(10.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Ještě minutu.
Poslanec Jiří Carbol: Dobře. To, co zůstává stále jádrem sporu, je předmět té veřejné zakázky, pane ministře, a to jste mi nevysvětlil. Já aspoň s tím vysvětlením nesouhlasím. Podle mě se tady soutěží nejnižší cena na předmět, který není jasně specifikovaný. My honíme starostu z každé menší obce, aby veřejné zakázky zadával v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, ale tady v tomto případě stát zadává a není jasné, na jaký předmět zakázky zadává. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Jsme jakžtakž v limitu. Pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Paní předsedající jsem slíbil, že tady odcituji to ustanovení, jak o něm mluvil pan poslanec Kalousek. On odkazoval na § 1 zákona o koncesích, koncesního zákona, a říkal, že se vztahuje na nadlimitní zakázky. Ano, ale pouze § 16 odst. 3, nikoliv § 16 odst. 1. A tam je podstatný rozdíl. U koncese ten koncesionář nese odpovědnost za podstatnou část rizik. Ne za všechno, ale za podstatnou část, kdežto u veřejné zakázky pouze některá rizika. A v tom je podstatný rozdíl, protože jestliže to je jiný typ soutěže, který říká, že se tam nese odpovědnost jen za některá rizika nebo za podstatná rizika, je v tom také podstatný rozdíl. Proto je také rozdíl v té právní úpravě, proto je rozdíl mezi koncesí a zákonem o zadávání veřejných zakázek. A jestli máme dát občanům jistotu, tak musíme jít cestou, která tuto jistotu skutečně dává. A já opakuji znovu, na mě to dělá dojem, že ta smlouva tu jistotu občanům nemůže dát.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní požádám předsedu vlády pana Jana Fischera. Vážený pane premiére, ujměte se slova.
Předseda vlády ČR Jan Fischer: Vážená paní přesedající, paní poslankyně, páni poslanci, rozhodně jsem se sem nepostavil proto, abych extendoval debatu tím, že do ní budu přinášet nějaké nové právní, ekonomické, finanční argumenty. Zaznělo jich tady dost. Já jsem hluboce přesvědčen, že ti, co některé přesvědčení mají, na svém přesvědčení zůstanou a že tudy cesta vpřed asi těžko povede. Zprávu vlády v této záležitosti jste slyšeli, já ji nebudu opakovat, nehodlám rekriminovat, ani mi to nepřísluší.
V debatě zazněly mimochodem i zajímavé věci, které mě zaujaly: jestli vzniká vyšší korupční potenciál při zakázce jedné veliké, nebo jestli vzniká větší korupční potenciál, když je těch zakázek malých a tisíc. Je velice smutné, že se musíme vůbec zabývat tím, a možná ještě posilovat vědomí o korupčním potenciálu tím, že takováto srovnání vůbec provádíme. Ale budiž. Já jsem vás chtěl jenom upozornit, abychom si naprosto pragmaticky uvědomili, v jakém bodu jsme a jakém čase.
Jediná věc, kterou zopakuji z té vládní zprávy: Na základě analýzy, kterou jsme provedli, a s ohledem na vývoj správních řízení vedených Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže v předmětném zadávacím řízení Ministerstvo financí, a to zcela právně korektně, rozhodlo o prodloužení lhůty pro podání nabídek do 10. června 2010. To není nějaké pusté alibi, to není pustý posun, byť samozřejmě jakkoliv z tohoto problému, který má tento vládní tým před sebou, osobně žádnou radost nemám. Ale taková je realita, takový je právní stav věci.
Druhá věc. Celá věc běží pod zákonem o veřejných zakázkách. Pokud bychom chtěli zrušit tuto zakázku, tak v případě existence některého z důvodů, který právě z tohoto zákona vyplývá. My se domníváme, že žádný z těchto důvodů v současné době splněn není, nicméně přijme-li Sněmovna usnesení, ve kterém požádá vládu o zrušení, bude vláda samozřejmě zkoumat tyto skutečnosti, a dospěje-li k závěru, že takové důvody existují, tak se podle toho zachová. Jediné, co neudělá a nemůže udělat a nesmí, je postupovat contra lege, nepodřizovat se zákonům, které v této zemi platí, včetně zákona o veřejných zakázkách, pod nímž tato věc teď běží. Samozřejmě, že zadávací řízení může být rovněž zrušeno před jeho dokončením v případě, kdy vláda neschválí smlouvu uzavřenou s vybraným uchazečem, což bude v onom termínu, nebo po tom termínu, o kterém jsem tady hovořil.
Nic jiného v tom svém vstupu nechci dodat, není důvod extendovat z mé strany tuto debatu. Já jsem chtěl jenom zcela, opakuji, pragmaticky připomenout, kde se nacházíme. Přijme-li, opakuji, Sněmovna takové usnesení, vláda se k té věci vrátí a posoudí, zdali existují zákonné důvody pro to, aby se s tím mohla vůbec tímto způsobem vyrovnat. To je z mé strany, dámy a pánové, vše.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, pane premiére. Řádně přihlášený pan poslanec Hovorka. Máte slovo, pane poslanče. Posledně přihlášený do všeobecné rozpravy.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Součástí každé veřejné zakázky musí být zadávací dokumentace a pro tu dokumentaci určitě musí být vypracován nějaký podklad, na základě kterého je zadávací dokumentace tvořena. Já nevím, jestli mám správné informace z projednávání této záležitosti v kontrolním výboru, ale pokud jsem dobře slyšel, tak ten podklad není, respektive nebyl předložen. Teď slyším, že Ministerstvo financí má nebo mělo analýzu a zadalo na základě této analýzy. Já se chci zeptat, jestliže tedy podklad pro zadání této veřejné zakázky a pro vypracování zadávací dokumentace existuje, proč bychom ho nemohli jako poslanci této Sněmovny dostat, abychom viděli, na základě čeho se začala tvořit zadávací dokumentace. To je první věc.
Druhá věc. Samozřejmě že v řadě míst probíhaly sanace, probíhaly delší dobu a řada věcí byla odstraněna, v řadě věcí ty stávající zakázky pokračují, někde byly pozastaveny, je různý rozsah odstraňování těch škod. Je otázka, o kolik třeba se prodraží to pozastavení do rozhodnutí o této zakázce a podobně. Mě by zajímalo, jakým způsobem vlastně to, co již bylo vynaloženo, a to předpokládám, že Ministerstvo financí má zmapováno, jakým způsobem se toto projeví v ceně té zakázky, protože jak tady všichni řekli, to číslo vyplývalo ze součtu garancí, nikoliv ze skutečného stavu věcí.
Pan ministr Slamečka je jistě odborník na silnice a na dálnice. On nám tady popisoval koncesní zakázku a já bych doporučil všem, kteří tady byli v minulém volebním období, aby zapátrali v paměti a vzpomněli si, jak jsme tady vášnivě diskutovali o zakázce na dálnici D47, která byla uzavřena s jednou izraelskou firmou a potom se ta zakázka rušila. Doporučil bych mu, aby se podíval do těch věcí. Víme, že ta původní cena se pohybovala někde kolem 47 miliard, potom se mluvilo o 64, potom se mluvilo o ceně v čase, o 112 a potom jsem slyšel, že ty smlouvy které chodily, vlastně odvolávky, které chodily, umožňovaly zvýšit tu cenu až někde kolem 200 miliard. A já si dobře vzpomínám, jak tehdy týdeník Ekonom uveřejnil rozhovor s tehdejším náměstkem ministra dopravy Kubínkem, který říkal o dálnici D47: V té podobě můžeme s jistotou říct pouze dvě věci - nikdo neví, kudy přesně povede a kolik to bude přesně stát. ***