(15.50 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Nacházíme se uprostřed světové ekonomické krize. Přitom máme nefunkční Sněmovnu, která nedokáže dát dohromady žádnou efektivní vládní většinu, a úřednický kabinet, který nemá možnost prosadit v této komoře žádné rozumné řešení, počínaje udržením veřejných financí v rozumných mezích. Příští období nebude snadné. Občanům nelze s čistým svědomím ve volbách nic slibovat, protože na tyto sliby prostě nebudou peníze. Cynicky lze říci, že pro strany by bylo naopak pohodlnější nechat za této situace špinavou práci na úřednickém kabinetu a počkat si na volby v červnu. Nebylo by to však odpovědné. Země potřebuje co nejdříve vládu s mandátem, vládu, která přinese řešení. Myslím, že se na tom všichni shodneme, a věřím, že podle toho budeme schopni tento týden i jednat.
Děkuji za pozornost. (Potlesk pravice.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí Cyril Svoboda. Připraví se pan poslanec Paroubek a dále pan poslanec Liška. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, my nemáme tady žádnou ústavní krizi. Ta krize je veskrze politická. A na rozdíl od svého předřečníka vycházím z toho, že pád vlády je příčinou toho stavu, ve kterém dnes jsme.
Kdyby vláda nepadla, a bylo to malicherné a nebyl pro to žádný pádný důvod, tak dnes jsme v jiné situaci. Dokonce jsem přesvědčen, že ti, kteří vedli tuto Sněmovnu k pádu vlády, měli postavit alternativní vládu a nabídnout vlastní odpovědnost. A dneska by situace byla také jiná.
Tehdy jsme byli jediná strana, která držela vládu Mirka Topolánka do posledního hlasování. Zároveň poté, co vláda padla, jsme nabídli řešení. A to řešení bylo ve dvou alternativách. Nejprve postupovat podle stávající Ústavy, protože to možné bylo a je a ještě pořád tato možnost trvá. Druhá varianta byla přijmout obecnou změnu Ústavy, která by zavedla nové pravidlo pro rozpouštění Sněmovny přesně podle senátního návrhu, který dnes projednáváme. Tehdy jsme nabídli, že tento návrh by bylo možné schválit. V obou dvou případech jsme narazili na odpor, že toto řešení, ani jedno, ani druhé, není přijatelné. A my tedy můžeme být pouze rádi, že se konečně k tomuto návrhu senátnímu vracíme.
Paradoxně tu máme vládu, která má nejsilnější podporu ve Sněmovně od roku 1990. Když spočteme počet hlasů těch, kteří hlasovali pro důvěru této vládě - to je vláda s podporou ODS, ČSSD, zelených a dnešních poslanců TOP - vidíme, že tato vláda má nejsilnější podporu ve Sněmovně v dějinách. Paradoxně je to nejsilnější vláda, kterou tu máme. A je zajímavé, že ti, kteří pro ni hlasují, říkají, že tato vláda je slabá, že nemůže nic prosadit, že nemůže prosadit rozpočet, protože nemá potřebnou autoritu. Ptám se, kde je ta ústavní krize, jestliže tato vláda má podporu více než 140 poslanců této ctěné Sněmovny.
Dohoda byla, že vláda tady bude dočasně, protože mají být předčasné volby. Podle mého názoru všechny instituce fungují. Funguje vláda, funguje Parlament, ale také funguje Ústavní soud. Z mého pohledu je nepřijatelné vést válku s Ústavním soudem. Žádná instituce - ani Parlament, ani vláda, ale ani Ústavní soud - nemá navrch vůči těm zbývajícím institucím a celá koncepce je založena na principu brzd a vyvážení, tedy také na tom, že se navzájem tyto instituce brzdí.
To, co dělá Ústavní soud, je, že zatím nerozhodl ve věci samotné. Pouze vydal předběžné opatření, aby mohl rozhodnout ve věci samotné. Z našeho pohledu je možné, aby Ústavní soud rozhodl také o otázce ústavního zákona, protože není pravda, že pouze kvalifikovaná většina učiní ze zákona zákon ústavní, protože ústavní zákon má mít i svoji materiální podobu a má ctít principy naší ústavnosti. A jestliže se argumentuje většinou tady této Sněmovny, tak drtivou většinou rozhodl také Ústavní soud. I tam rozhodl velkou většinou. A já si ústavních soudců vážím a v žádném případě si neodvážím říci kritické slovo k Ústavnímu soudu jakožto instituci, protože úkolem Sněmovny i úkolem vlády je podporovat navzájem autoritu institucí, které tu máme, protože fungují. Není možné označit za viníka této situace Ústavní soud. Ústavní soud koná. Můžeme mít na to rozdílný názor. Ale není možné ho označit za viníka stavu, protože o žádnou krizi ústavnosti u nás nejde. Možná že byla krize v ústavnosti v roce 1938 nebo v nějakých jiných supervážných situacích. Ale takovou situaci tu dnes nemáme.
Podle mého názoru je potřeba také se neohánět veřejným zájmem. Veřejným zájmem je určitě dobrá důchodová reforma, schválení rozpočtu, stabilita, ústavnost. Určitě ale není veřejným zájmem den voleb ani to, jestli se volby konají podle toho či onoho režimu, protože to není veřejný zájem. Veřejný zájem je plnit roli naši, to znamená zákonodárného sboru a vlády, aby se řešily základní otázky, které trápí českého občana.
Podle našeho názoru je stále otevřena obojí cesta. Je možné konat podle stávající Ústavy, byť se někomu zdá, že to je komplikované a že to může pro někoho vypadat jako směšné. V každém případě ale pokud máme najít cestu - a tu cestu podporujeme i my - tak to znamená vrátit se opět k novele Ústavy, která povede k tomu, že nové pravidlo bude pravidlo obecné.
Když se dnes podíváme do Ústavy na důvody pro rozpuštění Sněmovny, dovídáme se, že ty důvody jsou čtyři. A ve všech čtyřech případech něco nejde. Ve všech čtyřech případech něco selhává. Nikdy nemůže být ústavním důvodem pro rozpuštění Sněmovny vůle dvou nebo tří stran, že chtějí volby, protože volby jedné či druhé straně mají prospět. To není důvod pro rozpuštění Sněmovny. A proto jsme my toho názoru, že má zůstat model, že se může usnést Poslanecká sněmovna ústavní většinou, ale že prezident může - ne že musí - rozpustit Sněmovnu.
Já jsem si jist, že prezident Václav Klaus rozpustí tuto Sněmovnu, pokud se takto usneseme. Do budoucna ale není možné, aby jenom nahodilost, že zrovna momentální většina existuje, vedla k rozpuštění Sněmovny, protože tím narušujeme zásadní princip brzd a vyvážení v celém našem ústavním systému. Nicméně je-li toto kámen úrazu, jsme ochotni podpořit i návrh změny, která povede k tomu, že prezident musí, protože chápeme, že je ve prospěch České republiky mít volby, mít je co nejdříve. Dospět k nim ale musíme cestou, která je bezpečná, cestou, kterou nerozbije rozhodnutí Ústavního soudu, cestou, která dá občanům jistotu, že vědí, kdy se bude volit. Toto je dobrá zpráva, kterou můžeme sdělit. Budu rád, když se na tom dohodneme, protože nemá smysl těžit z této situace ve vzájemné soutěži, ale dohodnout se na tomto řešení. A jediné řešení je co nejdříve schválit tento návrh zákona, protože ten dává jistotu občanům, že budou vědět, kdy mají jít k volbám. A toto je dobrá zpráva, kterou jim můžeme dát.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní pan poslanec Paroubek. Připraví se pan poslanec Liška. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, ať chci, nebo nechci, musím polemizovat s některými - podtrhuji některými - názory svého předřečníka. Je pravda, že současná vláda, úřednická vláda, byť takový termín v Ústavě, pravda, nenajdete, je vládou, která vznikla s vysokou podporou při jejím vzniku politických stran velmi rozdílného politického zaměření - ODS, sociální demokracie, Strany zelených a také dnešních členů strany TOP 09. To ale vůbec nic nevypovídá o tom, jakým způsobem tato vláda může přikročit k řešení základních problémů této země, jako je například rozpočet. Přece ty rozdíly přístupu mezi sociální demokracií a ODS jsou tak zásadní a priority rozpočtu v rozpočtové politice obou těchto stran - neodvažuji si vůbec hovořit za ODS, ale předpokládám, že se mnou v tomto bude souhlasit, a za ostatní strany hovořit nebudu - že není možné vůbec očekávat, že bychom se na této bázi mohli dohodnout tak, aby tato vláda byla schopna sestavit rozpočet, pro který by hlasovaly, řekněme, obě dvě strany současně. To si prostě neumím představit. ***