(16.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, členové vlády, paní a pánové. Já bych si, pane předsedo, vaším prostřednictvím dovolil upozornit na něco úplně jiného pana kolegu Lhotu. Kdyby se raději zabýval, když už si nechce přečíst program KSČM a její programová východiska, například tím, proč Sjednocené arabské emiráty vyslaly do České republiky chargé d´affaires ad interim se zvláštním úkolem, který měl projednat dva roky ležící smlouvu o ochraně investic mezi Českou republikou a Sjednocenými arabskými emiráty, kterou pan exministr Kalousek držel pěkně pod pokličkou ve vládě, vaší vládě, kolego, Mirka Topolánka, jenom proto, aby se Sjednocené arabské emiráty nemohly ucházet například ani o tendr na letiště. Já myslím, že v tom bylo něco trošku jiného. Je potřeba pravděpodobně zablokovat zákonem tyto kroky, dokud se ty věci nevyjasní.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane místopředsedo. Nyní již pan senátor Korytář se ujme slova. Prosím, pane senátore, máte slovo. Připraví se paní poslankyně Jakubková.
Senátor Karel Korytář: Vážený pane předsedo, vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci, jak je patrno z úvodního představení zákona, nejde o příliš složitou předlohu, v podstatě o jeden odstavec. Nicméně z předchozích vystoupení vyplývá, že má velmi silný politický aspekt. Na jedné straně stojí rozhodnutí vlády o prodeji stoprocentního podílu státu v letišti Praha - Ruzyně, na straně druhé návrh zákona, který tento prodej zakazuje. Důvod je prostý. Mezinárodní veřejné letiště Praha - Ruzyně je největší civilní letiště v České republice a má nesmírný dopravní, jakož i strategický význam. To už tady zaznělo. Podle navrhovatelů je prodej v rozporu s veřejným zájmem, neboť letiště Praha - Ruzyně je majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, což ve smyslu článku 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod znamená, že vymezený majetek, to znamená letiště Praha - Ruzyně, může být pouze ve vlastnictví České republiky nebo právnických osob se sídlem na našem území, v nichž má stát stoprocentní majetkovou účast.
Zde opět na jedné straně stojí názor odpůrců zákona, kteří vytýkají návrhu jeho političnost, zasahování moci zákonodárné do moci výkonné, jednoúčelovost, absenci prvku obecnosti, konkrétní vymezení majetku, či zda je majetek vymezen dostatečně určitě apod., na druhé straně stojí argumenty, že z hlediska ústavního práva má parlament právo přijímat i politická rozhodnutí. Existuje většina evropských letišť, která zůstala z výše uvedených důvodů v majetku nebo většinovém majetku státu. Říkám většinově; jsou to většinově letiště na západ od Prahy - Ruzyně, kromě Londýna, který tady byl jmenován, jsou to letiště v Paříži, v Berlíně, v Madridu, v Antverpách a další. Takže není pravdou, že jsou to převážně východní letiště. To by musel opravit.
V právním řádu lze nalézt případy, kdy vlastníkem určitého majetku smí být výhradně stát nebo tuzemské právnické osoby. Existuje i zákon omezující majetkové dispozice s krajskými letišti, a to je potřeba vzít v úvahu pro další budoucnost letecké dopravy u nás.
Co se týká jednoúčelovosti zákona, i takové situace náš právní řád zná, ať už to byl obchvat Plzně, nebo také původní předloha týkající se rychlostní komunikace R35, vlastně i druhá vzletová dráha, bez ohledu na to, zda byly použity.
Neexistuje dopravní politika státu, nebo alespoň její aktuální verze s novými prioritami, která by jasně definovala roli letecké dopravy v kontextu s dopravou železniční a silniční. Nejde také v ekonomické současné krizi o nejvhodnější obchodní klima pro původně vládou zamýšlenou privatizaci. Svědčí o tom rozhodnutí vlády o odstoupení od prodeje samotných Českých aerolinií pro jeho nevýhodnost. Jinak řečeno parafrází, nejsme tak bohatí, abychom levně prodali.
V případě vymezení majetku definice letiště existuje a je obsažena v zákoně o civilním letectví.
Pokud se podíváme na bližší ústavní posouzení, zda s ohledem na mnohostrannou výjimečnost tohoto předmětu vlastnictví je možno tolerovat jedinečnost, tedy neobecnost předloženého návrhu zákona. Na možnou otázku, zda daný předmět právní regulace není vybrán libovolně, můžeme vzhledem k předchozímu odpovědět ne, zda je dostatečně odůvodněn svou zvláštností - ano, a zda nedochází k diskriminaci vůči případům stejného druhu - ne.
Nic nakonec nebrání tomu, aby vláda, která vzejde z příštích sněmovních voleb se k tomuto zákonu vrátila, aby se k privatizaci letiště vrátila.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, plénum Senátu se nicméně na svém 13. zasedání dne 5. 11. 2009 po diskusi, ve které vystoupilo 9 senátorek a senátorů, rozhodlo těsnou většinou přijmout usnesení zamítnout návrh zákona o vlastnictví letiště Praha - Ruzyně.
Děkuji za pozornost s vírou ve vaše správné rozhodnutí.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí paní poslankyně Jakubková, další přihlášky nemám. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Další přihlášku mám, pan poslanec Vojíř.
Poslankyně Věra Jakubková: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, škoda reakcí na pana kolegu Lhotu a jeho domněnky o důvodu pádu vlády. Ale protože stokrát opakovaná lež se stává pravdou, tak zopakuji důvody, proč vláda Mirka Topolánka nezískala mou podporu.
Důvodem bylo, že podváděla nejen mě, ale své voliče a neplnila programové prohlášení, v němž omezení jízd kamionů bylo jednou z priorit Strany zelených. Jestliže zelení na tuto prioritu rezignovali, nebylo zbytí žádat její plnění při vyslovení důvěry vládě. Tím hlavním důvodem ovšem bylo, že zasahovala do nezávislosti justice. Její představitelé, představitelé vlády Mirka Topolánka, byli spojeni s podezřeními z korupce a z podpory lobbistů. Toto byly hlavní důvody, proč vláda Mirka Topolánka nedostala mou důvěru. (Potlesk z některých lavic ČSSD.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan poslanec Vojíř, připraví se pan poslanec Schwippel. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, doufám, že to nebude debata o tom, proč padla ta či ona vláda. Já myslím, že je tady důležitější moment, který bychom měli akcentovat, a trochu mě zaráží, že se do té debaty nepouštějí lidé vzdělaní více řekněme v ústavním právu a v pravidlech rozdělení moci. Protože to, v čem je problém, není diskuse o tom, zda privatizovat, či neprivatizovat například letiště, ale problém spočívá v tom, že hledáme zákonnou formu, jak odejmout jinak běžně praxí svěřenou pravomoc vládě. To je první zákon, který zde leží. Za chvíli přijde druhý zákon, který má podobný charakter, a ten spočívá v tom, že chceme schvalovat energetickou koncepci také zde ve Sněmovně. A není problém diskutovat o tom obsahu.
Sněmovna, kdyby chtěla, tak by mohla vyjádřit svou vůli tím, že řekne: My si nepřejeme, aby bylo privatizováno letiště Praha. Mohla by se ta Sněmovna takto usnést, a kdyby to vláda porušila, tak přece ta vláda může také padnout. Já si myslím, že takovýto systém můžeme naznačit. Ukažte mi vládu, která by v podstatě ignorovala silné rozhodnutí Sněmovny. Pokud by to tato vláda ignorovala, tak je to na diskusi o tom, jestli tato vláda má dál vládnout. To je asi pravda. Já proto říkám, že mám problém spíše s tou formou než s obsahem toho, o čem se chceme bavit. To znamená proto já podporuji rozhodnutí Senátu, myslím si, že je dobře, že zavrhl, nebo zamítl tento návrh zákona. Myslím si, že Sněmovna by se měla vydat stejnou cestou.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Schwippel. Zeptám se pana poslance Dolejše, jestli chce také vystoupit. Ano, takže další bude pan poslanec Dolejš Jiří. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Schwippel: Vážené dámy a pánové, nejprve stručnou reakci na pana zpravodaje. On tady hovořil v takovém geografickém srovnání, co je na východ, co je na západ. Podle statistik zhruba 40 procent letového provozu je realizováno ve Spojených státech. Ve Spojených státech ani jedno z těch velkých letišť, která jsou nazývána komerční letiště, není ve vlastnictví soukromého vlastníka. V letošním roce mělo dojít v tomto ohledu k průlomu, protože mělo dojít k prodeji letiště Midway v Chicagu za necelé 2,6 mld. dolarů, to znamená v přepočtu 45 mld. Kč. To znamená řádově srovnatelné parametry, jako u letiště Praha - Ruzyně. Tento prodej byl 20. dubna 2009 zrušen, a to z toho důvodu, že vítězné konsorcium nesehnalo na tento projekt financování.
Ředitel Letiště Praha pan Dvořák odhaduje, že privatizace letiště v době finanční krize by na privatizačním výnosu znamenala ztrátu pro státní rozpočet 35 mld. Kč, a to z toho důvodu, že jednak roční hrubý provozní zisk letiště se snižuje, jednak také úvěry, které jsou banky ochotny poskytnout - zatímco za standardních podmínek činí 25násobek ročního hrubého provozního zisku, tak v době finanční krize pouhý 15násobek, což znamená v případě privatizace výpadek pro státní rozpočet ve výši 30 mld. Kč. To je důvod číslo jedna. ***