(12.50 hodin)
(pokračuje Vlček)
Nyní nás čeká ještě jedno hlasování - zkrácení lhůty k projednání ve výboru na 15 dnů.
Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 105 z přítomných 139 poslankyň a poslanců pro návrh 52, proti 25. Tento návrh nebyl schválen.
Končím bod číslo 34. Budeme pokračovat bodem
35.
Návrh poslanců Ondřeje Lišky, Kateřiny Jacques, Přemysla Rabase
a Martina Bursíka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 231/2001 Sb.,
o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů,
zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi a zákon č. 484/1991 Sb.,
o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 871/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2
Upozorňuji, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvním čtení. Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 871/1. Taktéž musím upozornit na to, že bylo dáno veto 50 poslanců klubu ČSSD.
Nyní prosím, aby předložený návrh uvedl za navrhovatele pan poslanec Ondřej Liška. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ondřej Liška: Děkuji. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je státním orgánem, který vykonává státní správu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání a vysílání převzatého, dohlíží na zachování a rozvoj plurality, programové nabídky a informací v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a dbá na jeho obsahovou nezávislost. Působnost rady je vymezena poměrně široce. Mezi její hlavní úkoly patří dohled nad dodržováním právních předpisů v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a podmínek stanovených v rozhodnutí o udělení licence či rozhodnutí o registraci, udělování změny a odnímání licence, provozování rozhlasového a televizního vysílání, monitoringu obsahu rozhlasového a televizního vysílání.
Současná podoba rady vypadá tak, že rada má 13 členů, kteří jsou jmenováni a odvoláváni předsedou vlády na návrh Poslanecké sněmovny. Funkční období člena rady je šest let.
Stávající právní úprava jmenování členů rady je podle našeho názoru nevyhovující, a považujeme tedy změnu za nutnou. Rada by měla být orgánem heterogenním a politicky nezávislým. Vzhledem k tomu, že všichni jednotliví členové rady jsou vybíráni a navrhováni jediným politickým tělesem, Poslaneckou sněmovnou, je velmi obtížné takové různorodosti a politické nezávislosti dosáhnout, neboť výběr členů rady je nutně determinován aktuální politickou většinou v Poslanecké sněmovně. Z toho důvodu navrhujeme, aby členové rady byli vybíráni více institucemi, a to z jedné třetiny Poslaneckou sněmovnou, z jedné třetiny Senátem a z jedné třetiny prezidentem republiky, a to na návrh vybraných bohulibých organizací, jak je tomu již dnes v případě Rady České televize a Rady Českého rozhlasu.
Protože složení Poslanecké sněmovny a Senátu se principiálně liší, pokud jde o skladbu politických názorů i politických stran, neboť senátoři jsou voleni jiným volebním systémem a na jiné funkční období, umožňuje tento způsob výběru větší diverzitu a zároveň zvyšuje nezávislost rady na momentální politické situaci. Totéž platí o nominaci ze strany prezidenta republiky. Předseda vlády zůstává v postavení orgánu, který nemá přímou pravomoc zasáhnout do nominací a pouze organizačně sjednocuje a zabezpečuje jmenovací a odvolací agendu, vázán v tomto návrhy prezidenta republiky, Poslanecké sněmovny a Senátu.
Zároveň považujeme za vhodné snížit počet členů rady na devět. Rada je dle zákona správním orgánem s jmenovaným členstvím, nikoliv voleným sborem. Proto by v zájmu efektivity jejího jednání a rozhodování neměla mít více než deset členů. Srovnejme například sedm členů bankovní rady České národní banky. V souvislosti s tím se snižuje i počet místopředsedů ze tří na dva a zavádí se jako jediný hlasovací princip rozhodování absolutní většinou, tedy většinou všech členů.
Ke zvýšení kvality a odbornosti rady by měla přispět i kvalifikační podmínka, která ukládá kandidátům podmínku ukončeného vysokoškolského vzdělání, opět obdobně, jako je tomu u členů bankovní rady České národní banky.
V obdobném smyslu je podle nás, předkladatelů, tedy vhodné změnit i zákon o České televizi a zákon o Českém rozhlasu v částech týkajících se Rady České televize a Rady Českého rozhlasu. V případě Rady České televize se snižuje počet členů na devět analogicky s Radou pro televizní a rozhlasové vysílání. U Rady Českého rozhlasu je počet členů neměnný. Členové obou rad mají být nadále vybíráni z jedné třetiny Poslaneckou sněmovnou, z jedné třetiny Senátem a z jedné třetiny prezidentem republiky, a to z důvodů uvedených výše.
Stejně jako u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je nově uvedena podmínka ukončeného vysokoškolského vzdělání pro jmenování členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu. Ponechává se forma kvalifikovaného rozhodnutí pro volbu generálního ředitele České televize a Českého rozhlasu, ke kterému je třeba šesti hlasů.
Dovolte mi ještě při představení této novely říci několik důležitých skutečností. To, co nás vedlo k předložení tohoto návrhu, je nakonec přece dlouholetá zkušenost české společnosti a české politické scény s tím, jak nedokáží čeští politici a jiné skupiny, které bojují o vliv v české společnosti a v české politice, ustát pokušení, které jim veřejné sdělovací prostředky nabízejí, ovlivňovat veřejné mínění. Je zvykem ve všech rozvinutých a civilizovaných zemích na západ od nás, že politická elita, politická reprezentace sama usiluje ve veřejném zájmu co nejvíce oddělit řízení těchto institucí od přímého politického vlivu. A stejně tak cílem našeho návrhu je právě toto.
Já zde nebudu popisovat historicky všechny kritické situace, ve kterých se naše veřejné sdělovací prostředky ocitly, sami je máte jistě v dobré paměti. Volba generálního ředitele České televize je vždycky přehlídkou toho, jak se čeští politici a političky snaží ovlivnit právě fungování tohoto média. Myslím si, že je v našem zájmu, aby podobně jako jiné televize, BBC a další, které jsou jistě předobrazem nezávislosti veřejných médií, abychom jim dopřáli i my takovouto nezávislost. Je to zcela v zájmu, který jde zcela nadstranicky napříč celou společností, a my bychom mu měli vyjít vstříc.
Existuje několik cest, jak dojít k této větší nezávislosti. Jednou z nich je ta, kterou navrhujeme my. Myslíme si, že v současné době je tento model prosaditelný, nejde na úkor nikoho. Je naopak něčím, co poskytuje větší pluralitu, větší diverzitu a žádným způsobem neumenšuje vliv samotné Poslanecké sněmovny na tuto věc; naopak, otevírá to jiným ústavním institucím, to znamená druhé komoře a prezidentu, možnost vstoupit do této věci, do tohoto procesu.
Asi nikdo z vás nás nebude podezřívat, pokud navrhujeme, aby do tohoto procesu měl možnost vstupovat i prezident republiky, že se jedná o něco účelového. Myslíme si, že je potřeba, aby diverzita a pluralita institucí, které do toho procesu vstupují, byla co nejvyšší, a proto si dokážeme představit i jiný model, který není v přímém rozporu s tím, co navrhujeme my. Chceme tímto návrhem otevřít debatu tady na půdě Poslanecké sněmovny o tom, jak dosáhnout větší nezávislosti českých veřejných médií. Ten model je vidět například v jiných zemích a osvědčil se, jako například v Německu. ***