(15.30 hodin)
(pokračuje Nečas)

Tím druhým bylo přijetí zákona o sociálních službách, kde sociální mandatorní výdaje během dvou let vzrostly na trojnásobek, protože v příslušných sociálních dávkách do roku 2006, to znamená příspěvku na péči o osobu blízkou a příspěvku na bezmocnost, bylo vypláceno ročně zhruba 6 mld. Kč jako sociální mandatorní výdaj, v podobě příspěvku na péči dnes standardně vyplácíme 1,5 mld. Kč měsíčně, to znamená zhruba 18 mld. Kč ročně. Je to tedy trojnásobný nárůst. Toto je tedy jev, který jednoznačně zvýšil sociální mandatorní výdaje.

Já jsem přesvědčen, že jsme povinni, jak Sněmovna, tak vláda, reagovat na tento vývoj veřejných financí. Občanští demokraté, jakkoli se skřípěním zubů, podpořili onen vládní protideficitní balíček, jsem ale přesvědčen, že se nemůžeme jenom tak smířit s výhledy, které jsou předloženy v příslušných dokumentech na rok 2011. Na druhou stranu já bych tady také mohl vést státotvorné řeči, jakási klišé, vyzývající k zodpovědnosti, abychom ještě před volbami přijali nějaký další návrh, ale všichni víme, kdo se v této Sněmovně pohybujeme, že toto rétorické cvičení je sice možné, ale že je to politicky nereálné. To, co si myslím, že je politicky reálné buď někdy v období před volbami, nebo po volbách, aby se pomohlo přípravě rozpočtu na rok 2011, je prodloužení platnosti vládního balíčku v legislativních návrzích, které jsou dány návrhy změn zákonů minimálně na část roku 2011, aby vznikl časový prostor pro přijetí dalších návrhů, které budou korigovat výši deficitu pro rok 2011, která je zkrátka nepřijatelná. Jakkoli některé exekutivní kroky typu valorizace důchodů, pokles mezd ve veřejném sektoru, případně jejich zastropování nebude možné opakovat, tak některé kroky, které jsou dány změnou zákonů, budou podle mého názoru nejschůdnější cestou.

Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že je nezbytná nutnost reforem na výdajové stránce státního rozpočtu. My jsme se vydali v přípravě rozpočtu na příští rok jednoznačně cestou zvyšování daňové zátěže. To není akceptovatelná cesta, to bude cesta, která bude dusit růst české ekonomiky. Koneckonců i onen dopad, o kterém jsme tady mluvili, přijetí vládního rozpočtového balíčku, který snížil růst HDP minimálně o 0,6 procentního bodu, možná i více, je toho důkazem. Nemůžeme jít cestou zvyšování zdanění. Ten, kdo se brání úpravě výdajové stránky státního rozpočtu, hazarduje s budoucností této země, hazarduje s výší veřejných dluhů. Já myslím, že ono číslo dluhové služby, včetně splátky úroků na Evropskou investiční banku ve výši 80 mld. Kč na příští rok, je číslo, které je nesmírně varovné a každého zodpovědného člověka, myslícího přes horizont jednoho volebního období, by mělo vést k zodpovědnému chování v této Sněmovně.

Jaké je ale poučení z vývoje daňových příjmů i z kroků, které byly schváleny jak předcházejícími vládami, tak touto vládou? Já jsem jednoznačně přesvědčen, že se ukazuje správný krok důrazu na nepřímé daně. Přesun zdanění z přímých daní na nepřímé daně je jednoznačně opatřením, které zvyšuje odolnost veřejných rozpočtů vůči cyklickým výkyvům ekonomiky. Když se podíváme na konkrétní čísla, vidíme, že z hlediska nominálního objemu daň z přidané hodnoty a spotřební daně, byť tam došlo k určitým úpravám, se nominálně v letošním roce přes ekonomickou recesi ve své výši, ve svém objemu, neliší od prostředků v loňském roce. Porovnáme-li to například s vývojem daní z příjmů právnických osob, kde je nesprávné poukazovat na pokles daňové sazby, kde pokles výběru je výrazně vyšší, kde se ukazuje, že přímé daně jsou podstatně více náchylné reagovat na výkyvy ekonomického cyklu samozřejmě směrem dolů, tak se jednoznačně ukazuje jako správná myšlenka spojit budoucnost českého daňového systému, dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a dlouhodobou rezistenci veřejných financí vůči výkyvům ekonomického cyklu s nepřímými daněmi. To je ta správná cesta - zdaňovat nikoli výkonnost, ale zdaňovat spotřebu. To je ten správný krok, který vede i k tomuto sekundárnímu efektu, to znamená k větší odolnosti veřejných rozpočtů.

Velmi zajímavým vývojem prochází i další nesmírně důležitá složka příjmů státu vedle přímých a nepřímých daní a to je systém výběru sociálního pojištění. Tady je nezbytné zmínit, že v příštím roce je odhadován výběr sociálního pojištění ve výši 367 mld. Kč, s tím, že tento vládní materiál obsahuje, co se týče důchodového pojištění, odhad výběru ve výši 329 mld. Kč. Já si dovolím trošku toto číslo zpochybnit. Jsem přesvědčen, že je nadsazené, že výběr nebude vyšší, bohužel, než 320 mld. Kč, ale to se ukáže až na konci příštího roku.

Je také evidentní, že v roce 2010 výdaje na důchody ve všech kapitolách - tady chci zdůraznit, že výdaje na důchody nejsou pouze součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí, ale také resortu Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva financí - budou samozřejmě samovolně vzrůstat, přestože nebude provedena valorizace. Průměrná výše starobních penzí, sólo důchodů, vzroste zhruba o 0,7 % a dosáhne na konci příštího roku částky 10 095 Kč. Důvod je jednoduchý. Tím, že odcházejí do penzí nové důchodové ročníky zpravidla s vyšším platem, tak jejich vyměřovací základ je vyšší, a naopak z důchodového systému odcházejí lidé spíše s nižšími důchody. Tak dochází k samovolnému nárůstu průměrné výše důchodů. I odhad, který si tady dovolím vyslovit, že v letošním roce přibude zhruba 40 tisíc penzistů, povede k tomu, že objem výdajů na penzijní systém vzroste, přestože provedená valorizace důchodů bude nulová. Dá se odhadnout, podle mého názoru kvalifikovaně, že v prosinci příštího roku bude v této zemi 2,835 mil. důchodců, z toho zhruba 2,145 mil. starobních důchodců. Pokud to porovnáme s počtem obyvatel České republiky, je zjevné, jak důležitá je důchodová reforma. Jestliže dnes již téměř 30 % obyvatel této země jsou penzisté nějakého druhu, tak je zjevné, že se stávajícím penzijním systémem v jeho stávající podobě je bezohledné pokračovat beze změn, především vůči mladší a střední generaci v této zemi.

Velmi závažným faktorem, který se projeví jak do příjmů sociálního pojištění, tak do příjmů daně z příjmů fyzických osob, je mzdový vývoj. Ten zaznamenal velice degresivní dynamiku v tomto roce. Tady bych chtěl připomenout, že v prvním pololetí loňského roku rostla průměrná mzda o více než 9 %, v letošním prvním pololetí vzrostla zhruba jen o 1,8 %. To má samozřejmě dopad na výběr sociálního pojištění, ale také na daň z příjmů fyzických osob. Došlo také zcela evidentně vzhledem k situaci na trhu práce k negativnímu vývoji z hlediska zaměstnanců. Za první pololetí počet evidovaných zaměstnanců přepočtených na jednotkového pracovníka poklesl téměř o 190 tisíc, což má opět svůj dopad na příjmy z daně z příjmů fyzických osob i na příjmy, které se týkají sociálního pojistného.

Stojíme tedy před rozpočtem, který nepředstavuje nic jiného než pouze odložení problémů. Je to jakési, když použiji hokejové terminologie, zakázané uvolnění, kterým se vláda a Sněmovna rozhodly reagovat na nepříznivý vývoj veřejných financí za stavu ekonomické recese. Tento rozpočet podle mého názoru znovu opakovaně podtrhuje nutnost provedení hlubokých strukturálních reforem. Ukazuje se, že české veřejné rozpočty nejsou odolné vůči výkyvům ekonomického cyklu. Koneckonců není markantnějšího důkazu než to, že i za stavu, kdy byly čtyř- až pětiprocentní ekonomické růsty, naše deficity dosahovaly hodnot i jednoho sta miliard korun, že stavu recese se nemůžeme divit, že se tyto deficity mohou klidně vyhoupnout přes 200 miliard korun. Je evidentní, že dlouhodobá udržitelnost veřejných financí je klíčovým úkolem české politické reprezentace, a takto k tomuto problému i k tomuto rozpočtu přistupují i poslanci Občanské demokratické strany. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP