí, že na jaře příštího roku. A pokud je pravdivé zpoždění české ekonomiky střední hodnota 12 měsíců, v krajním případě v nejlepším scénáři jenom šest, tak česká ekonomika prožije dno svého poklesu v červnu 2011. A úplně nejrychleji v červnu příštího roku. To je ale scénář opravdu extrémně optimistický.
To jsou údaje, které nám naznačují data toho, co se odehrává. Nyní mi dovolte citovat jiné údaje, které bych čekal, že bude dramaticky zvěstovat veřejnosti ministr financí, ale on to nečiní, nejsou to radostné údaje.
Za prvních pět měsíců letošního roku je pokles výběru daní oproti roku loňskému 10 %. Pokud se podíváte na index roku loňského a předloňského, tam byl růst 6 %. Uvádím to proto, aby bylo evidentní, že výběr daní v prvních pěti měsících má souvislost s celkovým vývojem ekonomiky a jejím růstem. Z těchto prvních deseti měsíců by tedy bylo možné - nedojde-li ke zlepšení, což je z předchozího patrné - předvídat, že hrozí propad českého HDP dokonce až v rozsahu do 10 %.
Ale jedno je jisté. Tak jako v únoru byla směšná čísla, která nám tady tehdy říkal tehdejší ministr financí, dnes jsou bohužel směšná čísla, která nám říká současný ministr financí. Pokud totiž vynásobíte pět měsíců minus deseti a budete předpokládat absurdní věc, že zbylých sedm měsíců bude nula, to znamená vybere se stejně jako v loňském roce - a jistě tušíte, že to nemůže za žádných okolností nastat - minus padesát děleno dvanácti je minus 4,16. Je z toho patrné, že propad české ekonomiky v letošním roce nemůže být menší, než je toto číslo. S vysokou pravděpodobností se tedy bude pohybovat v mezích minus 4,16 až 10 %. Opakuji - minus.
Proč to tady uvádím? Uvádím to proto, že souhrnná věta v programovém prohlášení této vlády, a ta zní "zde je situace skutečně vážná", mě neuspokojuje. To je pravda, že situace je skutečně velmi vážná, a mělo by tam být napsáno: a velmi pravděpodobně bude čím dál vážnější. Zejména pokud bude pokračovat nečinnost, která byla charakteristická pro vládu minulou. A tak dnešní vyjádření, které tady slyšíme o tom, jak ODS a ČSSD se shodly na tom, že nejlépe bude, dámy a pánové, když budete pokračovat v nečinnosti, to jsou děsivé věty.
Rozumím tomu, že vláda vzniklá po dohodě dvou nejsilnějších politických stran asi takové zadání získala, ale já moc nevím, proč by se jím měla řídit. Proč byste měli, dámy a pánové, vážený pane premiére a vážené ministryně a ministři, na sebe brát tu nekonečnou odpovědnost, že budete poslouchat a nic nebudete dělat, když to stejně nakonec všechno odskáčete, protože ti, kteří vás do této situace jmenovali, jedno udělají jistě: distancují se od vás.
Já bych proto chtěl na závěr poprosit pana premiéra a tuto vládu, aby si prověřili údaje, které jsem tady odpřednášel, jsou pravdivé. Pokud shledají, že situace je ještě vážnější, než píšou v programovém prohlášení, abyste se pokusili něco udělat. Setrvačnost nic nevyřeší.
Když jsem tady v listopadu prosil vládu, aby přistoupila ke snížení daní, tady ministr financí říkal, že ohrožuji státní rozpočet o minus 10, minus 20 nebo minus 30 miliard. Všimněte si, že nebyl učiněno nic. A teď je rozpočet ohrožen o minus 100, minus 200 a velmi pravděpodobně minus 300 miliard. Nečinnost není nejlepší projekt.
Abych jenom nevyzýval. Domnívám se, že situace je tak vážná, že jsou na místě zásadní opatření typu daňové prázdniny. Protože občan, který nám nebude platit na daních, sice prohloubí deficit státního rozpočtu, ale nebude od nás žádat sociální dávky, podpory v nezaměstnanosti a podobné dávky, které budou činit mnohem víc. V tuto chvíli je opravdu situace tak zlá, že jsou na řadě úvahy o krocích tohoto typu. Možná stejně jako v únoru tomu nikdo nebudete přikládat význam. Já vám samozřejmě s klidem někdy v září nebo říjnu zopakuji údaje, které jsem tady říkal dnes. Vše nasvědčuje tomu, že pokud věštím katastrofu, tak jsem neomylný.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Vlastimilu Tlustému. Nyní faktická poznámka pan poslanec Vítězslav Jandák. Prosím.
Poslanec Vítězslav Jandák: Pane premiére, vážená paní předsedající, já bych rád vyjádřil souhlas s tím, co řekl můj předřečník z oblasti ekonomické. S politickým řešením mám samozřejmě jiný názor. Ale já bych rád tyto kamikadze české politiky vyzval k jedné věci: snažte se podívat do svých resortů.
Já vám uvedu jeden příklad z Ministerstva kultury. Před několika měsíci zástupci tohoto resortu podepsali smlouvu na pronájem majetku Ministerstva kultury Dům na Smíchově za pronájem 12 milionů korun ročně. Byla to obnovená smlouva. Podnikatel vykazuje zisk z tohoto domu 51 milionů. Vrací tedy státu 12 milionů, stát mu obratem vrací 6 milionů na údržbu. A ještě nesmíme zapomenout za to, že tam sídlí Pražský filharmonický sbor, který platí v tomto objektu 1,8 milionu. ***