(12.10 hodin)
(pokračuje Hašková)
Pan Škromach na mě mává rukou. (Poslanec Škromach naznačuje že ne.) Nevím, co to znamená, ale dobře, já to pominu, omlouvám se. Mě to jenom rozptyluje. Já bych to nekomentovala vůbec, ale já se pak nemohu soustředit. Vy sedíte přímo proti mně, tak já se potom nesoustředím. (Smích v sále.) Já jsem hodně unavená. On člověk, když tady sedí dlouho, tak začne být opravdu hrozně unavený. A já když sem jdu, tak se snažím maximálně soustředit, a vy mě potom vyhodíte z konceptu. Prosím vás, já se radši obrátím k tomu dotazu, protože tohle vypadá jako takový specifický typ obstrukce. (Opět smích.)
Prostřednictvím předsedajícího bych si dovolila zeptat se pana poslance Sobotky za předkládající, jakým způsobem konkrétně chtějí v praxi ověřovat, jaké schůzky a kdy a s kým dotyčný uskutečnil. Jinými slovy, ten zákon požaduje, aby byly hlášeny pracovní schůzky s lobbistickými kontakty. A ten dotaz zní: V praxi - jakým způsobem chcete jednak dotlačit ty lidi, aby to skutečně hlásili, a jakým způsobem to v praxi chcete kontrolovat? Není to nějaký provokativní dotaz. Je opravdu praktický. Já si to neumím představit a nerozumím tomu, jak by to potom vypadalo. Předem vám děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji, paní poslankyně. Jsem trpělivost sama. Vzhledem k tomu, že tady byl opravdu hluk, tak jsem i mlčel k překročení času k faktické poznámce.
Ale teď tedy musím podle zákona o jednacím řádu - protože nevidím pana poslance Michala Doktora, takže ztrácí pořadí. Pokud bude chtít vystoupit, bude se přihlašovat znovu.
Slova se ujme pan poslanec Ondřej Liška, který je v pořadí nyní přihlášen k návrhu zákona, a připraví se paní poslankyně Eva Dundáčková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ondřej Liška: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vládo, já chci jenom zdůraznit některé okolnosti a motivy pro předložení tohoto zákona, protože řada těch praktických ohledů, těch praktických ustanovení už zde padla a byla zde šířeji diskutována dávno poté, co jsem se přihlásil do diskuse. Proto mi dovolte jako jednomu z předkladatelů podtrhnout následující.
O tom, že tento zákon je potřeba, si myslím, nemůže být pochyb a nemůžeme se tohoto argumentu zbavit pouze tím, že řekneme, že se jedná o nějaké formální ustanovení, které by znamenalo registraci těch, kteří chtějí provozovat legální a legitimní lobbing. Ano, takto mohou argumentovat ti, kteří tak jako tak budou jezdit na dovolené s lobbisty na jachty ve Středomoří, budou se tam dále s šéfy energetických koncernů bavit o tom, jak co nejlépe prohlasovat ve Sněmovně či ve vládě prosadit zákony a opatření, které půjdou těmto energetickým lobby na ruku. Samozřejmě nikomu z nich takovýto zákon nezabrání, aby takto jednali. Nicméně cílem tohoto zákona není primárně zabránit tomu, aby se takto lobbisté a politici stýkali, protože to nedokáže žádný zákon. To dokáže jenom slušnost v politice a průhlednost jednání každého politika, který se zodpovídá před těmi, kteří ho volí, aby takovéto věci nedělal, protože mu samy o sobě a zcela přirozeně přijdou jako neetické. Nicméně tento zákon má úplně jiný motiv. Tento zákon chce zkvalitnit českou demokracii a zprostředkování zájmů, legitimní zprostředkování zájmů v české politice a společnosti.
Každý student gymnázia, střední školy a určitě společenských věd na vysoké škole ví, že lobbing je legitimní. Lobbing jako činnost, která dodržuje zákony a etické normy, je zcela běžná součást politické práce a politického zprostředkování zájmů. Nicméně my žijeme ve společnosti, která má natolik různorodé a rozmanité zájmy, že se touto činností zabývají nejenom soukromé subjekty, ale samozřejmě taky nevládní organizace, občanské iniciativy, a proto je potřeba regulovat a zpřísňovat nejenom prostředí pro samotnou politickou práci, pro profesi politiků a političek, ale je potřeba také zabývat se tím, jak v dostatečné a rozumné míře regulovat prostředí, které není regulováno například Ústavou a politickým mandátem. Je potřeba nastavit nějaké mantinely pro ty, kteří legitimně a legálně chtějí zprostředkovávat, akomodovat své zájmy a vytvářet tak naprosto legitimní a průhledný tlak na nás politiky a političky, protože chtějí dosáhnout změny ve svém oboru, změny ve společnosti, změny v normách, změny v zákonech.
Toto se dneska bohužel ale děje naprosto nedokonale. Musela to být Inventura demokracie, studentská iniciativa, která po dvaceti letech od listopadu 1989 upozornila na tento problém tak, že se jím začali zákonodárci zaobírat. Alespoň sociální demokracie a Strana zelených se tohoto ujala a já vás velmi žádám o to, abyste tento zákon, tento návrh zákona pustili do dalšího čtení, protože tam bude příležitost vyjít vstříc všem vašim námitkám, komentářům, případně zlepšovacím návrhům.
Tento návrh zákona si neklade ten nárok, že jako jediní jeho předkladatelé mají patent na to, jakým způsobem naprosto dokonale regulovat lobbing. Samozřejmě že existují i jiné nástroje, které se mohou například ve druhém čtení dostat do samotné normy. A já mohu říci, myslím, že za všechny tři předkladatele, že jsme otevřeni těmto jednáním ve druhém čtení a jsme připraveni jednat s týmem našich expertů, kteří tento zákon připravovali, na dalším zlepšení tohoto zákona. Protože ten prostor, který je mezi zdmi této Sněmovny a Senátu a vlády a prostor mezi občany, samozřejmě je prostorem pro ty, kteří chtějí naprosto legálně a legitimně prosazovat svoje zájmy, ale také je otevřen těm, kdo se o to nechtějí ucházet, nechtějí toto realizovat pod dostatečným světlem, tak aby bylo zřejmé, jaké motivy mají.
Samozřejmě s tímto zákonem, vůbec s celkovou motivací zprůhlednit prostředí legislativního procesu, to, jakým způsobem zákony vznikají, jakým způsobem a s jakými intencemi se dostávají na jednání Sněmovny, tohle téma nelze oddělit od celé řady dalších témat, která souvisejí s kvalitou naší demokracie. A byla to znova Inventura demokracie, studentská iniciativa, která na tyto věci upozornila. Je to opakovaně touto Sněmovnou odmítaný návrh na omezení poslanecké imunity, který leží v této Sněmovně, a my se k němu ještě stále můžeme do konce tohoto volebního období dostat. Stejně tak je to otázka legislativních přílepků, které je možné omezit novelou jednacího řádu této Sněmovny. A je možné omezit tuto praxi, minimálně ji zmírnit tak, jak to navrhuje například tento zákon, návrh zákona o lobbingu, a to tak, že prostě pozměňovací návrhy budou podávány mnohem důslednější a průhlednější formou, a to tak, že tam bude zřejmé, s jakou motivací a kdo vlastně prostřednictvím poslance nebo poslankyně takovouto věc navrhuje.
My se tváříme jako poslanci a poslankyně jako jacísi nedotknutelní. Dáváme o tom veřejnosti najevo zprávu tím, že nechceme omezit svoji imunitu, často se bráníme vysvětlovat a dokládat naše motivy našeho jednání. Myslím, že všichni ti, kdo tady dneska sedí, měli možnost za ty čtyři roky například na dotazy novinářů, s kým se setkáváme, jak se setkáváme a kde se setkáváme, odpovědět. Každý z nás má asistentku nebo asistenta, každý si vedeme svůj vlastní diář, a stojí to jenom několik minut práce pro ty, kdo nemají co skrývat, aby tyto informace dali k dispozici. Ten zákon, který my navrhujeme, nepřináší o mnoho víc než právě těchto několik minut práce navíc pro všechny, kdo chtějí v České republice dělat politiku, ať už jako politici nebo jako ti, kdo jako občané ať už v rámci své řekněme občanské iniciativy, občanských sdružení či jiných nevládních, neziskových organizací, nebo jako placení lobbisté, kteří obhajují zájmy průmyslu nebo nějakého odvětví nebo nějakého zájmového uskupení, tak prostě mohou tohoto využít a budou i pak oni sami mnohem lépe chráněni před dotazy novinářů, médií, veřejnosti, zda páchají něco nekalého. Všichni ti, kdo se k tomuto přihlásí, budou moci mít čisté svědomí, že slovo lobbista nemusí mít nutně negativní konotaci.
Já jsem tady o tom hovořil už v jednom ze svých dřívějších vystoupeních, ale možná i někteří z vás, kdo působili v zahraničí, například v jiných institucích, v jiných zemích, buď v parlamentních institucích, nebo třeba v Evropském parlamentu, vědí, že existuje termín jako bílý lobbing a černý lobbing. A lobbisté v Evropském parlamentu, kteří mají umožněno v zásadě to, co jim umožňuje i tato navrhovaná úprava, totiž přístup k jednáním orgánů Sněmovny, orgánů parlamentu, mají možnost se registrovat, mají možnost být zcela transparentní jak před politiky, které oslovují, tak před médii, tak před veřejností, tak před těmi, kdo například jim dávají svou důvěru tím, že přispívají třeba na činnost neziskových organizací, za které oni lobbují, tak všichni tito jsou s tímto naprosto srozuměni a patří to ke kulturnímu standardu politické práce v těchto demokratických rozvinutých zemích. ***