(15.20 hodin)
(pokračuje Kocáb)
Dále navrhujeme umožnit změnu nadačního fondu na nadaci, což umožní nadačním fondům, které se stanou majetkově silnými a bude u nich předpoklad dlouhodobého trvání, pokračování existence v nové právní formě. Současně by tato úprava měla zabránit vzniku nadací, účelových nadací, které kromě požadovaného minimálního nadačního jmění nemají jiný majetek a jsou v podstatě nefunkční. Rozšiřuje se také možnost sloučení nadačních fondů a nadačních fondů s nadacemi, aby bylo možné lépe využít omezené finanční prostředky na stanovený účel.
Všechny navrhované změny přispívají k tomu, aby nadace a nadační fondy mohly operativněji reagovat na současnou ekonomickou situaci a nejen ji přežily, ale mohly efektivně využít své zdroje a také přenést ve vlastních činnostech nemalé zkušenosti, které ostatní typy neziskových organizací nemají v tak velké míře a které budou čím dál tím více potřebovat.
Já vás prosím o pochopení tohoto návrhu. Tento návrh by měl výrazně zlepšit situaci nadací a nadačních fondů v naší republice. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, pane ministře, a zejména velice děkuji panu poslanci Votavovi, který byl tak laskav a jako džentlmen zastoupí nepřítomnou, řádně omluvenou nemocnou paní poslankyni Bebarovou-Rujbrovou. Ještě předtím, než mu udělím slovo, požádám Sněmovnu, aby tuto změnu odsouhlasila, a to v hlasování s pořadovým číslem 57, které tímto zahajuji. Táži se vás, kdo souhlasí. Kdo je proti? Děkuji.
Z přítomných 141 poslankyň a poslanců pro návrh 75, proti 1. Změnu zpravodaje jsme odsouhlasili.
Vážený pane poslanče Votavo, máte slovo.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážení paní místopředsedkyně. Děkuji samozřejmě za důvěru celé Sněmovně. Abych předešel nějaké trapné záležitosti a nemuseli jsme to přerušovat, ujmu se zpravodajské zprávy.
Já si myslím, že pan ministr Kocáb velice důkladně odůvodnil tento návrh zákona o nadacích a nadačních fondech. Mohu doporučit, abychom tento návrh zákona propustili do druhého čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku, ani z místa se do rozpravy nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Budeme se zabývat návrhem na přikázání výborům.
Pan kolega Vidím - náhradní karta s číslem 38.
Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání petičnímu výboru. Má někdo z vás jiný návrh? Není tomu tak.
Přistoupíme tedy k hlasování s pořadovým číslem 58, které tímto zahajuji, a táži se, kdo souhlasí s přikázáním výboru petičnímu. Kdo je proti? Děkuji vám.
Z přítomných 141 poslankyň a poslanců pro návrh 82, proti nikdo. Konstatuji, že jsme návrh přikázali k projednání petičnímu výboru. Končím prvé čtení.
Další bod v pořadí, kterým je bod 12, návrh pana poslance Miroslava Opálky na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, tisk 788 ve druhém čtení, lze projednávat až od 16.40 hodin, neboť to je lhůta vyplývající od okamžiku rozdání usnesení.
Přikročíme tedy k bodu 16. Je jím
16.
Návrh poslanců Mirka Topolánka, Robina Böhnische, Petra Wolfa
a dalších na vydání zákona o kompenzaci za ztrátu zaměstnání
z politických důvodů v letech 1948 až 1989
/sněmovní tisk 809/ - druhé čtení
Prosím, aby návrh za navrhovatele uvedl pan poslanec Robin Böhnisch. Vážený pane poslanče, ujměte se slova.
Poslanec Robin Böhnisch: Dobré odpoledne. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, předložený zákon o kompenzaci za ztrátu zaměstnání z politických důvodů navazuje na linii legislativního vyrovnávání se s totalitní minulostí. Jednalo se v prvé řadě o zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Zákonem č. 357/1990 byl přiznán příplatek k důchodům členům odboje během první a druhé světové války, zvláštní příspěvek k důchodu odbojářům a obětem nacistické okupace, účastníkům květnového povstání 1945 a osobám politicky perzekvovaným komunistickým režimem.
Zákon, který předkládáme dnes, se týká těch, kteří z politických důvodů přišli o zaměstnání mezi lety 1948 a 1989 a kteří byli rehabilitováni na základě § 21 zákona č. 87/1991 Sb. a vlastní osvědčení podle § 22 tohoto zákona.
Podrobnější informace a příklady perzekuce těchto osob byly zmíněny v prvním čtení. V tomto okamžiku bych chtěl poděkovat zástupcům Ministerstva práce a sociálních věcí, kteří návrh zákona upravili ve smyslu připomínek vlády a odstranili další nedostatky navrženého zákona. Na základě jejich verze vznikl tento komplexní pozměňovací návrh, resp. na základě jejich práce vznikl komplexní pozměňovací návrh, se kterým vás seznámím v podrobné rozpravě, do které se tímto hlásím. Vás si, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji požádat o propuštění normy do třetího čtení.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám. Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání rozpočtovému výboru. Zpráva o projednávání vám byla rozdána jako sněmovní tisk 809/Z. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Ladislav Libý. (Není přítomen.) Zpravodaj přítomen není, nicméně vzhledem k tomu, že se nacházíme ve druhém čtení, domnívám se, že mohu zahájit obecnou rozpravu i bez přítomnosti zpravodaje. Obecnou rozpravu tedy otevírám a táži se, zdali si někdo přeje v rozpravě vystoupit. Není tomu tak, končím rozpravu obecnou a zahajuji podrobnou rozpravu. Přeje si někdo vystoupit v podrobné rozpravě? Ano, pan poslanec Kafka, děkuji za upozornění. Pane poslanče Kafko, máte slovo.
Poslanec David Kafka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, hlásím se ke svému pozměňovacímu návrhu, který jste jistě dostali před nějakou dobou do lavice, a protože už to je nějakou dobu, tak se také tento můj pozměňovací návrh dostal do ruky členům Vojenského sdružení rehabilitovaných. To proto, že tento zákon je připraven dominantně pro tuto skupinu občanů. Protože se pohybujeme v letech 1969 a dále, dovoluji si připomenout několik charakteristik tehdejší atmosféry.
Členové Vojenského sdružení rehabilitovaných byli v letech 1969 a pak i později propuštěni z armády za své nesouhlasné postoje k okupaci Československa. Takový postoj nebyl omezen jen na Československou lidovou armádou, ale zastávali jej lidé prakticky všude, ve školách, v úřadech, ve Sboru národní bezpečnosti, v národních podnicích, ve školách, ve vědeckých institucích. Pak přišlo to, čemu se říkalo prověrky, a lidé byli postaveni před komisi a před papír a pero, aby podepsali listinu, že souhlasí s tzv. dočasným pobytem vojsk na našem území a že vývoj od ledna do srpna roku 1968 byl kontrarevoluční. ***