(15.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já jsem se tady v Poslanecké sněmovně snažil v uplynulém měsíci několikrát přednést a načíst pozměňující návrh, kterým by se měnilo předmětné ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty. Prvním, kdo tento návrh zde předložil v Poslanecké sněmovně. nebo obdobný návrh, byl pan kolega Dolejš z klubu KSČM, ale poté, kdy byl tento návrh posouzen ze strany Ministerstva financí, jak Ministerstvo financí konstatovalo, že tento návrh má příliš velké rozpočtové dopady a řeší širší okruh problémů, než je jenom otázka zdaňování zaměstnaneckých benefitů, tedy poté, kdy se ukázalo, že Ministerstvo financí nebude ochotno akceptovat pozměňující návrh pana poslance Dolejše, který byl přednesen už před dlouhou dobou v rámci projednávání novely zákona o dani z příjmu, připravil jsem ve spolupráci s odbornými poradci a ve spolupráci s ČMKOS pozměňující návrh, který řešil pouze otázku návratu režimu zdanění zaměstnaneckých benefitů na úroveň loňského roku.
Třikrát jsem v této Poslanecké sněmovně rozdal na lavice text příslušného zákona v domnění, že přijde na řadu projednávání druhého čtení novely zákona o zadávání veřejných zakázek, kam jsem se snažil tento návrh předložit. Bohužel, v dané chvíli v uplynulém měsíci tady v Poslanecké sněmovně nebyl otevřen zákon o dani z přidané hodnoty, to znamená nenašel jsem vhodnější tisk než právě novelu zákona o zadávání veřejných zakázek. Třikrát jsem tento návrh rozdal do lavic. Třikrát se na projednávání tohoto návrhu v rámci řádných i mimořádných schůzí Poslanecké sněmovny nedostalo. Bohužel.
Já si myslím, že tady je potřeba si uvědomit, že všechno má své náklady. Všechno má své náklady - i poslanecké obstrukce mají své náklady. Já rozumím tomu, že když někdo chce upozornit na to, že s některým návrhem nesouhlasí, bojí se majorizace v Poslanecké sněmovně, tak den dva předvádí Poslanecké sněmovně svaly v podobě parlamentní obstrukce. To, co ale v minulých týdnech začala realizovat Občanská demokratická strana, byl cílený záměr zcela ochromit jednu komoru Parlamentu České republiky. A to má své náklady. Možná že v příštích týdnech a možná i měsících a letech budeme zjišťovat, co všechno tato obstrukce způsobila tím, že zásadním způsobem zpomalila a zastavila legislativní proces ještě na konci stávajícího volebního období.
Ukazuje se, že díky této obstrukci nebude možné projednat nikoliv jen návrhy, které předložili například sociální demokraté. Já souhlasím s tím, že poslanci ODS nemusí souhlasit automaticky se vším, co navrhuje sociální demokracie, i když je to rozumné a užitečné. Tady ale byly předloženy jiné návrhy, návrhy technického charakteru, celá řada vládních návrhů - a nic z toho nebude doprojednáno. Prostě proto, že ODS sama o sobě zcela sobecky a arogantně přijala rozhodnutí o tom, že zastaví chod Poslanecké sněmovny. To nás něco bude stát.
V tuto chvíli máme první příklad toho, jaké jsou možné náklady, jaké jsou možné náklady obstrukcí. Jedním z těch nákladů, pokud se nám nepodaří stávce zabránit, bude ve čtvrtek stávka, která nepochybně bude mít negativní hospodářské dopady. A jestliže se nám nepodaří stávce zabránit, tak je také zřejmé, kdo je za konání této stávky odpovědný. Odpovědný je ten, kdo zabránil standardnímu řešení na půdě Poslanecké sněmovny v době, kdy ještě stávka nebyla vyhlášena. My jsme se snažili tady ten problém řešit dávno předtím, než odbory přišly se stanovením termínu stávky, než se vůbec zástupci zaměstnanců k takto radikálnímu a možná i trošku zoufalému kroku odhodlali. V té době cesta byla uzavřena prostřednictvím obstrukce ODS. A jestliže tedy bude stávka, pak je zřejmé, že hlavním viníkem je Občanská demokratická strana.
Já si myslím, že ODS by se k těmto nákladům svých obstrukcí měla jasně, otevřeně a chlapsky přihlásit. Jestliže se kolegové z ODS rozhodli zastavit sněmovnu, pak také musí nést odpovědnost za tyto své kroky. Nejsou to malé děti. Jsou to dospělí lidé a musí mít představu o tom, co takovéto kroky ve svém důsledky mohou negativního České republice přinést.
Já jsem přesvědčen o tom, že průběh projednání té takzvané technické a harmonizační novely zákona o DPH nebyl úplně v pořádku. Jsem přesvědčen o tom, že nám vláda nedala dostatek informací a v zásadě s harmonizační novelou se svezl jakýsi původní záměr bývalého ministra financí Kalouska omezit jednu z výhod, omezit, řekněme, zvláštní režim, který v rámci daně z přidané hodnoty existoval. Jak se dnes ukazuje, nebyla to harmonizace. Jak se dnes ukazuje, nebyla to snaha zvýšit příjmy státního rozpočtu. Byl to jakýsi ideologický záměr, který zde přetrval z dob Topolánkovy vlády. Já bych pokládal za korektní, kdybychom na tuto věc byli ze strany ministra financí alespoň výrazným způsobem upozorněni. Nestalo se tak. Problém byl zaznamenán až v okamžiku, kdy zákon vstoupil do účinnosti a praxe, a my jsme dnes v situaci, kdy dva měsíce po účinnosti zákona projednáváme návrh stejné vlády na to, aby toto ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty bylo vypuštěno.
Já jsem se snažil popsat, myslím, že velmi jednoduše a racionálně, způsob, jakým došlo k této situaci, ve které se nyní Poslanecká sněmovna ocitla. Jsem přesvědčen, že tady existuje jednoduché a racionální řešení - vládní návrh schválit. Jak vláda říká sama, nemá to vyčíslitelné dopady na veřejné rozpočty, maximálně v řádu desítek milionů korun. Myslím si, že stojí za to, abychom tímto způsobem pomohli udržet v České republice sociální smír. Myslím si, že při vší aroganci vůči požadavkům odborů, která se tady objevila v některých vystoupeních kolegů z pravé části politického spektra, je důležité, abychom si uvědomili, jaká je situace v reálné ekonomice, jak vypadá situace v oblasti zaměstnanosti, abychom si uvědomili, kolik pracovních míst zničila hospodářské krize. Měli bychom si uvědomit, že řada zaměstnanců musela přistoupit na snížení platů jenom proto, aby si udržela pracovní místo. Já si myslím, že každý takovýto krok, který potenciálně zvyšuje sociální napětí, vytváří hrozbu konfliktů, stávek, protestů. Podle mého názoru si toto Česká republika nemůže dovolit a stojí za to, abychom změnili toto drobné ustanovení zákona o DPH proto, abychom se pokusili maximálně udržet sociální smír v naší zemi.
Myslím si, že každý, kdo přemýšlí o tom, co bude v příštích letech, ví, že nás nečeká vůbec jednoduché období. Naše země bude muset za prvé stabilizovat veřejné rozpočty a za druhé si bude muset poradit s dopady hospodářské krize, zejména v oblasti zaměstnanosti. Je velmi důležité, abychom i v příštích letech udrželi funkční sociální dialog a abychom se pokusili pro všechny kroky, které budeme realizovat, ať půjde o rozpočtovou nebo daňovou oblast, maximálně získat podporu v rámci tripartity, v rámci Rady hospodářské a sociální dohody, a to jak ze strany zaměstnavatelů, tak i ze strany zaměstnanců. Jsem přesvědčen o tom, že příští vláda bude muset provést i řadu nepopulárních opatření, ale je velmi důležité, aby opatření probíhala po dohodě a aby probíhala způsobem, který bude vnímán jako spravedlivý, aby probíhala způsobem, který se bude snažit rovnoměrně rozložit náklady rozpočtové stabilizace na sociální skupiny tak, aby je reálně tyto sociální skupiny mohly unést.
Jestliže nedojde ke změně režimu zdanění benefitů, povede to k reálnému poklesu platů řady zaměstnanců. A tady se nebavíme o tisících, bavíme se o možná stovkách tisíc zaměstnanců, kteří na tuto změnu zdanění doplatí reálným poklesem svých příjmů. Já se domnívám, že toto není dobrá doba pro to, abychom realizovali podobné daňové experimenty.
Velmi si jako poslanec vážím toho, že jak strana zaměstnavatelů, tak strana zaměstnanců v rámci tripartity podpořila vládní návrh na změnu režimu zdaňování zaměstnaneckých benefitů. Myslím si, že i toho bychom si tady, v Poslanecké sněmovně, měli všimnout, že toto opatření má podporu jak strany zaměstnavatelů, tak zaměstnanců. Není to tedy žádné vydírání ze strany odborů. Je to výsledek shody tripartity, která zahrnuje také zástupce podnikatelů. A já docela rozumím tomu, proč podnikatelé toto opatření podpořili. ***