(Jednání pokračovalo ve 13.03 hodin.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat. Zrekapituluji, že obecná rozprava byla ukončena a měla by zaznít závěrečná slova. Já se teď obrátím na navrhovatele, pana ministra Janotu. Prosím ho, aby vystoupil jako první. Prosím, máte slovo.
Ministr financí vlády ČR Eduard Janota Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nebudu zdržovat, protože jsem pochopil, že jsem přišel na dnešní jednání se stejnou ambicí jako vy, aby tento návrh byl schválen, protože jinak by nastal fatální problém pro Českou republiku, pro veřejné rozpočty, pro státní rozpočet, pro občany apod. Toto je první věc, kterou vám chci říci.
Druhá věc je, proč to vlastně řešíme. Já se nechci vracet k tomu, co tady bylo řečeno ohledně odhadu deficitů, odhadu příjmů rozpočtu, projednávání na podzim minulého roku. Chci jen říci, že bylo pro všechny zřejmé, že situace je složitá. Koneckonců, bylo tady minimálně dvojí doporučení Poslanecké sněmovny, která nám ještě v únoru doporučovala upravit rozpočet na růst ekonomiky nula, minus jedna, minus dva. Nakonec to nebude ani nula, ani minus dva, bude to skoro minus pět. Chci jen říci, že situace v tomto smyslu je složitá.
Musím říci, že se stejným problémem se potýkají všechny země, všech 26 zemí. Snad jenom Bulhaři pro letošní rok nemají problém s rozpočtem. Všechny ostatní země mají problémy, pochopitelně v rozsahu, který je rozdílný. Jestliže my říkáme veřejné rozpočty 6,6, tak Irsko a Velká Británie jsou daleko nad 12 %. Většina zemí se pohybuje v naší výši, ale podotýkám, tyto země řešily jednorázové sanace bankovního sektoru. Ony nejsou v identické situaci jako my. U nás je to víceméně strukturální problém.
Co se týče poznámky Vlastimila Tlustého, proč tady jsme a proč je to 52. Ano, 52 je to, abychom byli v souladu s platnou legislativou. Já nejsem povinen zdůvodňovat Sněmovně změnou zákona neplnění příjmů, protože neplnění příjmů je neplnění odhadu, ale jsem povinen respektovat limit výdajů, který je dán zákonem. Kdybych toto nerespektoval, porušil bych zákon. To je zdůvodnění, proč jsme tady a proč 52 vlastně není 52, ale bude možná nějakých 170 miliard. To je logické.
Co se týče dalších poznámek, které tady byly. Panu poslanci Doktorovi otevřeně garantuji, že je zabezpečeno profinancování dluhu v té výši, o které tady hovořím, tedy i když bude rozpočet 170 miliard, je zajištěno profinancování.
Co se týče termínu, jestli jsme měli přijít dříve, nebo později, tady jste na to měli názory, pravda je asi taková, a já si sám k vašemu překvapení posypu hlavu popelem, a sice v jedné věci: Za prvé, já jsem chtěl, abychom maximálně vyčerpali vnitřní rezervy. To jsme činili. My jsme krátili výdaje, vázali výdaje, rezervní fondy jsme zapojili apod. To je jeden vliv. Za druhé, já jsem si velmi přál, aby své výdaje v kapitole přehodnotil do mrtě pan ministr Šimerka. To je také pravda. Za třetí, já jsem předpokládal, že proběhnou volby a že tuto komplexní změnu si provede nová vládní politická garnitura. Ano, to je ten můj vliv, ta moje vina, proč jsme přišli až dnes. Já se za to nestydím, protože v dané chvíli jsem to viděl jako nejreálnější a nejrozumnější, protože tato garnitura si mohla potom dohodnout, že upraví rozpočet jak na straně příjmů, tak na straně výdajů. Já jsem přišel s tím, že jsem doporučil vládě a premiérovi řešit pouze otázku výdajů.
Co se týče dopadů, pochopitelně je nám asi všem jasné, že kdyby debata loni na podzim byla brána ze strany opozice v potaz, tak jsme jedině snižovali příjmy. Nepředpokládám, že tehdy někdo z vás by navrhoval zvyšování výdajů, protože tehdy šlo o to, že 5 miliard bude málo, to jsme věděli, ale jestli 15 miliard bude dost, to si v té chvíli asi nikdo netroufal odhadovat.
Ještě mám jednu poznámku. Samotného mě mrzí, že v závěrečném účtu není pod číslem 19,5 položka "díky zapojení rezervních fondů". Mohu vám garantovat, a koneckonců je to zjistitelné i z médií, že moje první reakce na to, když jsem dával stanovisko k rozpočtu za rok 2008, byla taková, že je ovlivněn metodickou změnou čerpání rezervních fondů. Je to i v materiálu, bohužel to je napsáno někde o jednu stranu dále. Bohužel, mělo to být pod touto poznámkou, protože touto metodickou změnou to do značné míry způsobeno bylo a Ministerstvo financí to nezastíralo. Že tam je uvedeno číslo, které je v závěrečném účtu, to je logické. Já nebudu uvádět 67, když ve všech číselných údajích je číslo 42. Že ta změna byla nutná, tu už víceméně předkládal v návrhu i předchůdce ministra Kalouska, protože je to správné. My jsme se okrádali tím, že jsme měli na jedné straně vyšší deficit, ten jsme museli emitovat, pokrýt dluhopisy, čili byly tam zbytečné nároky na obsluhu dluhu, takže postup, který byl předtím, byl zbytečný, nerozumný a dá se říci, že byl i nehospodárný. Tolik ještě k této věci.
Co se týče deficitu dnes, tak vy jste asi četli, že se pohybuje asi na úrovni 130 miliard. To je fakt, který v dané chvíli ničím nikdo neovlivní. Je to způsobeno v rozhodující míře neplněním daní. Výpadek daní a pojistného může být někde ke 140 až 150 miliardám, v dané chvíli přesně nevím, protože situace je složitá. Kumuluje se tam několik problémů. Kumuluje se tam problém výchozí základny, to znamená ne 4,8, ale o něco méně, tam se kumuluje problém zhoršení situace nejen v České republice, ale i v zahraničí, to znamená export, výpadky příjmů, tam se kumuluje, že byla přijímána celá řada opatření k řešení krize, která ještě prohloubila příjmovou stránku, takže tam je kumulací několik a výsledek je takový, jaký je. ***