(10.40 hodin)
(pokračuje Šeich)
Co je možné ocenit jako cestu, je zakázat tomu, kdo chce soutěžit o veřejné prostředky, aby určitou formu akcií využíval.
Český stát, čeští zákonodárci, poslanci KSČM v tento historický den tady hodně mluvili o ústavnosti, o zákonech, o ústavních zákonech. A pokud jsme před více jak dvaceti lety přijali, zákonodárný sbor umožnil určitou formu akcií, není přece možné z roku na rok takovou formu akcií zrušit. To bychom se zařadili mezi banánové republiky. To tady můžeme v budoucnu, až povládne sociální demokracie třeba někdy, s tichou podporou komunistů tady můžeme zavést Chávezův stát, můžeme znárodnit, znárodnit velké mezinárodní korporace, které tu vlastní hypermarkety, můžeme znárodnit velké benzinové pumpy. A můžeme tady zavést samozřejmě úplně jiný ekonomický model, který k tomu pětadvacátému únoru by seděl. Ale já si myslím, že to není cesta, kterou jsme se rozhodli vstupem do Evropské unie, do NATO a přihlášením se k určité západní civilizaci euroatlantické, že bychom touto cestou chtěli jít.
Já rozumím té jednoduché zkratce mezi transparentností, korupcí a existencí formy akcií, zákonnou regulací lobbingu a všem těmto - množině zákonů, které mají jeden společný atribut, a to je svázaný volební balíček, který tentokrát nerozdává, ale který tentokrát se pokouší řešit věci, na které jako by veřejnost vytvářela poptávku, ale ve skutečnosti neřeší vůbec nic a páchá velké škody.
Co je největší problém dnešní doby? Stagnující ekonomika. Lidé ztrácí pracovní místa. Já si myslím, že nezaměstnanost, jestliže přesahuje deset procent, blíží se deseti procentům, osciluje kolem té hranice - byly tu doby, kdy byla nezaměstnanost za doby Klausových vlád pět, šest procent, já si myslím, že dnes je to velký problém. A přece představa, že stát to umí vyřešit, i americký stát, bohatý stát dává stamiliony dolarů do ekonomiky a ten reálný dopad byl téměř nula nic. Evropská komise se snaží dávat obrovské peníze do ekonomiky. Přece jediný, kdo tu ekonomiku může rozhýbat, jsou firmy. Jediný, kdo ekonomiku může rozhýbat, jsou firmy. Firmy, pokud nebudou sešněrovány, nebudou dušeny, nebudou drženy pod krkem, nebudete jim dávat další a další podvazky, tak prostě ty firmy přece jsou schopny ekonomiku rozhýbat. Jsou schopny lidem dát práci. Pokud jim ale budete zvyšovat daně, měnit jim zákonem jejich formu vlastnictví, zasahovat do jejich práv, omezovat je, byrokraticky je šikanovat, tak potom přece zvýšíte prostor pro korupci a nevytvoříte žádné pracovní místo.
Ten návrh je nedopracovaný v mnoha ohledech. I dnes, jestliže by akciové společnosti se přetvořily na listinné akcie, listinné akcie zaknihované, tak i dnes Středisko cenných papírů a evidence centrálního depozitáře, která má vzniknout někdy v červnu 2010, nebudou schopny ještě dlouhou dobu evidovat některé typy zaknihovaných listinných akcií. Čili ani technicky to nepůjde.
Další věc. Jestli navrhovatelé ten návrh četli, to si nejsem úplně jistý. Tak jestli to četli a jestli vědí, že tam také píší odstavec, ve kterém nutí ty lidi, kteří změní svůj typ akcií, ten rozdíl mezi nominální hodnotou akcií zdanit, jestli to četli. To je důležitá otázka, jestli si uvědomují, že vlastně to, že nutí někoho změnit formu akcií zákonem po více jak dvaceti letech, kdy český stát prostě se rozhodl a umožnil nějakou formu akcií, že je nutí zdanit nějaký jakoby fiktivní nominální rozdíl v hodnotě těch akcií mezi jedním a druhým typem akcií. To je samozřejmě úplně explicitní ukázkou i příkladu arbitráže, kdybych to chtěl samozřejmě po českém státu zpátky.
Já si myslím, že ta otázka, která tady vzbudila velké veselí, pana poslance Plevy, jestli jste to konzultovali s americkými legislativci, je docela relevantní. Konzultovali jste to, kolegové předkladatelé, s americkými legislativci? Protože to je přece jasný titul té arbitráže, protože opravdu v té smlouvě o ochraně investic je napsáno, že pokud česká strana vytvoří jakékoliv právní předpisy, které zhorší nebo umožní zhoršení postavení amerických firem v České republice, tak takové návrhy zákonů musí být konzultovány s americkou stranou. K tomu jsme se zavázali. Samozřejmě pokud tak nebude učiněno, k tomu nejsme nuceni, ale je to důkaz v těch budoucích arbitrážích o tom, že jsme to dokonce učinili bez konzultací, bez nějakého předešlého varování. Čili že ty firmy, které se cítí poškozeny, a Diag Human je v tom legrace, co nás čeká případně, tak samozřejmě je to důkaz, je to titul k tomu, aby dokladovali, že jsme to bez konzultace, tak jak jsme se ve smlouvě zavázali, učinili.
Já si myslím, že to je prostě jasné, ta závislost mezi existencí akcií a transparentností a mírou korupce není žádná. Já si myslím, že je také jasné to, že Slovensko, které listinné akcie na doručitele zrušilo a zakázalo tu formu, že tam k žádnému poklesu korupce nedošlo. Eufemisticky, aniž bych se chtěl vměšovat do záležitostí jiného státu, bych řekl, že tam změna není, minimálně k lepšímu.
A musím také říct, že opravdu pokud se nechceme zařadit do nějaké množiny Chávezových států, kde opravdu zákon nic neznamená, jeden den platí, druhý den vyvlastníme ty vlastníky, druhý den jim nařídíme, že buďto změní formu akcií na jinou, nebo prostě přestanou existovat, ani není tam namyšleno, co by se dělo, kdyby nezměnili, kdyby ty společnosti jaksi někde existovaly a teď prostě neměly tu formu, a co by se s nimi dělo a jak by se řešila ta situace, to není ani popsáno.
Představte si, že jste čtyřicetiprocentní vlastník ve společnosti, kde někdo má šedesát procent. Ten čtyřicetiprocentní vlastník je zahraniční, holandský, americký, a ten šedesáti-, a abyste mohli změnit formu akcií, potřebujete podle zakladatelské smlouvy, nebo společenské listiny potřebujete nadpoloviční většinu, nebo dokonce dvě třetiny. A ten většinový vlastník vám to neumožní. Prostě proto, že už nefunguje nebo nechce, prostě z nějakého důvodu to neumožní. Čili český stát zbaví toho čtyřicetiprocentního akcionáře, třeba zahraničního, vlastního majetku. Znárodní mu ten majetek. Takže příznačný den, znárodníme majetek tomu čtyřicetiprocentnímu akcionáři, ale ten samozřejmě půjde v arbitráži vůči českému státu a bude ten svůj znehodnocený podíl, jeho výši včetně ušlého zisku, čili ne nominální hodnoty akcií, ale ušlého zisku, co mohl vydělat, kdyby ta forma akcie existovala. A samozřejmě si to také nafouknou ti vlastníci, tak jako v Diag Human reálně samozřejmě k žádným ztrátám nedošlo. Ale nafouknou si to, a pokud to právně dokáží, český stát skutečně nekonzultoval a porušil jejich práva, tak uspějí a budeme to platit my.
Čili hodně se tu mluvilo o tom, že tady v této Poslanecké sněmovně dochází k obstrukcím, blokaci jednání Sněmovny. Ale uvědomte si, že ty věci, které předkládáte - tady každých pět minut promluvených občanskými demokraty a jinými poslanci je ušetřených sto milionů. Zkuste toto říkat lidem, že každých pět minut, které tady jakoby planě protlacháme, vypadáme tady všichni s odpuštěním jako pitomci, že každých pět minut, které tady promluvíme, je ušetřených sto milionů. Takže opravdu kdybyste nepředkládali - nebojím se použít to slovo - kdybyste nepředkládali takové zhovadilosti, jaké se tu předkládají, počínaje důchody, mateřskými a konče akciemi a dalšími věcmi, tak věřte tomu, že každých pět minut promluvených v této Poslanecké sněmovně je ušetřených sto milionů lidí, dětí, vnuků, těchto občanů České republiky. Čili věřte tomu, že to není samoúčelné a že ta diskuse tady prostě má tento smysl.
Samozřejmě, že pan poslanec Hovorka tady kdysi, nebo pan poslance Carbol, omlouvám se panu poslanci Hovorkovi, tady použil příměr ze společnosti, která se jmenuje, tuším, Guyana Holding, což budilo dojem nějaké asi zřejmě neprůhledné zahraniční společnosti, a ta se účastnila soutěže na některém magistrátu. A to byl příklad, který jsme tu používali, a já myslím, že je to dobrý příklad.
Co se stane, když přijmeme řešení sociální demokracie? Guyana Holding vlastněná zahraniční společností státu, který akcie na doručitele umožňuje, bude dál existovat. Ale Guyana Holding bude nadále soutěžit v české veřejné soutěži, získávat české veřejné peníze, a nic se nezmění. Čili jako byste svému volebnímu populistickému učinili zadost na straně jedné a na straně druhé jste nic nevyřešili.
Co navrhujeme my? A já myslím, že poslanecký klub občanských demokratů na tomto návrhu v této chvíli legislativně pracuje, a pokud by měl s tím nějaké těžkosti, nabízím, že jí Unie malých a středních podniků vytvoří tento návrh a závazně podá Poslanecké sněmovně. A to je paragraf, který by měnil zákon o zadávání veřejných zakázek, takže ten, kdo skutečně chce řešit, koho skutečně chcete postihnout, to znamená ten, kdo chce veřejné peníze, ne své vlastní peníze, ale chce peníze státu, tak aby tento člověk, tato společnost měla povinnost být transparentní, protože tam se to dá legitimně vyžadovat. Pokud skutečně někdo chce státní peníze, a řekl bych, mohou to být například i sociální dávky, tak by měl mít tu povinnost prokazovat své vlastnické vztahy. Pokud po státu někdo něco nechce, je jeho věcí, jestli kupuje obrazy, cenné papíry, drahé předměty, nakupuje umění. U těchto všech vorem je možné anonymní vlastnictví. ***