(12.10 hodin)
(pokračuje Doktor)
Protože tady většina kolegů a kolegyň vystoupila s návrhy, které směřovány k návrhu státního rozpočtu na rok 2010 znamenají, že snad chceme ušetřit a zlepšit kondici veřejných rozpočtů tím, že budeme vršit další a další výdaje. Tady se paradoxně vedl daleko největší objem rozpravy na téma toho, co ještě vláda má ve svých rozpočtových prioritách, ve svých výdajích postihnout, a zdá se, že v průběhu druhého čtení budou padat nikoliv zanedbatelné návrhy; nikoliv zanedbatelné tedy znamená v řádu minimálně stovek milionů, ale spíše miliard korun na další výdaje státu.
Chtěl bych se zmínit o rámci, který předcházel našemu dnešnímu jednání, a tím bylo tedy projednávání takzvaného Janotova balíčku. Tady bych chtěl jak panu ministru financí, tak panu premiérovi připomenout onen rámec, který bezpochyby posloužil k efektivnímu tlaku na způsob projednání v Poslanecké sněmovně, možná i k vyvolání určité míry pokory před těmi návrhy a docela jistě jejich postoj přispěl i k tomu dosaženému výsledku, a sice pohrůžka toho, že překročí-li poslanci svým rozhodováním onen předdefinovaný rámec, který oba pánové ve svých vystoupeních, často zmiňovaných v médiích, tak to není nutné opakovat, vyjádřili, tak oba zváží své další setrvání ve funkcích, případně se zamyslí nad tím, zda jsou ochotni nést tu odpovědnost danou korigovanými limity, které Poslanecká sněmovna projednávala.
Zároveň je ovšem součástí toho rámce projednávání státního rozpočtu fakt, že korigované odhady vývoje ekonomiky zejména v důsledku s přijetím balíčku znamenají, že odhadované příjmy, tedy výnos na daních, příjmy státního rozpočtu, budou nižší, nežli je uvažováno, a jakkoliv je dobře, že neprojednáváme ten původně alarmující návrh ve výši 230 miliard a máme být někde v prostoru 163 mld. minus, pak jsme nepochybně skoro o 10 miliard více a ten potenciál deficitu, o němž je nutné uvažovat, je v řádu spíše 170 miliard než 160. Prosím, aby to oba pánové, které jsem zmínil na začátku této části svého vystoupení, nebrali jako kritiku.
Já myslím, že řada poslanců, mých kolegů, se tady spíše z taktických důvodů této věci, tomuto faktu vyhnula, protože se to zdá býti pohodlné, zdá se býti pohodlné hlasovat pro minus 163 a jaksi skrýt, že je to o něco více. Ale já myslím, že správný je jiný postup. Já myslím, že správné je říci, že už dnes víme o jednom z rizik, a sice fakt, že prostě technicky nebylo možné přepsat a změnit parametry a odhadovaný vývoj ekonomiky, promítnutí do všech těch sešitů a do toho všeho, co je součástí a přílohami návrhu státního rozpočtu pro daný rok, a ten hrozící deficit je o maličko větší.
Zdá se, že ta slova pana premiéra i pana ministra financí byla tedy v tomto kontextu příliš silná, ale já bych prosil paradoxně o to, aby byla ještě silnější. A řeknu proč. Od doby přijetí vládního úsporného balíčku, abych tedy nepracoval pouze s tou zkratkou Janotova balíčku, protože to bylo dílo celé vlády, jednala Poslanecká sněmovna nad řadou návrhů zákonů, které mají přímou i nepřímou, a teď zdůrazňuji, především tu přímou vazbu k soustavě veřejných rozpočtů. A ta rizika nejsou zrovna malá. Víme-li dnes o rizicích spojených s nižším výkonem ekonomiky, pak je třeba říci, že to, co tady poslanci projednávali v uplynulých týdnech, má potenciál dalších minus 3 minimálně, ale spíš 5 miliard výdajů státního rozpočtu navíc.
A já bych chtěl poprosit pana ministra financí a pana předsedu vlády o to, aby pokaždé, když tady bude v Poslanecké sněmovně projednáván jakýkoliv návrh zákona, a teď samozřejmě podtrhuji a směřuji výhradně k poslaneckým návrhům, protože u vládních to jaksi předpokládám, budou-li tyto návrhy zákonů jakkoliv svým vyjádřením ve vztahu k soustavě veřejných rozpočtů nad rámec dnes projednávaného státního rozpočtu a nad rámec parametrů rozpočtu, který bude snad přijat, aby vystoupili se silným apelem a zdůrazněním toho, že Poslanecká sněmovna projednává věc, která neodpovídá parametrům státního rozpočtu, a žádali na poslancích, kteří budou hlasovat pro přijetí takového zákona, aby navrhli, kde má vláda ty případné výdaje navíc ušetřit, protože jinak učiníme z prvního zákona, zákona o státním rozpočtu pro rok 2010, trhací kalendář. Znovu a znovu se tady bude opakovat recidiva spojená s tím, že se vysilujeme a předvádíme na projednávání státního rozpočtu pro daný rok a pak sklouzneme do praxe, kdy tedy každé jednání schvalujeme nové a nové výdaje, protože téměř každý zákon, který tady projednáváme, má nějaký mandatorní vztah ke státnímu rozpočtu a k dalším a dalším novým výdajům, a děláme z toho zákona věc, která nemá vůbec žádnou vážnost.
Prosím tedy pana ministra financí a prosím pana premiéra o to, aby takovou věc napříště kdykoliv učinili, a kdykoliv to bude nutné, neváhali s poměrně silným vystoupením, které kategoricky podtrhne onen fakt, že projednávaná věc bez ohledu na to, o jakou se bude jednat, není, co se parametrů týče a vztahu k veřejným rozpočtům, v souladu se schváleným rozpočtem.
Dovolte onu avizovanou zmínku k panu předsedovi vlády. Mám na pana předsedu vlády prosbu a doufám, že si všiml toho, že jsem nepoužil slova žádám. Prosbu. Já myslím, že je to snad poprvé v historii projednávání státních rozpočtů, kdy je to ministr financí, kdo se zdá se býti jediným, kdo tady má hájit strukturu státního rozpočtu. Nevystoupil k mé velké lítosti nikdo z resortních ministrů, přestože dnes jsou tady přítomni v míře daleko větší nežli včera, ale nechápu takový stav. Já vím, že je pro ně složité zvládnout ve svých agendách tu definici úspor a tlak, který každý v tom ministerstvu pociťuje, ale snad o to více by měl zdůraznit nejen tedy svůj vztah k přijatému rozpočtu, ale taky své odhodlání najít tam rezervy další. V tomto ohledu mi jako poslanci, ale také jako občanovi České republiky chybí vystoupení kohokoliv z resortních ministrů a snaha obhájit a také dopomoci panu ministrovi financí k obhajobě dokumentu, kterým návrh státního rozpočtu je.
S dovolením spojím dohromady ve své další části svého vystoupení dvě věci, návrh státního rozpočtu a vystoupení pane premiéra k programovým prioritám toho dalšího vládního období. Nemohl jsem si nevšimnout té části vystoupení, ve které učinil jistý závazek, že nepředloží Sněmovně onu obdobu nebo druhé opakování úsporného balíčku, a jakkoliv chápu, že je minimálně významný obsahový rozdíl mezi tím, že nepředloží žádný takový podobný komplex úspor, a tím, že se vláda bude v průběhu toho svého mandátu chovat jako řádný hospodář, tudíž každodenně hledat nějaký prostor dalších a dalších úspor, tak přece jenom s takto položenou větou já bych prostě nemohl souhlasit. Já sám za sebe naopak očekávám, že pan premiér a ministr financí předloží a zahájí docela důsledné, velmi důsledné procesní audity.
Nechci zbytečně poukazovat na oblasti, které já považuji za palčivější než jiné, ale nemohu jeden pominout, a to je výsledný efekt reformy veřejné správy. U vědomí toho, s jakým zadáním byla reforma veřejné správy spuštěna, při vědomí příslibu toho, že na konci bude méně úředníků, vyšší efektivita a nižší náklady na veřejnou správu, a tedy nejenom na to, co je státní správa, ale i sdílená přenesená působnost, tak já myslím, že ten výsledný tvar, zejména jeho náklady jsou někde úplně jinde, že náklady na výkon, stejný objem výkonu, musí být kategoricky někde úplně jinde. ***