(12.30 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Nicméně také já, stejně jako paní místopředsedkyně Němcová, která zde podávala návrh, který se dnes opakovaně objevuje tedy v tomto rádoby unikátním tisku a který ona formulovala jako možnost prodloužení lhůty mezi dvěma čteními, tak i já jsem podávala návrh, který vycházel z iniciativy těchto studentů, a to byl návrh na omezení poslanecké imunity, a to proto, že jsem tento návrh bez ohledu na ony studenty - lobbisty, a vnímáno pozitivní lobbisty - podávala za dobu svého působení v Poslanecké sněmovně nesčetněkrát. Nesčetněkrát. Troufám si podotknout, vážené dámy a pánové, že neprošel nikdy. Nikdy ho Poslanecká sněmovna neodsouhlasila, a to ať se týkal imunity přestupkové, nebo té imunity, která nám umožňuje v odchylném režimu vydávat poslance k trestnímu stíhání. Tak to jen abychom se tady vzájemně nepřesvědčovali, kdo to vlastně myslí dobře a kdo podával kdy více protikorupčních návrhů a návrhů, které směřovaly k ozdravění demokracie v české společnosti.
Teď mi dovolte se vyjádřit k některým návrhům, které přímo jsou tady v tom tisku předloženy, obsaženy a které tu byly také diskutovány.
Odůvodnění návrhu. Copak ta povinnost dneska neexistuje? Přece každý návrh musí být odůvodněn, a pokud ne, je to porušení jednacího řádu a takový návrh, což je zřejmě mimochodem tento, by se vůbec neměl dostat na jednání Poslanecké sněmovny, protože jeho předložení porušuje základní pravidla pro předkládání legislativních předloh do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Že nebyly dříve odůvodňovány žádným způsobem pozměňovací návrhy, je bohužel pravda, ale od té doby, kdy předkládáme pozměňovací návrhy písemně a pak k nim řečníci jen odkazují ve svých vystoupeních, to znamená nenačítají je konkrétně, to byla dlouholetá zvyklost v Poslanecké sněmovně, tak s železnou pravidelností se pod těmi návrhy, pod písemným vyjádřením těch návrhů objevují i odůvodnění. Takže já myslím bez ohledu na to, jestli přijmeme tuto věc jako povinnost, taková skutečnost už snad je a v Poslanecké sněmovně pozměňovací návrhy většinově odůvodňovány jsou.
Co zatím stále ještě neplatí a také to bylo mnohokrát zvažováno v nějaké podobě, je podávání písemné zpravodajské zprávy. Skoro se mi zdá, že měla-li by mít zpráva zpravodaje hodnotu oponentury k podanému návrhu, ať už je vládní nebo poslanecký, opravdu by měla být podávána v písemné podobě a nejlépe s předstihem, a pak by bylo možné také rokovat o té věci řekněme zvážením pro i proti argumentům možná daleko svižněji, než se tomu děje teď. Toto ale v tuto chvíli nikdo nenavrhuje, tak je asi zbytečné o tom diskutovat.
Přiznat spoluautorství návrhu, který je podán, to já považuji za docela zvláštní způsob vůbec myšlení. Já vám řeknu proč. Jednak se zpravidla dá docela snadno, pokud se jedná o typicky lobbistický návrh, rozklíčovat, v zájmu které skupiny takový pozměňovací návrh byl podán - to za prvé. A samozřejmě pro ty poslance, kteří to rozklíčovat v textu nedovedou, by to možná bylo zjednodušující, ale hlavně by o takovém návrhu teoreticky nemělo být jednáno a neměl by být vůbec podán. Protože, vážené dámy a vážení pánové, my jako poslanci jsme povinni jednat v zájmu všeho lidu a my bychom vůbec poslanecké nebo jiné návrhy, které snad nějak zvýhodňují jakoukoliv skupinu obyvatel, byť by to byl jeden jediný, neměli projednávat, neměli bychom je podávat a neměli bychom je také schvalovat. Takže to mně připadá jako vcelku poměrně lichá úvaha, nicméně se tomu nebráním, jistě to možné docela klidně je.
Pozitivní lobbing, o kterém mluvil pan poslanec Liška, který shledává v Evropském parlamentu, a má pocit, že tam postavení těch lobbistických skupin je lepší, protože se mohou přihlásit ke své identitě, jestli jsem to správně pochopila. Tak nevím, jak to funguje v jiných výborech, ale v ústavněprávním výboru to tak funguje odjakživa. Pokud chce promluvit na jednání ústavněprávního výboru kdokoliv jiný než člen tohoto výboru, případně jiný poslanec, pak členové výboru hlasují o tom, že promluvit může, a činí tak za předpokladu, že ta dotyčná osoba předstoupí a prohlásí: já jsem zástupce té a té profesní komory, přicházím sem se svým vlastním názorem nebo jako zástupce této komory nebo jiné zájmové skupiny a přednesu vám stanovisko, které je obsahem našeho společného jednání. Takovýto v uvozovkách pozitivní lobbista je tedy zaznamenán na zvukovém záznamu, zapsán v záznamu z jednání a všichni, kteří mu dopřávají slyšení, což se děje s železnou pravidelností - historicky za posledních dvanáct let, co pamatuji, že jsme odmítli vystoupení snad jednomu nebo dvěma jednotlivcům, nikoliv zástupcům skupin. Takové slyšení je mu samozřejmě umožněno a zároveň členové ústavněprávního výboru mají povědomí o tom, s kým mají tu čest a zároveň zájmy jaké profesní zájmové skupiny ti lidé reprezentují, a tak k tomu samozřejmě také při hlasování přistupují.
Navrhujete ve svém návrhu, aby byli zveřejněni autoři návrhu. Já myslím, že opakovaně zejména byl pan poslanec Sobotka vyzván k tomu, aby tedy začal tady a teď a aby přiznal, kdo je autorem takovéhoto návrhu. Já myslím, udělejte to prosím, udělejte to teď a přiznejte zároveň, co tím zamýšlíte. Já se přiznám, že já připravovaný návrh nemohu a neumím číst jinak, než že je to příprava pro to, abychom dopřáli privilegované postavení současným renomovaným lobbistickým kancelářím, které budou ty zaregistrované, ty správné, a přes ně budou všichni ostatní povinni přistupovat k jednotlivým poslancům či politickým stranám, poslaneckým klubům, chcete-li. To není nic jiného než zvýhodnění jedné už dnes existující skupiny lidí, a to těch renomovaných lobbistických kanceláří. Přístup k těm kancelářím a posléze k vám, vážené kolegyně, vážení kolegové, si propříště všichni ostatní budou platit prostřednictvím zaregistrovaných lobbingových kanceláří. K ničemu jinému tento návrh nepovede, a jestli tohle to chcete způsobit, tak já říkám, že opravdu ne. Já si myslím, že současné kanceláře, a všichni můžeme jmenovat takových několik, mají své místo na trhu, vykonávají mnohdy nesnadnou práci, vykonávají ji na zakázku jako placenou službu, mají své místo na trhu, ale já necítím žádnou potřebu, abych jim popřávala privilegovanějšího postavení, než mají dnes, a aby všem těm ostatním včetně studentů, jednotlivců, kteří přicházejí, zástupcům jednotlivých komor, podnikatelům, kteří jen se v rámci své podnikatelské činnosti setkali s nějakým nešvarem, který jim brání v podnikání nebo ho ztěžuje, abych je nutila a říkala: obraťte se na pana XY, ten má lobbistickou kancelář, já s vámi mluvit nesmím, anebo smím jen za předpokladu, že potom půjdete na příslušné ministerstvo a tam se zaregistrujete. To se ten dotyčný na to vykašle. Nezlobte se na mě, ale tady si zaplaťte toho lobbistu a jeho prostřednictvím se pak můžete obrátit na mě a můžete mi sdělit, co chcete. Nevím, já si takhle demokracii nepředstavuji.
Poslední, s čím bych se chtěla ve svém vystoupení vypořádat, je nařčení nebo stanovisko pana profesora Jičínského, který mluvil o tom, že prostřednictvím tohoto návrhu se máme se vypořádat zlořády kapitalistického systému. Dovolte mi prosím říci, že se nejedná o zlořád kapitalistického systému, ale o zlořád v duších jednotlivých poslanců, kteří - a znovu opakuji - mají povinnost konat v zájmu všeho lidu a důsledně balancovat, pro které návrhy zvedají svou ruku, a to bez ohledu na to, zda se pohybují jako poslanci, vykonávají svůj mandát v bývalém komunistickém režimu, který byl prohlášen za zločinný, či v kapitalistickém režimu. Není to otázka systémová a režimu té které společnosti, ale zlořádů v nás! Zlořádů těch, kterým není hanba prosazovat zájmy jednotlivých lobbistických skupin, jednotlivých skupin občanů, povyšovat tyto zájmy nad zájmy celku a nedej bože, si za to nechat dobře zaplatit! (Potlesk na pravé straně sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Evě Dundáčkové. S faktickou poznámkou pan poslanec Ondřej Liška a pak pokračujeme diskusí pana poslance Michala Doktora. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ondřej Liška: Děkuji, já bych si dovolil zareagovat velmi slušně jenom na jeden aspekt toho, co zde bylo řečeno mými dvěma předřečníky. Totiž to, že některé organizace, například ekologické, jako je Hnutí DUHA, už se nemohou dočkat toho momentu, kdy se budou moci registrovat tímto způsobem a moci tím naprosto a ještě transparentněji působit na nás na poslance v zájmu kvality života, zdraví a přírody. ***