(15.00 hodin)
(pokračuje Vojíř)
A druhý problém, a ten já vidím jako daleko složitější z hlediska společenského zájmu, je to, že někdo velmi účelově, dokonce v momentě, kdy v územním plánu se objeví ten koridor, zakoupí několik málo metrů čtverečních pozemků na to, aby se stal v podstatě problémistou, aby prostě řekl "ano, tudy ta silnice nepovede". U takových lidí nenastupuje jenom ta normální dohoda včetně nějakého rozumného odbytného, ale ti lidé se v podstatě soudí. Oni využívají toho - teď použiji termínu jakési slabosti na druhé straně státu, že je tady ochrana soukromého vlastnictví - což já nezpochybňuji, prosím vás - ale že nástroje té ochrany jsou několikanásobné. To znamená přestože je prokázán veřejný zájem, a znovu zdůrazňuji, musí být prokázán, tak může existovat podání žaloby, což nezpochybňuji, ale říkám - bez odkladného účinku. Protože o čem se v tom bavíme? Pokud je prokázán veřejný zájem, tak už se bavíme pouze o ekonomice. Pokud by nebyl prokázán veřejný zájem, tak je to samozřejmě úplně jiná diskuse. To znamená je zjevné, že by stejně musely následovat dvě žaloby, jestli mi rozumíte. To znamená pokud já vytyčím ten koridor, tak dokonce už někdo by měl napadnout to územní rozhodnutí, ať už krajské nebo celorepublikové, a říci, že s tím územním rozhodnutím nesouhlasí, protože přes jeho pozemek je vytyčena symbolicky, nebo graficky, chcete-li, trasa. Tak ať se soudí proti tomuto rozhodnutí. Protože v momentě, když s tím bude souhlasit, tak já tvrdím, že tím dal najevo, že v podstatě si je vědom toho, že dříve nebo později v té lokalitě nějaká liniová stavba povede.
Na závěr: Znova opakuji, je to velice citlivá materie. Rozumím tomu, že ve zrychleném čtení, v momentě, kdy Sněmovna de facto končí, to možná není ideální krok. Na druhou stranu říkám, že jsem si vědom toho, že jsme ve velice složité situaci hospodářsko-ekonomické, a že jakmile zanedbáme nebo nebudeme mít možnost se připravit, nebudeme mít schopnost mít nástroje k přípravě všech těch projektů, tak vám garantuji, že je úplně jedno, kdo vyhraje, a pak nejen že letos, ale ani příští rok, ale ani za dva roky nezačnete žádnou stavbu, protože nebudete mít hotovou přípravu. Prostě tak to je a myslím si, že všichni, kdo se v tom alespoň trošku pohybují a orientují, mi dají za pravdu.
Takže jsou na misce vah dvě věci. Buď budeme schopni se připravit za určitých právních podmínek, anebo zůstane status quo, bude nám ta příprava trvat dva, tři, čtyři roky a dostaneme se do situace, která pro nás bude velice složitá. Protože jestli můžeme čerpat evropské peníze pouze do roku 2013, jestli se teď nepletu, plus dva nebo tři roky, myslím si, že jsme si tři roky navíc vyjednali, to znamená 2016, tak se může stát, že je nevyčerpáme. Je to vždycky samozřejmě na rozhodnutí vás, já budu respektovat vaše rozhodnutí. Jen bych se chtěl udržet v koridoru nějaké rozumné diskuse.
Na margo toho, co říkal můj ctěný kolega Marek Benda o tom doručování. Souhlasím, že to asi není úplně nejšťastnější forma, aby každý předpis třeba technického rázu měl nějakou svou formu doručování. Bylo by ideální, kdyby to řešil nějaký - buď občanský zákoník nebo něco takového, nejsem v tom úplně znalec, neboli nějaká obecnější norma. Nicméně i on poznamenal, že by možná stálo za to provést v této věci obecně revizi a vtělit to do nějakého obecnějšího zákona a pak to vyřešit v těch jednotlivých speciálních zákonech. Tak to možná na margo toho, co zde bylo zatím řečeno.
A poznámka úplně na závěr. Návrh jsme s kolegou Vlčkem samozřejmě předložili po bedlivé diskusi, rozpravě a poradě s Ministerstvem dopravy. To znamená není to něco, co bychom úplně sami vytvářeli na koleně. Proto si myslím, že tam žádné dramatické chyby nejsou, ale jsou tam ty diskutabilní věci, které naznačil i pan zpravodaj.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Dalším, kdo vystoupí v této rozpravě, je pan poslanec Jiří Pospíšil. Pane poslanče Pospíšile, máte slovo.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já chci pouze v zásadě stručnou poznámku. Dnes pravděpodobně zasedá tato Poslanecká sněmovna naposledy. Příští zasedání, které by ještě mělo být, by se mělo dotýkat, pokud budou dodrženy dohody politických stran, už samotného rozpuštění Poslanecké sněmovny.
My zde v zásadě v prvním čtení projednáváme zákon, který upravuje vyvlastňovací proces v České republice. Já zde nechci rozebírat jednotlivé instituty, protože to by opravdu bylo na odbornou, specifickou debatu. Pouze chci podpořit svým názorem to, co tady říkal pan zpravodaj, že ve mně tento návrh vyvolává nemalé rozpaky. Ani ne tak tím, co obsahuje, protože já s filozofií toho, co zde říkali předkladatelé, do určité míry souhlasím. To znamená je třeba se zamyslet, zda vyvlastňovací proces v České republice není často zneužíván a v rozporu s veřejným zájmem není protahován. Na druhou stranu si však uvědomme, že vyvlastňování je něco, co je mimořádně citlivé. Je to zásah do vlastnického práva. Jak víte, vlastnické právo je chráněno ústavním pořádkem, konkrétně Listinou základních práv a svobod, článkem 11, kde je jasně napsáno, že vlastnické právo je chráněno, respektive že vlastnickému právu se poskytuje ochrana.
Pokud my tady máme narychlo přijmout takovouto úpravu, která podle mého názoru není kosmetická a obsahuje některé důležité a závažné změny, jako je třeba otázka omezení odkladného účinku žalob v rámci vyvlastňovacího řízení před soudními orgány, pak si myslím, že by toto mělo být podrobně prodiskutováno minimálně na výborové půdě, minimálně bychom měli zjistit, zda právě ta forma odložení odkladného účinku u správních žalob nemůže být v kolizi s článkem 11 Listiny základních práv a svobod. Jestli tím právě onu ochranu vlastnického práva do určité míry nedegradujeme.
Já nejsem proti té myšlence a priori, uznávám, že odložení odkladného účinku by v některých případech mělo svůj smysl, ale říkám, že to je příliš citlivá věc, která má i ústavně právní konotace, a nevím, zda jsme schopni takto zde narychlo rozhodnout.
Ostatně podíváte-li se na onen § 28, který upravuje odložení odkladného účinku, a už to pan zpravodaj citoval, tak se tam stanovuje relativně složitá konstrukce, ve kterých případech soud přiznává možný odkladný účinek. To znamená konstruuje se ta úprava tak, že v zásadě žaloba nemá odkladný účinek, čili může mít, když soud tak rozhodne. A ta definice je plna neurčitých právních termínů typu, že žalobce je závažně ohrožen ve svých právech, že nedochází k nepřiměřenému způsobu zásahu do nabytých práv třetích osob atd. To jsou věci, které bychom měli minimálně na výborové úrovni prodiskutovat a říci si, jak tyto obecné právní termíny budou následně v praxi aplikovány.
Já k tomu nechci dál diskutovat. Chtěl jsem vám jenom říci, abychom nepodcenili tuto právní úpravu, která má ústavněprávní konotace. A i když jsou navrhovatelé možná vedeni dobrými myšlenkami, podle mého názoru by tento typ právního předpisu neměl být přijímán v devadesátkovém režimu. Měl by se vydiskutovat na úrovni výborů. Mělo by se zjistit, nakolik zde není kolize s Listinou základních práv a svobod. A to úplně pomíjím takové věci, které tu byly zmiňovány, jako jsou partikulární úpravy správního procesu, jako je samostatná úprava doručování v tomto zákoně.
Ostatně právě vláda Mirka Topolánka výrazně sjednotila doručování ve veřejné správě, nejen ve veřejné správě, ale i v oblasti justice, a my teď jdeme zcela opačným trendem. To, co jsme z velké části sjednotili a zefektivnili, teď rozbíjíme do jednotlivých úprav. Takže moc prosím, aniž bych rozporoval obsah této úpravy - pojďme se o tom více bavit. Je to asi zákon, o kterém by měla hlasovat spíše příští Sněmovna. Podrobněji prodiskutovat a zvážit, zda úpravy, které jsou navrhovány, byť jsou vedeny určitě dobrými myšlenkami, nezasahují do vlastnického práva a nejsou dokonce v rozporu s Listinou základních práv a svobod.
Děkuji vám za pozornost. ***