(10.20 hodin)
(pokračuje Janota)
Musím říci, že v tomto smyslu jsem nechal zpracovat návrh smlouvy, věnoval jsem tomu opravdu velkou pozornost, protože vím, že se bavíme řádově o 5 mld. korun, možná i více, záleží na kursu. Proto ve spolupráci s White and Case, právní kanceláří, jsme nechali zpracovat návrh smlouvy. Návrh smlouvy jsme poslali do Lotyšska, nicméně on byl odmítnut. My jsme přikročili k druhému kolu jednání a upravili jsme některé záležitosti v tom smyslu, že jsme zmírnili ten tlak na směřování prostředků na malé a střední podnikání. Připustili jsme, že polovina těchto prostředků bude směřována na řešení problémů jejich platební bilance, rozpočtové bilance, to je elementární problém, a část prostředků bude využita na malé a střední podnikání, ale ve smyslu jakýchsi pravidel standardů formy, kterou poskytuje Mezinárodní měnový fond. Čili upustili od jakési striktní naší představy o podpoře podnikání. Musím říci, že na tento návrh jsme nedostali odpověď. Prostě lotyšská strana zatím, pokud pominu články, mnohdy zkreslené, ne zcela pravdivé, v lotyšském tisku, musím říci, že i někdy reakce naší ambasády neodpovídá až tak úplně realitě. Ale to je prostě jedna část věcí.
To znamená časově jsem připraven při svém příštím jednání na radě ECOFIN mít schůzku s panem ministrem financí Lotyšska a tu věc dotáhnout do konce.
Osobně, a já to tady říkám záměrně na mikrofon, abyste to věděli, vidím vysoké riziko návratnosti této půjčky. Pouze tato obava mě vede k tomu, že kromě toho, že jsem dostal příležitost tady díky interpelaci pana poslance Exnera, a já za to děkuji, jsem rád, kromě toho, že to tady dneska vysvětluji, tuto situaci popíšu na jednání vlády. Já prostě vidím obrovské riziko návratnosti těchto finančních prostředků. Proto jsem velmi důrazně a velmi důsledně lpěl na tom, aby smluvní zajištění bylo dle mezinárodních standardů, bylo dle anglického práva, protože Lotyši české právo v této věci odmítali. Takže to jsou věci, které vlastně způsobují ono zdržení.
Co se týče dalších kroků. Neočekávám, že z lotyšské strany přijde nějaké jaksi stoprocentně souhlasné stanovisko s návrhem té smlouvy. Spíše očekávám další určité možné tlaky, možná i mediální, ta záležitost se dostala i na půdu jednání guvernérů obou států. Pan guvernér Tůma jaksi rozumí charakteru této půjčky, jako že to je půjčka na řešení problémů rozpočtové bilance, která je velmi komplikovaná. Víte, že Lotyšům hrozí velmi vážné nebezpečí devalvace jejich měny, to znamená zdražení všech závazků. Oni mají závazky deponované naprostou většinou v eurech, čili ta situace je tam prostě velmi komplikovaná a podobně. Navíc jejich ústavní soud zamítl to dvacetiprocentní snížení důchodů v Lotyšsku, čili oni potřebují jenom asi 350 mil. eur na to, aby vyrovnali zpětně důchody. Čili ty naše peníze potřebují, řekl bych, na tento účel, ne na nějaké jiné, smysluplné rozvojové projekty.
To je tato část problému. Druhou částí problému je to, že tam zatím žádná země kromě měnového fondu prostředky neposlala. Já prostě nechci být ten první, který tam pošle peníze a pak tady spláče nad výdělkem, že ta návratnost prostě bude pryč. Čili toto je důvod, proč i já jsem prostě jaksi ten problém řešil, ale řešil jsem ho důsledně tak, že vlastně to řešení nenašlo odezvu na druhé straně.
Takže tolik k tomu. Pochopitelně budu respektovat vůli Sněmovny. Respektuji vůli zákonodárců, kteří schválili zákon. Respektuji v tom smyslu, že ten zákon je explicitně schválen jako půjčka 100 mil. loni, 100 mil. letos. Čili loňských 100 mil., to je pro mě v dané chvíli neřešeným problémem. Pokud by byl požadavek, tak budu trvat na tom, ať se změní dikce zákona. Já zcela určitě v tomto smyslu zákon nepřekročím.
Takže nevím, jestli jsem uspokojil pana poslance Exnera, jestli jsem uspokojil vás ostatní svým vystoupením. Nicméně když to shrnu, tak se to dá v podstatě shrnout do jediné věty. Zákon znám, jeho parametry chci respektovat. Vím, že v důvodové zprávě, respektive vystoupeních byl akcent na malé a střední podnikání. Vím, že lotyšská strana s tím nesouhlasí, chtějí prostředky jako formu pomoci řešení jejich rozpočtové či měnové bilance.
Takže pakliže dostanu zpátky, a na tom trvám, rozumný návrh smlouvy, předložím materiál ještě na jednání vlády, a poté co to vláda schválí, zcela určitě budu informovat Sněmovnu, a teprve poté pošlu peníze. Nechci být úplně první ve všem, protože žádná země ještě prostředky kromě MMF neposlala.
Jsem v kontaktu i s polským ministrem financí, který mi sdělil dvě zajímavé okolnosti. Poláci nehodlají v nejbližších dnech půjčku poskytnout, říkají, že to pro ně přichází do úvahy někdy až koncem letošního roku. A za druhé, v podstatě se chtějí pojistit tím, že chtějí, aby ve smlouvě o půjčce byly sankce za neplnění podmínek, a chtějí jaksi, a to je jedna možná z forem taktického nátlaku, aby tam byla klauzule o možnosti prodat tuto pohledávku jinému subjektu za účelem jakéhosi řekněme komfortnějšího případného vymáhání. Nechci tím strašit, nechci evokovat nějakou situaci o nevěrohodnosti úplně, ale situace v Lotyšsku je velmi komplikovaná, velmi složitá.
Čili se zájmem očekávám vaše názory na tuto věc a jsem připraven, až budu mít v ruce smlouvu s rozumným textem, přijatelným pro českou stranu, informovat vládu, a teprve poté ty prostředky uvolnit. Děkuji za pozornost. ***