(17.20 hodin)
(pokračuje Opálka)
Jako argument pro svůj návrh chci uvést jeden příklad ze Spolkové republiky Německo, kde zaměstnavatel platí zaměstnanci maximálně šest týdnů nemocenské v rozsahu 100 %. U nás zatím tři dny nic a zbytek 60 %, pouze za pracovní dny, to znamená za 14 dnů pravidelné pracovní doby je to vlastně 10 dnů. Tak jak se ukazuje, státní rozpočet snížením odvodů na nemocenské pojištění ztrácí za rok 2009 na příjmech asi 22 mld. Pokud z 22 mld. vyplatí zaměstnavatelé náhradu za sedm povinných dnů, tak jim zbude čistá ruka 15 mld. To znamená to, co nám chybí ve státním rozpočtu, přebývá v ziscích zaměstnavatelů. Proto se pravděpodobně nemocenská stane v roce 2009 poprvé po dlouhé době deficitním hospodařením. Mám za to, že je čas zvažovat i prodloužení doby platby nemocnosti náhradou prostřednictvím zaměstnavatelů, a není žádný problém si dělat starosti nad tím, že nebudou mít z čeho ty tři dny proplácet.
Jestli je ve stanovisku vlády uváděno, že neřeším problematiku všech zaměstnanců, to znamená včetně ústavních činitelů, představitelů státní moci, soudců, funkcionářů krajů a obcí - nevím, jestli jsem na někoho nezapomněl - a ozbrojených složek, tak konstatuji, že ani dnes nejsou tyto skupiny ve stejném režimu jako běžní zaměstnanci. U ústavních činitelů se první tři dny samozřejmě také neproplácejí, ale jinak se počítají další dny, to znamená čtvrtý až čtrnáctý, s tím, že jsou tam jinak nastaveny redukční hranice; stanovuje se jedna třetina platu, která není stejná u všech poslanců třeba, protože je to podle funkce. Čili i tady je náhrada zcela jiná. U ozbrojených složek stále trvá celý měsíc plný plat. Tak nevidím důvod, proč bych zasahoval do změn i v těchto skupinách občanů.
Tento návrh, který je vám předložen ve sněmovním tisku 788/2, jak jsem již včera upozorňoval, řeší navíc i platbu mateřské a vyrovnávacího příspěvku. Je to nejrychlejší postup, jak dosáhnout změny, a proto bych chtěl upozornit na to, že v podstatě řeší totéž co sněmovní tisky 939, 946 a 947. Pokud předkladatelé těchto tří tisků mají zájem, aby problém byl vyřešen, je zde daleko rychlejší cesta pomocí tisku 788, který se příští týden může dostat do třetího čtení a dostat jej Senát. Pokud by měl někdo obavu z kombinace zákoníku práce a nemocenského pojištění, prohlašuji dopředu, že budu žádat ve třetím čtení oddělené hlasování o těchto dvou novelách návrhů zákonů.
Musím však upozornit, že navíc, než řeší další tisky, je tady v přechodném ustanovení bod číslo dvě, který jiné tisky neobsahují, ale je tady problém samozřejmě s účinností zákona, o tom jsem také včera hovořil. A to je problém technický, kdy Česká správa sociálního zabezpečení nebude schopna on-line od účinnosti zákona provést změny v systému tak, aby mohly ze dne na den fungovat. Snažil jsem se ještě do poslední chvíle vyřešit nějaké další přechodné ustanovení, aby platby do nastartování nového systému byly jako záloha a pak by byly doplaceny. To se ukázalo jako ještě složitější, a tak zůstane, pokud bude mít úspěch toto řešení, na České správě sociálního zabezpečení a Ministerstvu práce a sociálních věcí, jak se s tím technicky vyrovná. Každopádně ale bude docházet k opoždění platby v mateřské, která tvoří asi jednu třetinu ve výdajích na nemocenské pojištění, a bude to třeba veřejnosti nějakým způsobem vysvětlit. Pokud bychom prodloužili účinnost tohoto zákona, tak musím říci, že bychom se dostali do situace, že bychom na tři, čtyři možná pět měsíců, podle toho, jak se s tím vyrovná Senát, jestli nám to vrátí, nebo ne, vystavili na šest měsíců možná maminky tomu, že by byly vypláceny po půl roku, to znamená celou dobu v režimu, který byl schválen v balíčku. A to si myslím, že asi není cílem předkladatelů ani těch dalších tisků.
Proto se přimlouvám za podporu ve třetím čtení tohoto usnesení výboru pro sociální politiku a věřím, že to pochopíte. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu navrhovateli. Nyní se slova ujme zpravodajka výboru pro sociální politiku paní Lenka Mazuchová. Paní zpravodajko, máte slovo.
Poslankyně Lenka Mazuchová: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, návrh zákona kolegy Opálky byl projednáván na výboru pro sociální politiku dne 11. listopadu, kdy byl přerušen a doprojednán dne 1. 12. Výbor na svém zasedání 1. 12. přijal usnesení pod číslem 140, které vám bylo rozdáno včera na stůl. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, děkuji za zpravodajskou zprávu. Otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku. Vidím přihlášku z místa pana poslance Petra Nečase. Jinou přihlášku zatím nevidím. Slova se ujme pan kolega Petr Nečas. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, jsem přesvědčen, že návrh, který byl předložen panem místopředsedou výboru Opálkou, je návrh, jehož přijetí by bylo velkou chybou. Jednoznačně se ukázalo, že reformy v systému nemocenské byly pozitivní, že jednoznačně eliminovaly jev, kterým byla Česká republika poměrně proslulá, a sice vysoká míra pracovní neschopnosti, která nebyla odůvodněna žádnými reálnými důvody z hlediska zdravotního stavu, protože míra pracovní neschopnosti v ČR byla vyšší než v zemích, jako je Polsko, Maďarsko nebo Slovensko, čili v sousedních zemích s podobnou historií, a přitom všechny mezinárodní srovnávací medicínské studie ukazují, že v těchto zemích byl nebo stále je horší zdravotní stav obyvatelstva, nižší naděje dožití, nižší průměrná délka života, horší dostupnost kvalifikované zdravotní péče než v ČR.
Změny, které byly zavedeny v kombinaci, to znamená zavedení nového systému, kde první dva týdny nemocenské, resp. místo nemocenské je placena náhrada mzdy, se změnami, které jsou standardní, to znamená se zavedením karenční lhůty a změnou náhradového poměru, včetně zavedení redukce do prvního redukčního pásma, měly výsledky, které jsou více než zaznamenatelné. V loňském roce byla míra pracovní neschopnosti v ČR nejnižší od vzniku samostatné ČR. Tento jev pokračuje i v průběhu tohoto roku. Pokud se povídáme na data o počtech promaroděných dnů, tak zjistíme, že prvních osm měsíců roku 2007 bylo v ČR takto promaroděno 2,1 mil. dní. Za první osm měsíců letošního roku 1,1 mil. dní. Pokles prakticky téměř o 50 % je podle mého názoru naprosto jasným důkazem, že tato opatření zafungovala, že jsou v pořádku a že jsou jednoznačně pozitivní.
Chtěl bych také připomenout, že pokud si vezmeme staré členské země EU, to znamená původní patnáctku EU, tak ve 12 z těchto 15 členských zemí EU je karenční lhůta zavedena. Koneckonců i první změny v systému nemocenské, které platily od roku 2004, kdy byl snížen náhradový poměr za první tři dny, což byla taková latentní kvazikarenční lhůta, jednoznačně také prokázaly pokles pracovní neschopnosti. ***