(9.20 hodin)
(pokračuje Janota)
Na jedné straně nižší příjmy, na druhé straně logicky nárůst výdajů, který souvisí s poklesem ekonomiky. To znamená namátkově: Podpora v nezaměstnanosti v posledních letech řádově 5 miliard, v loňském roce, když už byly problémy, v závěru roku 7. My rozpočtujeme 14, k dnešnímu dni je utraceno v letošním roce 11 miliard výdajů na pasivní nezaměstnanost. Dluhová služba - nárůst o 15 miliard, a to nejen díky permanentnímu růstu dluhů, ale i díky tomu, že úrokové sazby na trzích se zvýšily a každé procento, každá desetina procenta zvýšení úroků má miliardové dopady.
Byla tady debata a kritika, že jsme nevalorizovali důchody, ale i přesto důchody v porovnání s minulým rozpočtem rostou. Je to dáno strukturou důchodců, strukturou těch, jejichž nové důchody jsou ve vyšší cenové hladině než důchody těch starších.
Byla kritika toho, že jsme prováděli v rozpočtu až necitlivé, někdy velmi razantní úspory. Já bych to rozdělil. My jsme je prováděli proto, že vláda měla schvalovat programové prohlášení, které říkalo, že se vláda bude usilovat o to, aby deficit veřejných rozpočtů k HDP na příští rok byl zhruba 5 %. Ano, bylo to přesně počátkem května, kdy se projednávalo programové prohlášení. Bohužel tehdy jsme vycházeli z makroekonomických predikcí, které konstatovaly, že ekonomika v letošním roce poklesne řádově o 2,5 %; bohužel výsledek pro letošní rok je logicky dvojnásobný. To se promítlo i do daňové základny pro výpočet - odhad daní pro příští rok a proto úkol 5 % se stal mnohem složitější a komplikovanější, než se to zdálo možná počátkem května. Proto jsme museli přistoupit k velmi razantním škrtům v oblasti, a teď zdůrazňuji, zejména běžných, zčásti investičních, ale z velké většiny běžných výdajů, pochopitelně mzdy nevyjímaje. Kdybychom toto nerealizovali, tak rozpočet řádově není na 5,3 %, ale byl by někde okolo 7 %.
Čili nesdílím názor, že jsme velmi razantně škrtali v sociální oblasti. My jsme nevalorizovali důchody, protože valorizační podmínka nebyla naplněna. Nebyla zásadně naplněna. Do 2 % možná chybí 1,2 nebo 1,3 procentního bodu, možná i více. Čili toto je jeden důvod. A v ostatních oblastech mandatorních výdajů, které zčásti revokoval úsporný balíček, tak poté co byl materiál projednán v rámci schvalování balíčku, došlo k určitým změkčením. Ta změkčení byla v rozsahu vyšším než 5 miliard korun. Čili suma sumárum já osobně se spíš přikláním k tomu, že k žádným radikálním změnám v oblasti mandatorních výdajů nedošlo. To je závěr, za kterým si stojím.
Pochopitelně respektuji, a ještě se k tomu vyjádřím později, že je tady určitá nespokojenost s některými oblastmi, jako je např. zmíněná valorizace důchodů, jako je např. otázka platů ve veřejné sféře, jako je např. otázka příspěvků na financování ústavů sociální péče. S příspěvky na financování sociální péče je to trochu problém, který možná mnozí, a musím říci, že i média, vykreslují velmi zkresleně. Ta dvojkolejnost financování sociální péče spočívá v tom, že jsou příspěvky na péči, které inkasují přímo občané, jimž tyto příspěvky náleží, a druhou formou jsou příspěvky na provoz ústavů sociální péče. A tady je problém. Nikoliv u těch občanů, kterým bychom nechtěli poskytnout prostředky, zákonné prostředky v oblasti sociální péče. Tato oblast se po revizi balíčku tady ve Sněmovně vůbec nemění.
Co se týče škrtů, zmínil jsem, že přestože jsme výdaje snížili o více než 60 miliard, přesto při respektování platné legislativy, a to jak v oblasti daní, tak v oblasti výdajů, se deficit pohybuje na úrovni 163 miliard korun - a za tímto deficitem si stojím. Tady bych chtěl navázat na určité úvahy pana poslance Doktora. Ano, 163 miliard je reálné číslo, je spočteno na základě odhadu poklesu HDP ve stálých cenách minus 0,5.
K tomu musím říct, že vůbec není příliš podstatné, jestli HDP klesá o 0,5, nebo o 0,3, nebo jestli je na úrovni nuly. Tento ukazatel není vůbec relevantní pro výpočet a odhad daňových příjmů. Pro odhad daňových příjmů je podstatné, jak se vyvíjí nominální hrubý domácí produkt, tzn. jaká je struktura domácího produktu, zda více roste nebo se mění domácí spotřeba, která je rozhodující, nebo zda tam hraje dominantní roli export či investice. Takže chtěl bych tady potvrdit a jednoznačně se ztotožnit s tím, že číslo 163 a takto spočtený deficit je číslo reálné. (V sále je silný hluk.)
5,3 procenta je hodně, nebo málo? Byla tady diskuse o tom, že je to problém mnoha zemí, a já s tím souhlasím. Většina evropských zemí má daleko větší deficity v letošním roce - namátkou Irsko, Velká Británie, Itálie, Belgie. Chci ale připomenout, a vy jste si té informace určitě všimli, že tyto země v letošním roce řešily nejen dopady krize, ale zejména dopady svého bankovního sektoru, krachu mnoha bank. A víte, že krize stála země Evropské unie myslím 82 miliard eur, ale náš bankovní sektor jsme nesanovali ani korunou? Co tím chci říct? Chci tím říct to, že jestliže tyto země, byť při vysokém deficitu v letošním roce, už nebudou financovat bankovní sektor, tak jejich deficity se jednorázově opět dostanou někde podstatně níže, než jsou teď, někde do koridoru mezi 3 a 4 %. Čili chci upozornit, že my nejsme ve stejné situaci jako tyto země z tohoto úhlu pohledu. Pro nás bude velmi problematické se dostat v dalších letech na úroveň 3 až 4 % a já jsem připraven a budu respektovat to, co tady padlo předevčírem z úst pana premiéra, že vláda nebude předkládat žádná razantní legislativní opatření, pokud na ně nebude konsensus. Já jsem přesvědčen, že nebude, tudíž jsem přesvědčen o tom, že deficit v roce 2011 a 2012 bude velmi problémový a budeme muset tyto věci nějakým způsobem vysvětlovat i v rámci našich povinných závazků konvergenčního programu Evropské komisi. My dostaneme výtku oficiálním způsobem tento měsíc, dostaneme termín zhruba do počátku příštího roku a budeme muset na to reagovat. My budeme muset přesvědčit Evropskou komisi, že máme cestu, že známe způsob, jak deficity uvést do koridoru někde mezi 3 až 4 %. Já v dané chvíli -
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Pane ministře, já se vám velice omlouvám. Někteří mí kolegové a kolegyně, kteří vás opravdu chtějí poslouchat, si stěžují, že jim to není umožněno vzhledem k jisté nedisciplinovanosti, nevím, jak to jinak slušně nazvat, kolegů dalších. Takže dámy a pánové, ještě jednou vás velice prosím, kdo si nepřeje věnovat pozornost závěrečnému slovu ministra financí, ať opustí tento sál. Děkuji vám za pochopení.
Omlouvám se, pane ministře.
Ministr financí vlády ČR Eduard Janota Já v dané chvíli opravdu nevím, jakým způsobem toto budeme realizovat. A je to fakt.
Co se týče dluhové služby. Je problém, že od roku 1996 se permanentně zadlužujeme, je problém v tom, že se zadlužujeme při různých úrovních hrubého domácího produktu. Je problém, že jsme se zadlužovali při růstu HDP 1,5 % a taktéž 6,4 %, logicky i při poklesu o 5 %. Já nemám nic proti Keynesově teorii, že je třeba v době krize pumpovat prostředky do ekonomiky, ekonomiku oživit a poté, kdy bude produkovat ekonomický růst, tak z přebytku rozpočtu splácet závazky. ***