(16.20 hodin)
(pokračuje Bratský)
Chtěl bych zdůraznit, že tato novela se na ministerstvu připravuje právě v souladu s přijetím té Bílé knihy, o níž poslanci a poslankyně výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu byli informováni. Probírali jsme tam ty základní normativy.
Ještě bych chtěl upozornit na několik dalších věcí k návrhu na změnu při jmenování rektora, respektive při navrhování kandidáta na rektora akademickým senátem a k návrhu při jmenování děkana, respektive kandidáta na děkana. Zákon o vysokých školách z roku 1998 přinesl změnu v tom, že nestanoví žádnou omezující kvalifikační podmínku, kterou by musela splňovat osoba ucházející se o funkci rektora nebo děkana. Toto řešení bylo přijato úmyslně, aby se mohla kandidátem na tyto funkce stát i osoba, která není členem akademické obce dané vysoké školy nebo fakulty, ale je odborníkem z praxe. Nehovoří se tedy o titulech, ale je jasně stanoveno, že je odborníkem z praxe. Tato úprava přispívá k realizaci principu otevřenosti vysokých škol. Tento princip podporuje i Bílá kniha terciárního vzdělávání, která je základem právě pro tuto část vzdělávání. Navrhovaná změna zákona o vysokých školách je v rozporu s principem obsaženým tedy v Bílé knize terciárního vzdělávání i se zásadami zákona o terciárním vzdělávání.
Z formálně právního legislativně technického hlediska je ještě upozorněno například na drobnou úpravu, kde v bodu 2 místo spojení v § 26 odstavec 2 písmeno g) by mělo být v § 27 odstavec 2 písmeno g).
Potom v článku 1 bodu 3 k návrhu na doplnění možnosti odejmout získaný akademický titul, doplnění nového § 47c do zákona o vysokých školách, bych jenom krátce řekl, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ke zvýšení (?), zda je nutné kvapně upravovat odnímání akademických titulů již nyní novelou současného zákona o vysokých školách, když problémy a rušení vysokých škol jsou upraveny stávajícím správním řádem. Čili my ani nemusíme měnit zákon, můžeme tuto věc řešit v rámci správního řádu.
Další věci nebudu citovat ani z jedné připomínky, kterou jsme dostali. Myslím si, že po rozpravě v podrobné rozpravě navrhnu návrh na zamítnutí této normy, nicméně pokud neprojde, těším se na odbornou rozpravu v rámci výboru s Ministerstvem školství. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. Konstatuji přihlášené v pořadí: pan poslanec Pospíšil, pan poslanec Tejc, pan poslanec Ohlídal, paní kolegyně Šojdrová. Nyní tedy do rozpravy pan poslanec Jiří Pospíšil. Připraví se pan kolega Jeroným Tejc. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych učinil několik poznámek k tomuto návrhu novely vysokoškolského zákona. A zdůrazňuji, že mé postřehy, nebo mé pohledy budou zcela oproštěny od mediální kauzy, kterou tento podzim zažilo naše vysoké školství. Ale protože úvodní věta důvodové zprávy píše, že inspirací této novely právě byla kauza, která probíhala a stále probíhá na Západočeské univerzitě v Plzni, je dobré, abych k tomu několik vět případně řekl.
Já osobně se domnívám, a to je asi obecný úvod a obecná úvaha, že pokud děláme novelu nějakého zákona, měli bychom si být vždycky jisti, že takovouto novelu potřebujeme. Přiznám se, že mě ani důvodová zpráva, ani vystoupení pana navrhovatele nepřesvědčily o tom, že opravdu v tuto chvíli potřebujeme takovouto novelu zákona. A trošku to ve mně vyvolává snahu na mediální kauze, která naštěstí spěje ke svému vyřešení, vytvořit dojem jaksi spoluúčasti a vytvořit dojem, že zde je recept a způsob, jak kauzu řešit.
Realita ovšem je taková, že tato novela, i když ji přijmeme, plzeňskou kauzu jako takovou již v žádném případě nezasáhne. Podíváme-li se na běžný legislativní proces, tak víme všichni, jsme zkušení legislativci na konci volebního období, že legislativní proces trvá několik měsíců, a pokud by tento zákon tedy byl nakonec přijat v polovině příštího roku, tak vězte, že k Plzni jako takové jen obtížně může být tato novela užita. A já za chvilku řeknu proč.
Nejprve tedy jednu poznámku, dovolte mi, k té části zákona, která se týká nových kvalifikačních předpokladů pro pozici rektora či děkana fakulty. Já souhlasím s panem navrhovatelem, že v anglosaském světě je obvyklé, je zvykem, použiji slovo zvyk, aby rektor či děkan měli vyšší akademickou hodnost, nebo měli určitou akademickou hodnost. Já se domnívám, že to je správné, a souhlasím s tím, aby toto bylo i určitě v České republice, aby bylo zvykem, že děkan či rektor budou mít vyšší akademickou hodnost. Ovšem je otázka, jestli zvyk musí být v zákoně. Je otázka, jestli zvyk, něco obvyklého, nikoliv však nutného, má mít normativní podobu a má to být upraveno v zákoně, protože mohou nastat situace a mohou nastat případy, kdy určité řešení si zkrátka může vyžádat, že akademický senát, nikdo jiný, zdůrazňuji akademický senát, zvolí do čela fakulty či univerzity někoho, kdo tuto podmínku nebude splňovat. A já si kladu otázku, jestli v tuto chvíli chceme bez hlubší diskuse o podobě a šíři akademických svobod rozhodnout, že akademickému senátu toto právo nedáme, že zde dneska řekneme, že akademický senát do budoucna si nebude moci žádného odborníka z praxe, který nemá tyto vědecké tituly, zvolit. Já vím, že to zní jako jednoduchá věc, že je to jedna věta v zákoně, nebo možná jedno slovo, ale pro mě osobně je to dost výrazná změna a dost principiální změna toho, jakou podobu mají mít akademické svobody. Já osobně se domnívám, že máme-li princip, že senát je nejvyšší těleso odpovědné za fakultu a za univerzitu, tak bychom pravomoc měli jemu nechat, aby si sám vybral, koho tedy chce do čela školy. Bavme se o tom, jakou má odpovědnost. To je podle mě téma, které by na základě Plzně mělo být k diskusi, zda orgány, které mají pravomoci podle zákona, mají i odpovědnost. Tam já vidím, že by Plzeň pro nás mohla být určitým poučením. Ale a priori odebírat toto oprávnění ve mně vyvolává obavu, že zasahujeme do akademické svobody, aniž by to bylo podrobně vydiskutováno.
Zdůrazňuji, v žádném případě to neříkám kvůli sobě, ač tyto tituly nemám, protože předpokládám, že ani autoři nenavrhují retroaktivní právní úpravu, ta by byla zcela protiústavní, a že tedy i já v žádném střetu nejsem. Je korektní to tady říci, že to říkám jako svůj pohled, nikoliv z důvodu osobního zájmu.
A jen dodávám k plzeňskému případu. Přece ti, kteří stáli v čele školy a kteří byli veřejností označeni řeknu jako vedení, nad jehož činností vznikly otazníky, budu velmi eufemistický v tuto chvíli, abych se nedopustil nějaké urážky, byli docenti. To znamená ta novela ve vztahu k Plzni nevyvěrá z plzeňského poučení. Osobně se domnívám, že na akademických titulech je vhodné na základě zvyku bazírovat, nikoliv však na základě zákona, a osobně se domnívám, že morální integrita akademika není jeho tituly dána. Ostatně právě plzeňský příklad toto ukazuje.
Takže já zde nechci plamenně hovořit a priori proti tomu návrhu v této oblasti, ale říkám, bavme se o tom, že takováto úprava v jedné větě má širší souvislosti, že zasahujeme do akademických svobod a do oprávnění senátu fakticky si zvolit kohokoliv do čela školy. Zde já říkám, bez hlubší diskuse a bez celkové diskuse toho, jaké pravomoci mají mít orgány fakulty a univerzity a kde je jejich odpovědnost a kde je veřejný zájem státu, který má mít možnost zasahovat do vysokého školství určitým způsobem, bez toho to cítím jako trochu vytržené z kontextu.
K té druhé části, která zde byla zmiňována a kterou bych si tedy dovolil také velmi stručně okomentovat, je to téma odebírání akademických titulů. K tomu říkám, že tato novela není lékem na plzeňskou kauzu, protože všichni víte z médií, že vyšetřovací komise stojící nezávisle na fakultě, spadající přímo pod pana rektora, nikoliv pod děkana - to tedy zdůrazňuji, a tím vyvracím mýty a nepravdy, nepoužiji termín lži, které zde byly úmyslně uváděny na plénu, komise spadá pod pana rektora, děkan právnické fakulty v ní není přítomen ani neví závěry v tuto chvíli - tato komise pracuje se stanoviskem, které bylo zpracováno Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Je trošku škoda, že toto stanovisko nebylo, ale třeba bude v další diskusi navrhovateli vzato v potaz, protože Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy jako nejvyšší orgán státní správy na úseku školství jasně konstatovalo, že je možné odejmout akademické tituly na základě správního řádu, protože podle jeho názoru to má charakter osvědčení. Já potvrzuji to, co říká tady pan navrhovatel, že to je téma, které je právně diskutované - a není na to jednotný právní názor, to je korektní tady říci. ***