(17.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Zavedení takzvané rovné daně od roku 2008 nepřineslo očekávané efekty v podobě zjednodušení systému a úspory administrativních nákladů. Omezilo se výhradně na snižování daňové zátěže především u poplatníků s vysoce nadprůměrnými příjmy. Tím došlo v roce 2008 k poklesu podílu této daně na celkových daňových příjmech a hrubém domácím produktu a také k výraznému snížení míry daňové solidarity. Česká republika tak v současné době má v rámci Evropy jednu z nejnižších mezních sazeb daně z příjmů fyzických osob, a to přesto, že se z hlediska své životní úrovně řadí k těm vyspělejším státům v rámci Evropské unie, v nichž je ovšem vždy uplatňován systém vyšší mezní sazby pro obdobné příjmy, respektive obdobné daňové základy.
Náš návrh je v zásadě legislativně velmi jednoduchý. Navazuje na předchozí právní úpravy. Navrhujeme u daně z příjmů fyzických osob obnovit princip progresivního zdanění vyšších příjmů podle výše základu daně, a to zavedením dalšího daňového pásma, v němž budou tyto příjmy zdaněny vyšší progresivní sazbou. To znamená že vyšší sazba daně se bude vztahovat v daném příjmovém pásmu jen na tu část daňového základu, která přesahuje stanovenou hranici daňového pásma. Vyšší sazbou mají být podle tohoto našeho návrhu zdaněny příjmy přesahující 1,2 mil. korun, a to 30% sazbou ze základu daně.
Neměníme konstrukci základu daně pro účely této novely. Ponecháváme stávající systém zdaňování superhrubé mzdy, nicméně platí, že v budoucnu bychom se rádi také zabývali debatou o tom, zdali se nevrátit v systému ke konstrukci, která zde byla uplatňována před rokem 2008, kdy byly zdaňovány hrubé příjmy, nikoliv superhrubá mzda.
Naším cílem je za prvé posílit příjmy veřejných rozpočtů a přispět ke stabilizaci veřejných rozpočtů v současné situaci, kdy v příštím roce hrozí deficit státního rozpočtu 163 mld. korun. Dalším cílem je vrátit se mezi standardní vyspělé demokratické země, které používají vyšší mezní sazbu daně z příjmů fyzických osob proto, aby posílily sociální soudržnost, aby posílily pocit spravedlnosti ve společnosti. A konečně naším cílem je posílit sociální soudržnost v české společnosti. Domníváme se, že vyšší příjmy by měly být zdaňovány vyšší sazbou a že lidé s nejsilnějším postavením s nejvyššími příjmy by se měli více podílet solidárnějším způsobem na financování státu a veřejného sektoru.
Když jsem tady hovořil o situaci v Evropské unii, dovolte mi, abych zde hovořil o zemích, které jsou obdobně nebo více vyspělé než Česká republika, mám na mysli podíl hrubého domácího produktu na hlavu, abych vás seznámil s tím, jak vypadá situace u mezních daňových sazeb v jednotlivých zemích, které mají stejnou nebo vyšší životní úroveň, než má Česká republika. Já jsem přesvědčen, že bychom se v naší daňové, hospodářské, rozpočtové politice měli inspirovat u zemí, které jsou úspěšnější, než je Česká republika. Měli bychom se dívat na státy, které jsou dlouhodobě konkurenceschopné, které mají dlouhodobě vyšší produktivitu práce, které mají dlouhodobě vyšší životní úroveň než Česká republika, a tam bychom se také měli inspirovat, pokud jde o podobu daňového systému.
Podívejme se tedy nyní na tyto státy Evropské unie, jaké uplatňují mezní sazby daně z příjmů fyzických osob:
Belgie - mezní sazba 50 %.
Dánsko - mezní sazba 59 %.
Další zemí je Finsko - mezní sazba ve Finsku může dosáhnout 48 %.
Francie - mezní sazba ve Francii 40 % sazby daně z příjmů pro nejvyšší příjmové kategorie.
Irsko jako země, která je nám velmi často předkládána jako příklad země s nízkým daňovým zatížením - mezní sazba v Irsku je 41 % pro nejvyšší příjmové kategorie.
Podívejme se dále. Itálie - mezní sazba 43 %. Ani pravicová vláda, která v Itálii vládne už tuším druhé nebo třetí volební období, nezměnila nic na principu danění nejvyšších příjmů.
Kypr - mezní sazba 30 %.
Další vyspělé státy. Lucembursko - nejbohatší daňoví poplatníci platí sazbu daně z příjmů ve výši 38 %.
Maďarsko - mezní sazba daně z příjmů fyzických osob 36 %.
Malta - mezní sazba daně z příjmů fyzických osob 35 %.
V Německu platí mezní sazba daně z příjmů fyzických osob 45 %.
Holandsko, opět země s velmi liberální ekonomikou, dlouhodobě konkurenceschopná, s nízkou nezaměstnaností - mezní sazba daně z příjmů v Holandsku 52 %.
Polsko - sousední stát, mezní sazba daně z příjmů fyzických osob 32 %.
Portugalsko - mezní sazba daně z příjmů 40 %.
Sousední Rakouská republika - mezní sazba 50 %, to znamená nejvyšší příjmové kategorie v Rakousku platí mezní sazbu daně z příjmů ve výši 50 %.
Řecko - mezní sazba této daně 40 %.
Slovinsko - mezní sazba daně z příjmů 41 %.
Velká Británie - mezní sazba 40 %.
Když se podíváme na Španělsko, mezní sazba této daně může dosáhnout 42 %.
Švédsko - mezní sazba 56 %.
Já jsem v tomto výčtu, a čerpám ze studie Parlamentního institutu, čili předpokládám, že Parlamentní institut můžeme pokládat za věrohodnou a solidní instituci, zmínil všechny státy Evropské unie, které mají stejnou nebo vyšší životní úroveň, než má v tuto chvíli Česká republika. Myslím si, že ta argumentace je jednoduchá. Nenajdete v Evropě žádný bohatší stát, než jsme my, který by uplatňoval princip rovné daně. Ve všech těchto státech je mezní sazba pro nejvyšší příjmové kategorie mnohem vyšší, než je v České republice.
Náš návrh, který předkládáme, to znamená návrh na to, aby zde byla druhá sazba ve výši 30 % z takzvané superhrubé mzdy, což zhruba odpovídá 38 % z hrubé mzdy, se pohybuje na dolní hranici sazeb obvyklých ve stejně nebo vyspělejších zemích Evropské unie.
Já si myslím, že sociální demokracie dneska není jediná politická strana, nebo jediný hlas, který říká, že rovná daň je něco, co ruinuje naše veřejné rozpočty a co si nemůžeme dovolit. Já jsem rád, že obdobné hlasy zaznívají i z řad členů stávající úřednické vlády. Je zřetelné, že pokud máme mít ambici v příštích letech konsolidovat veřejné rozpočty, pokud máme mít ambici snižovat deficit veřejných rozpočtů, stabilizovat situaci našeho státu tak, abychom nezažívali trojciferné schodky státního rozpočtu, tak je nezbytně nutné podívat se také na zdaňování fyzických osob, podívat se na míru solidarity a podívat se na to, jakým způsobem by tyto daně měly být v následujícím období konstruovány, zejména v době, kdy jsou požadovány úspory, zejména v době, kdy se šetří v celé řadě velmi citlivých oblastí, a my tady zítra budeme debatovat o podobě státního rozpočtu na příští rok a víme, že je tam celá řada škrtů, které jsou diskutabilní, celá řada škrtů, na které nejsou jednoznačné názory, které jsou vnímány velmi nespravedlivě, a zejména v situaci, kdy chybějí zdroje ve státním rozpočtu na velké množství důležitých priorit, ať už je to školství, ať už je to podpora vědy a výzkumu, ať už je to sociální politika, nebo jsou to třeba valorizace důchodů, pak si myslím, že je důležité, abychom se znovu vrátili k systému zdanění fyzických osob a vrátili se také k posílení principu daňové progrese. ***