(9.40 hodin)
(pokračuje Nečas)
Jak se vyvíjely výdaje v těch systémech - tedy za rok 2007, kdy fungoval starý systém, za rok 2008, kdy fungoval jakýsi hybrid, tzn. půl roku karenční lhůta a nepodílení se zaměstnavatele na úhradě náhrady mzdy za dobu pracovní neschopnosti, a za rok 2009, kdy fungoval prakticky plně ten nový systém, tzn. systém s třídenní karenční lhůtou, se sedmi pracovními dny placeného náhradou mzdy zaměstnavatelem a od 11. dne systém nemocenské placený Českou správou sociálního zabezpečení, s tím, že současně došlo ke snížení procentní platby nemocenského pojištění z 3,3 na 2,3 % na straně zaměstnavatele a 1,5 % placeného na nemocenském pojištění a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti na nulu na straně zaměstnance? Tedy tyto tři systémy a porovnání nákladů. V roce 2007 - starý, původní model - náklady na nemocenské 27,9 mld. korun. Rok 2008 - pouhá půlroční platnost existence karenční lhůty a ten hybridní systém, kdy ještě plně nemocenské bylo placeno pouze státem - pokles na 24,8 mld. korun. To znamená pokles z roku na rok ve výdajích o více než 3 mld. korun.
To chci zdůraznit, dámy a pánové, že ten systém fungoval pouze půl roku, a přesto vedl k úspoře více než 3 mld. korun bez toho, aby do tohoto systému byli zahrnuti zaměstnavatelé. Čili neplatí, že ten dominantní efekt byl dosažen zapojením zaměstnavatelů. Já jsem již tady uvedl, že jejich zapojení přináší pouze jistý bonus, jisté přilepšení toho systému, jeho jisté zdokonalení. Dominantní je ale vliv zavedení třídenní karenční lhůty.
Za rok 2008 také neplatila ta námitka, která může zaznít a která ano, objektivně určitě svým způsobem psychologicky působí v letech 2009 a 2010, to znamená vliv ekonomické krize, obava ze ztráty zaměstnání a podobně, protože to v roce 2008 s výjimkou zhruba posledních dvou měsíců toho roku neplatilo.
Znamená to tedy, že mezi lety 2007 a 2009 poklesly výdaje na nemocenské o 9,7 mld. korun, to znamená pokles z 27,9 mld. korun na 18,2 mld. korun, to je o 35 %. Ten výsledek je naprosto zjevný. Je jasný. Každý, kdo chce, ho může vidět. Ta fakta jsou nezpochybnitelná.
(Odmlka. Z řad KSČM se ozývá: Vydrž, vydrž!)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Už je tady pan místopředseda vlády.
Poslanec Petr Nečas: Ne, já jsem nechtěl, pane předsedající, terorizovat ani vás, ani pana místopředsedu vlády. Já jsem se podíval ...
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já toho ale využiji, že jste přerušil svou řeč. Pan místopředseda vlády si jistě chtěl sednout dole do lavice. Já zatím ohlásím, že Oldřich Vojíř má náhradní kartu č. 19 a od 10.30 je přijata omluva pana poslance Pavla Němce, protože se musí dostavit do porodnice, k čemuž mu všichni gratulujeme.
Můžete pokračovat, pane poslanče, ve svém projevu.
Poslanec Petr Nečas: Ano, v rámci debaty o nemocenském pojištění se samozřejmě k peněžité pomoci v mateřství a k fundamentální debatě na toto téma ještě dostanu, takže určitě potom pan poslanec Němec, poté co prožije tuto radostnou událost přivezení maminky s miminkem domů, se seznámí se stenozáznamem mého vystoupení na toto téma.
Tedy jak jsem již řekl, k tomu poklesu došlo velmi výrazně. Z 27,9 mld. na 18,2 mld. korun.
Jak se, dámy a pánové, vyvíjel počet ukončených případů pracovní neschopnosti? V roce 2007 se starým systémem počet ukončených pracovních neschopností v naší zemi byl 2,88 milionu, čili velmi vysoký, nadprůměrný z hlediska průměru Evropské unie. Po půlročním fungování karenční lhůty pokles míry pracovní neschopnosti v roce 2008 dosáhl 0,66 milionu, tzn. míra pracovní neschopnosti poklesla z 2,88 milionu na 2,22 milionu. S novým systémem nemocenského pojištění se sníženými sazbami jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele a se zapojením zaměstnavatelů do platby náhrady mzdy za 4. až 10. den pracovní neschopnosti došlo k dalšímu poklesu na 1,52 milionu ukončených případů pracovní neschopnosti.
Znamená to tedy, dámy a pánové, že v letech 2007 až 2009, tedy v horizontu pouhých dvou let, se snížil počet případů pracovní neschopnosti z 2,88 milionu na 1,52 milionu, tj. o 1,36 milionu, tedy téměř o 47 %! Ano, dámy a pánové, slyšíte dobře. Téměř o polovinu, o 47 %. (Potlesk poslanců ODS.)
Čili funguje tento systém, nebo nefunguje? Funguje velmi výrazně! (Dlouhotrvající potlesk poslanců ODS. K němu se přidává dlouhotrvající potlesk poslanců KSČM.)
Konstatuji, že kolegům na levici jde skandovaný potlesk zcela zjevně lépe než pravicovým kolegům. Jsou to léta cviku. Ano, je to poznat. Děkuji. Děkuji. Děkuji, přátelé... (Smích všech.) ... protivníci a soupeři. Děkuji všem třem kategoriím.
A budu pokračovat, protože tyto velmi markantní výsledky jsou o to markantnější, pokud si vezmeme jako předmět analýzy ukončené případy pracovní neschopnosti do 28 dnů, tedy tyto krátké pracovní neschopnosti. Zde v roce 2007, za existence starého systému, došlo tedy ke 2 milionům ukončených případů pracovní neschopnosti do 28 dnů. V roce 2008, kdy systém karenční lhůty fungoval pouze prvního půl roku, se snížil počet ukončených případů pracovní neschopnosti do 28 dnů na 1,72 milionu. V roce 2009, za existence již nového systému nemocenského pojištění se zapojením zaměstnavatelů a platbou náhrady mzdy za 4. až 10. pracovní den pracovní neschopnosti a současně za existence třídenní karenční lhůty se snížením platby nemocenského pojištění placeného zaměstnavatelem z 3,3 na 2,3 % s 50procentní refundací za objem náhrady mzdy vyplacené v období pracovní neschopnosti a současně se snížením sazby sociálního pojištění placeného zaměstnancem o 1,5 procentního bodu, z toho 1,1 procentního bodu nemocenského pojištění a 0,4 procentního bodu příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, došlo v roce 2009 k dalšímu markantnímu poklesu ukončených případů pracovní neschopnosti s délkou nemoci do 28 dnů na 0,98 milionu. To znamená poklesly pod 1 milion.
Znamená to tedy, dámy a pánové, že v letech 2007 až 2009, tedy v období pouhých dvou kalendářních let, se snížil počet případů pracovní neschopnosti do 28 dnů z 2 milionů na 0,98 milionu, tj. o 1,02 milionu případů ukončené pracovní neschopnosti, tj. již v tomto případě o více než 50 %, konkrétně o 51 %. Čili právě u těchto krátkodobých nemocností se ukazuje vliv zavedení nových opatření jako velmi výrazný a velmi markantní. ***