(11.30 hodin)
(pokračuje Bursík)

V této souvislosti bych rád otevřel další téma - zase mě mrzí, že pan premiér tady není přítomen, myslím si, že by bylo na místě, kdyby se účastnil věcné debaty v parlamentu, v Poslanecké sněmovně - a totiž tu skutečnost, kterou zde naznačil nebo otevřel místopředseda Sněmovny pan Zaorálek, jednání o globální klimatické dohodě v Kodani a skutečnost, že se ta jednání v těchto dnech vlastně zadrhávají. Zadrhla se při jednání ministrů financí Ecofinu a zadrhla se na postoji Polska, ke kterému ale, jak máme informace k dispozici, se přidalo dalších osm zemí. Podle velvyslankyně České republiky v Bruselu paní Vicenové včetně České republiky. Polsko bourá dosavadní dohody o tom, na základě jakých parametrů budou členské státy Evropské unie přispívat rozvojovým zemím, těm nejslabším ekonomikám světa, ostrovním státům, v jejich úsilí o snižování emisí skleníkových plynů a také na takzvané adaptace, přizpůsobení se klimatickým změnám. V tomto smyslu to není nic nového. V průběhu francouzského předsednictví vznikala Koalice přátel uhlí, kterou iniciovalo Polsko, ke které se tehdy bohužel i ochotně, vstřícně, stavělo Ministerstvo průmyslu, nakonec i místopředseda vlády pro evropské záležitosti pan Alexandr Vondra. A musím říci, že mně dalo mimořádné úsilí, abych tuto Koalici přátel uhlí zboural a aby se podařilo získat jednomyslnou podporu pro klimaticko-energetický balíček i pro následné kroky.

Byl bych rád, kdyby tato vláda minimálně vzala za svoji kontinuitu s úspěchy a výsledky, kterých jsme dosáhli v průběhu předsednictví, nebo resp. kterých dosáhla vláda předchozí, protože jenom ze závěrů rad ministrů životního prostředí, které byly poté potvrzeny na jarní radě premiéry členských států, vyplynuly návrhy konkrétních finančních mechanismů, jak financovat ochranu klimatu. Podařilo se získat Polsko na jednu loď, podařilo se překonat tu bariéru jednomyslnosti pro tento typ rozhodování. A kdyby Česká republika měla být opět jednou ze zemí, která bude společně s Polskem bourat přípravu a světovou dohodu o ochraně klimatu, tak je to další ostuda vedle přerušeného předsednictví v polovině, vedle vystupování českého prezidenta a blokování ratifikace Lisabonské smlouvy. A myslím si, že toto si Česká republika nemůže dovolit.

To, že vlastně téma klimatu není prakticky předmětem politické diskuse, není předmětem veřejného diskursu, je dokladem toho, kde Česká republika je. Ale to je i vizitka této vlády, která je tak chválena. Byla to i vizitka minulé vlády, jejímž já jsem byl členem, a beru to na sebe. Beru na sebe i odpovědnost za to, že povědomí o tak významném tématu, jakým je boj proti klimatickým změnám, je v České republice na tak nízké úrovni. Chcete-li to doložit, tak podle Eurobarometru, který vyšel v červnu tohoto roku, kde se testovalo 28,5 tisíce obyvatel Evropské unie, Česká republika a občané České republiky považují klimatické změny za málo významné téma. V tom seznamu evropských zemí jsme byli třetí od konce. Podle občanů Evropské unie je nejvýznamnějším tématem Evropy boj proti chudobě, boj proti hladu, nedostatek vody v rozvojových zemích. Jenom si uvědomme, že Evropané mají za klíčové téma boj proti chudobě v rozvojových zemích. Na seznamu zemí, které se vyjadřovaly k tomuto tématu, je Česká republika poslední.

To je vizitka České republiky! Konzumní společnost. Nevidíme za hranice české kotliny. Vidíme jenom zájmy českých firem. Vytěžit. Vystavět. Vybetonovat. Nainvestovat. Využít toho ke korupci. A toto je vizitka České republiky! A vedle toho ještě blokujeme modernizační proces v Evropské unii.

Takže toto bych skutečně velmi rád zdůraznil jako apel na českého premiéra, který bude reprezentovat Českou republiku v Kodani, aby učinil spolu s členy vlády kroky k tomu, abychom se nestali součástí koalice, která bude bourat globální klimatickou dohodu a kdy se dostane Česká republika do nezáviděníhodné situace.

A nakonec poslední téma, ta takzvaná superzakázka pro likvidace starých ekologických škod. Já jsem ve vládě pro tuto zakázku hlasoval. Zároveň se ale podařilo Ministerstvu životního prostředí do usnesení vlády z 9. června č. 687 prosadit velmi zásadní změny. V tom původním návrhu, kdy ekozakázka, superzakázka, byla designována výlučně Ministerstvem financí, jediným kritériem pro zadání výběrového řízení byla cena. Stát se zbaví odpovědnosti za likvidace starých ekologických zátěží, přenese ji na nabyvatele a bude rozhodovat podle ceny. Role Ministerstva životního prostředí a České inspekce životního prostředí tam byla prakticky nulová. Nám se podařilo prosadit to, že na počátku, ještě dříve, nežli ten koncesní projekt byl publikován, bude doplněn tento koncesní projekt, a Ministerstvo financí mělo před zahájením zadávacího řízení podrobit oponentuře všechny dosud provedené analýzy rizik a doplnit tyto analýzy v lokalitách, kde nebyly zpracovány.

Abych to přeložil do srozumitelného jazyka, ta superzakázka, to je sada lokalit v České republice, které potřebují sanaci staré ekologické zátěže. V tom původním seznamu byly dokonce lokality, kde už dávno stará ekologická zátěž byla odstraněna. Ten seznam byl ilustrativní, resp. nebyl kompletní. Nám se podařilo prosadit ve vládě, že seznam bude přesný, kompletní, ale především že budou aktualizovány audity a tam, kde audity nejsou, budou vypracovány nové.

Nemám žádné povědomí o tom, že by Ministerstvo financí toto skutečně učinilo a že by vláda, ať již v režimu tajné či jakémkoliv, měla k dispozici excelovou tabulku, obrazně řečeno, kde by byla lokalita po lokalitě technologie odstranění staré ekologické zátěže a aktualizovaná auditovaná cena, náklady, kolik by to mělo stát. To, že Ministerstvo financí pod vedením ministra Kalouska opakovaně říkalo zakázka za 115 miliard korun, to skutečně považuji ve shodě s panem kolegou Sobotkou za takovou vadu toho tendru, že se může skutečně stát, že vláda rozhodne o zrušení tendru, protože tady vlastně vydala veřejnosti a potenciálním zájemcům klamavou, nepravou, nepřesnou informaci, protože to není žádná zakázka za 115 miliard korun. Podle odhadů expertů Ministerstva životního prostředí a České inspekce životního prostředí to dělá plus minus 40 miliard korun. Teď jsme ale najednou v situaci, kdy když vláda vyjde po jednání na tiskovou konferenci a oznámí, že tendr vyhrála firma XYZ a vyhrála s cenou 82 miliard korun, pravděpodobně občané České republiky se mají radovat a všichni mají být spokojeni, protože se stáhla zakázka ze 115 na 82. To ale není pravda. A to, že tady vlastně je zakázka v téhle poloze, je základní vada toho zadání.

Tady bych skutečně žádal o vyjádření, jak vypadá vlastně audit a zdali vláda má konkrétní představu a údaje o tom, jak velké náklady reálně na tu sanaci budou. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP