(12.40 hodin)
(pokračuje Krupka)

Protože tam je pouze předkupní právo, a tak jak je smlouva napsána, a s tím neuděláte naprosto nic, vlastník v tuto chvíli je pouze ten, který bude rozhodovat o tom, jestli bytový fond prodá, anebo neprodá. Pouze on a nikdo jiný. Z toho pohledu bohužel je škoda, že nájemníci jako takoví se dostali do situace, že už začínají volit pouze mezi dvěma variantami, buď bytový fond bude prodán přednostně jim, ale pořád se opomíjí ta nutnost, že vlastník ho musí prodat, anebo ho zpětně vrátí obcím, případně městům, které by ho následně zprivatizovaly. Bohužel tohle by muselo nastat, kdybychom se vrátili zpátky do roku 1992, jak tady už bylo jednou řečeno.

Z tohoto pohledu ta smlouva, tak jak končí, i tím, že v té době autoři smlouvy postupovali asi standardním obchodním postupem, že uvedli, že tam je rozhodčí doložka, tak Ministerstvo financí, a znovu se dostáváme k tomu, kdo byl v té době v čele Ministerstva financí, akceptovalo, že bytový fond, ve kterém bydlí 100 tisíc lidí, může být předmětem rozhodování pouze jediného člověka, a to na základě toho, že je tam uvedeno, že se to bude řídit Rozhodčím soudem při Hospodářské a Agrární komoře, což je ten případ, o kterém se tady zmínil před chvílí pan ministr, že byla podána určovací žaloba. Takto koncepčně byla podepsána tato smlouva s vědomím, že v těchto bytech bydlí 100 tisíc lidí, a s velkým rizikem, které může nastat, že to rozhodnutí může být konečné.

Audit, který tady byl několikrát konstatován, já jsem měl možnost se na něj také podívat. Věřte tomu, když se dívám na stránky sdružení bytů OKD, tak velice často říkají, že jejich připomínky jsou, nebo nejsou akceptovány. Požádal jsem tedy Ministerstvo financí a bylo mi sděleno, a na rozdíl od pana kolegy Zaorálka nemám důvod a priori vždycky všemu nevěřit, a ověřil jsem si, že informace, které byly ze strany nájemníků bytů, že byly vypracovány určité otázky, byly skutečně předány na Ministerstvo financí a toto je předalo auditorům. Pokud se podíváte, a já si myslím, že tu auditorskou zprávu máte k dispozici, je tam vyjádření i auditorů v podobě té, že konstatují, že některé otázky tam jsou, a odpovídají na ně. Takže nemůžeme automaticky z toho vyvodit, jako kdyby tyto otázky nebyly doloženy.

Já jenom pro pana kolegu Zaorálka prostřednictvím předsedající, protože velkým tématem bylo, zdali se zpátky vracejí peníze i z nebytového fondu. Na straně 95 auditorské zprávy jsou otázky mimo jiné, jakým způsobem vlastník využil příjmů z nebytových prostor v domě pro řádnou údržbu těchto domů - příjmy z nebytových prostor nejsou předmětem plnění privatizačního závazku. A tak dále. A tady pokračují otázky. A jsou tady i otázky typu prověřit fakturace na náměstí Víta Nováka, Ostrava-Poruba. Žlaby a svody byly pouze natřeny, nejsou fakturovány jako vyměněné. Čili z toho je pro mě patrné, že skutečně tam dorazily konkrétní otázky, se kterými bylo pracováno.

Druhou věcí je, a to tady naznačil cestu pan ministr Janota, že se nebude jednak bránit ex post následně tomu, že by došlo ke schůzce nájemníků, nebo toho sdružení, které by nějakým způsobem mělo možnost okomentovat zprávu auditora a případně se vyjádřit k těm výsledkům. Nicméně v té době, kdy byl zpracováván audit, tyto otázky pro mě vyplývající z této poměrně rozsáhlé zprávy byly předány auditorovi.

Další věc, kterou bych chtěl říct, že velice často se mluví o ukončení smlouvy. Pokud se podíváme do smlouvy, jsou tam uvedeny některé atributy jako například sankce. Jsou tam sankce uvedeny v desítkách milionů a je velice často kritizováno, že je to v nepoměru k výši majetku, který byl předmětem prodeje. Já si tady znovu musím položit otázku, jestli je možné, aby ministr financí akceptoval to, že se převádí pouze účetně majetek v podobě 1 miliardy 700 milionů přibližně, byť v té době už bylo zřejmé, že jeho cena půjde nahoru, a sankce byly v úrovni někde 10, 20, 30, 50 milionů korun. Buď ministr nevěděl, co podepisuje, anebo to dobře věděl.

Já si myslím, že, pane kolego Zaorálku prostřednictvím předsedající, jak jste tady řekl větu, že RPG ovládá techniku, nakloní si úředníky. Já si myslím a pro mě je velkou otázkou, kdo v té době ovládal tu techniku, že si naklonil vás, kteří jste byli při podpisu této smlouvy. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Pan kolega Krupka. Faktická poznámka pan poslanec Vondruška, dvě minuty prosím.

 

Poslanec Josef Vondruška: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážení přítomní, já bych chtěl prostřednictvím paní předsedající svého předřečníka pozvat k nám do Liberce, kde by mohl dle jeho předchozích slov vidět jeden zázrak. Nevím, jestli malý, nebo velký. Bydlím v bytovém domě, který je obsazen družstevníky a nájemníky. Nájemníci platí nájemné regulované, zvyšované v souladu se stávajícími právními předpisy, družstevníci platí obdobně vysoké poplatky. Z tohoto příjmu družstva se nám podařilo dům zcela kompletně zrekonstruovat, to znamená opravit střechu, zateplit obvodový plášť, udělat fasády, vyměnit stoupačky, vyměnit okna a nyní se chystáme vybudovat samostatnou plynovou koupelnu - pardon, kotelnu. Koupelny všichni máme. Takže lze to, vážený pane předřečníku, prostřednictvím předsedající. A jsme neziskové družstvo. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla faktická poznámka. A nyní s další faktickou poznámkou pan kolega Michal Doktor.

 

Poslanec Michal Doktor: Málokdy mě hřálo vystoupení poslance zvoleného za KSČM u srdce tak jako vystoupení předchozí. Pane kolego Vondruško, vše, co jste chválil, je fungující brutální, vámi nenáviděný kapitalismus. (Veselost v sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji za tuto poznámku. Místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek s přednostním právem, poté pan kolega Cyril Svoboda. Tak pořadí vyměněno, slovo patří panu poslanci Cyrilu Svobodovi.

 

Poslanec Cyril Svoboda: Paní místopředsedkyně, já jsem chtěl reagovat na dvě poznámky. Za prvé. Mně nejde o nic jiného, než abychom dodržovali smlouvu. To, že ta smlouva je špatná, to je jasné. A my chceme, aby se i tato smlouva dodržovala. Mě zarazila výzva, že tam měl být závazek uložit někomu, aby prodal svůj majetek. Tak jestli je něco protiústavní, tak uložit někomu, aby svůj majetek prodal. Každý má právo majetek držet, užívat, brát z něho užitky a s majetkem disponovat. Nikdo mu nemůže uložit, aby majetek prodal. To doufám i pan předřečník pochopil, že se sekl.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan kolega Cyril Svoboda. Nyní místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já jsem chtěl jenom nepřímo reagovat na něco z poznámek pana poslance Krupky.

Ten argument, že vlastně je to starý majetek z 50. let a že samozřejmě není jednoduché to uvést do nějakého slušného stavu, na to je jednoduchá metafora. Když přijedete do Ostravy-Poruby, tak tam jsou vlastně dvě řady domů na hlavní třídě. Obě byly vybudovány zhruba ve stejné době, takže to je stejné dědictví. Máme tam přehledně jednu řadu bytů OKD a druhou řadu bytů, které byly prodány od obce, takže to spravují družstevně a podobně. A každý, kdo přijede a řeknete mu, ať si vybere, tak každý vám poměrně bezpečně pozná, které jsou byty OKD. Ta zdevastovaná část ze stejné doby jsou prostě byty OKD a ta, o kterou se měli občané možnost starat, tak ta vypadá o sto procent lépe. A tohle je důležité, protože když jsem jednal s představiteli společnosti RPG Byty, tak když jsme se jich vlastně ptali, proč to nemohou nabídnout, protože my máme zkušenost, že lidé se dokáží o ty byty postarat, tak mi pokaždé říkali, že, a oni jsou to samozřejmě lidé ze zahraničí, prostě kdybychom to těm lidem dali, tak jim to spadne na hlavu. To vypadá, že jejich názor je, že ti lidé jsou úplně neschopní se o ty byty starat, a kdyby nebylo té jejich správy, tak se to snad celé zřítí. To je ta absurdita toho, že prostě posloucháme argumenty, že ti lidé v tom regionu nejsou schopni se o byty starat, proto není možné jim to nabídnout a musíme s tím něco dělat my sami. A přitom ten obraz, ten ukazuje, jak to ve skutečnosti funguje.

A k tomu, co vy jste řekl. Tady byl řečen jeden názor právníka, proč zřejmě nemohl být ve smlouvě přímo závazek prodeje. Ale jinak, když vezmete tu smlouvu, tak přece je vidět, že ten úmysl toho, kdo tu smlouvu ze strany státu připravoval, je, aby se byty nestaly předmětem normálního podnikání, prostě normálním zbožím na trhu. Všechny ty podmínky přece k tomu směřují. Tohle byl úmyslu státu. A to, co se děje dnes, to je vlastně snaha toho současného vlastníka, aby všechny podmínky byly vlastně postupně zpochybněny a on mohl normálně přijít na trh s byty, se kterými bude zacházet jako s jakýmkoliv jiným zbožím. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP