(16.30 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Takže nyní tedy končím obecnou rozpravu. V obecné rozpravě zazněl návrh na zamítnutí. Musíme tedy o tomto návrhu hlasovat. Zazvoním. Odhlásím vás na žádost z pléna. Poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Chvíli počkám, než se ustálí kvorum.
Budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí.
Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 45 z přihlášených 120 poslankyň a poslanců pro návrh 46, proti 39. Návrh nebyl schválen.
Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku. Má někdo jiný návrh? Jiný návrh neregistruji.
Přistoupíme k hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 46 z přítomných 123 poslankyň a poslanců pro návrh 111, proti 1. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku.
Končím tento bod a předávám řízení panu místopředsedovi Kasalovi.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Takže dámy a pánové, hezké odpoledne i ode mne.
Budeme pokračovat bodem
14.
Návrh poslance Miroslava Opálky na vydání zákona, kterým se mění zákon
č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku
na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších přepisů
/sněmovní tisk 798/ - prvé čtení
Stanovisko vlády... Pardon, pan poslanec Šplíchal mě přerušil. Já mu dávám slovo.
Poslanec Karel Šplíchal: Dámy a pánové, já jenom pro stenozáznam, nezpochybňuji hlasování. Já jsem hlasoval pro a měl jsem tam ne, takže jenom pro stenozáznam.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji za toto vystoupení. Budu pokračovat. Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 798/1. Nyní prosím pana poslance Miroslava Opálku, aby předložený návrh coby navrhovatel odůvodnil.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, ještě jednou. Pokusím se stejně úspěšně jako v předchozím bodě navrhnout sněmovní tisk 798 do druhého čtení.
Tisk jste obdrželi 10. dubna. Jde především o zrušení stropu na sociální zabezpečení, to znamená na odvody, na důchodové pojištění, nemocenské pojištění a státní politiku zaměstnanosti. Od dubna se k dnešnímu dni už odehrálo leccos a čtyřnásobek byl zvýšen na šestinásobek stropu. To znamená solidarita se jakoby trošičku zlepšila, ale paradox je v tom, že stropy nejsou pro ty nejnižší příjmové skupiny, ale jenom pro ty nejvyšší, a ti, kteří se můžou lehce zřeknout svého nadstandardu, tak těm jsme to nechali.
Dne 16. října 2007 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 85 zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, který známe pod sněmovním tiskem 222. Ten mimo jiné zavedl od 1. ledna 2008 v českém sociálním právu nový institut - maximální vyměřovací základ, takzvané stropy pro odvody na všeobecné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení a příspěvek na politiku zaměstnanosti. Částka pro stropy byla v roce 2008 stanovena z kumulovaných příjmů zaměstnanců či osob samostatně výdělečně činných v úhrnu vyměřovacích základů, z nichž se platí pojistné ve výši 48násobku, teď to máte zvýšeno na 72, průměrné mzdy stanovené před dvěma roky. Pro rok 2008 se jednalo o měsíční příjem ve výši 84 116 korun. Například zaměstnanci, kteří měli svůj příjem nad tuto hranici, odvedli ze své hrubé mzdy na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti maximálně měsíčně 6770 korun bez rozdílu, zda překročili tuto hranici o jednu korunu, či 200 tisíc a více.
Vláda předložila tento návrh zákona dle mého názoru bez objektivního zhodnocení finančních dopadů na příjmy do státního a veřejných rozpočtů, i když se ve stanovisku vlády tvrdí něco jiného. Vzhledem k tomu, že ani zdravotní pojišťovny, ani Česká správa sociálního zabezpečení neuvolňují informace, jaký byl skutečný finanční dopad, jsou uváděny různé propočty. Například Českomoravská komora odborových svazů odhadovala již v dubnu 2007 propad na straně příjmů u sociálního zabezpečení ve výši 4,4 mld. korun. Jsou-li odhady Ministerstva zdravotnictví v roce 2009 relevantní, že stropy snížily v roce 2008 pojistné na všeobecné zdravotní pojištění o 2,5 mld. korun, pak částka snižující sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti by činila podle toho 5,1 mld. Jiné propočty, které vycházejí z toho, že cca u 6 % pracujících je příjem v rozmezí 85 až 100 tisíc, u 2 % v rozmezí 100 až 150 tisíc a u 1 % nad 150 tisíc, odhadují snížení na příjmech na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti ve výši až 18,3 mld. I toto stanovisko vlády zpochybňuje, nemůže však zpochybnit křivku, kdy od 100 tisíc křivka počtu příjemců takovýchto příjmů zase výrazně stoupá.
Zavedením maximálního vyměřovacího základu byla v České republice snížena míra solidarity a ohroženy potřebné příjmy státního a veřejných rozpočtů určené na sociální transfery. Tato koalicí prosazená změna zákona má v době finanční a hospodářské krize ještě výraznější negativní dopady a je protismyslná. Nepomůže ani navýšení stropu. Ač vláda obhajovala svůj návrh v praxi v řadě rozvinutých zemí, je pravdou, že jiná skupina těchto zemí takovéto řešení nepřijala. Únosná míra solidarity, termín, který je dalším argumentem vlády, je subjektivně vnímané hodnocení a má v různých zemích rozličné chápání. Kdybyste s těmito argumenty vystupovali ve Švýcarsku, Finsku, Švédsku, ale i Norsku, tak vás nepochopí. Není proto důvodu se stavět proti vlastním tradicím v chápání solidarity bohatých s chudými, nebo chcete-li nízkopříjmových s vysokopříjmovými, či opačně.
Zejména z těchto důvodů je předložen tento návrh novely zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, který má vrátit stav před rok 2008. Podívám-li se na stanovisko vlády, musím říci, že nevidím zcela jasně jiný smysl tohoto stanoviska než zachovat snížení solidarity pomocí těm, kteří pomoc nepotřebují, a veřejným financím a státnímu rozpočtu ublížit. Děkuji. ***