(16.40 hodin)
(pokračuje Doktor)
Vím, že to zní složitě. Koneckonců asi nikdo nepředpokládal, že by každý, každý z našich spoluobčanů, každý daňový poplatník četl něco takového. Je však zjevné a doložitelné, že odborářští předáci, kteří se zúčastňují připomínkového řízení, měli zcela jednoznačně k dispozici podklady, které je vedly k účinkům napadeného znění zákona, a bylo od začátku zjevné, co má vláda na mysli.
Dovolte mi, dámy a pánové, zakončit tuto část citací ze slov ministra financí ze dne 13. července 2009 a projednání novely zákona o DPH a schválení usnesení číslo 870 včetně změn přijatých na základě stanoviska předsedy Legislativní rady vlády: "Návrh zákona obsahuje rovněž transpozici článku 80 směrnice 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006, který se týká ustanovení základu daně ve zvláštních případech, například při dodání zboží a služeb za ceny nižší, než jsou ceny obvyklé, akcionářům, podílníkům, zaměstnancům a dalším vymezeným osobám."
Vyslovuji tedy otázku: Nevěděli? Nebo nechtěli vědět? Přehlídli? Nebo plánovali? A zopakuji ještě jednou pro připomenutí slova Milana Štěcha, táty všech pracujících: "Těžko se to zaznamenává. Byla to poměrně složitá novela."
Řekněte prosím někdo z vás odborářů sedících zde, kolik úředníků si platí odborově organizovaní zaměstnanci ze svých příspěvků a jak velké jsou celkové daňové úlevy odborů. Kolik peněz plyne odborům ze státní podklady na podporu jejich základního poslání, která má být projevena v péči o zájmy zaměstnanců a účast na připomínkovém řízení a přípravě zákonů, které se dotýkají jejich práv?
Mohou ještě předložené důkazy vykreslovat pouhý omyl, nebo jsou dokladem chladnokrevné manipulace a kalkulace směřující k volbám? Odpovězte si prosím sami.
Proč se ale zvedá bouře kolem zdanění benefitů až nyní a proč pouze tam, kde jde pouze o zaměstnance? Ustanovení zákona se týká i akcionářů, podílníků a spoluvlastníků firem. Proč někdo nebojuje o spravedlnost tady? - ptám se nepřítomného premiéra a předsedy vlády. Kam dal oči zpravodaj Poslanecké sněmovny, člen sociální demokracie, poslanec Miroslav Svoboda? A jak je možné, že hněv odborářů, zcela pochopitelný, pokud by se jednalo o omyl, pokud by vůbec pocházel z bezpráví či přehlížení jejich postojů, nesměřuje k předsedovi rozpočtového výboru, tedy garančního výboru, poslanci sociální demokracie? Vždyť jsou to jejich přirození spojenci a partneři a někteří odboráři byli do Senátu a do Sněmovny zvoleni právě a jenom proto, aby tady nejblíže řečništi strážili zájmy pracujících.
Já myslím, že odpověď je nasnadě: šlendrián a nepráce. Ta vás vede k tomu, že si navzájem kryjete záda, a Českou republiku, její daňové poplatníky jste si vzali jako rukojmí. Z celkového počtu 142 hlasů pro zákon napočítám v Poslanecké sněmovně 75 hlasů patřících komunistům a socialistům.
Sněmovna je rovněž povinna se zabývat i zákonností svolávané stávky, a proto dovolte, abych pro tento účel citoval z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. listopadu roku 2002, spis 21 Cdo2104/2001: "Ustanovení článku 41 odstavec 1 Listiny dále stanoví, že práv uvedených mimo jiné v článku 27 odstavec 4 a v článku 28 až 31 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. Zákonné podmínky pro uplatnění práva na stávku jsou upraveny toliko v zákoně číslo 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání. Z ustanovení § 1 zákona, podle něhož zákon upravuje kolektivní vyjednávání mezi příslušnými orgány odborových organizací a zaměstnavateli za případné součinnosti státu, jehož cílem je uzavření kolektivní smlouvy, ve spojení s ustanovením § 16 odstavec 1 zákona jasně vyplývá, že právní úprava stávky v ustanovení § 16 až 26 zákona je použitelná toliko pro stávky, které jsou vyhlášeny jako krajní prostředek ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy."
Já doplním svou poznámku nad tento citát. Doplním, že je myslím každému z nás zřejmé a naprosto evidentní následující: V této věci nejenže nejde o spor zaměstnanců se svým zaměstnavatelem, nejedná se ani o obsah a rozsah kolektivních smluv. Ty jsou totiž uzavřeny a benefity jsou po dva roky, po dva budoucí roky zaměstnancům, a nejen jim, garantovány.
Dále cituji: "Protože výkonem práva se rozumí především přerušení práce nebo jiná obstrukce, která má tím, že zaměstnavateli přináší materiální nebo i nemateriální újmu, přimět zaměstnavatele ke změně chování, stávkujícími požadované (očekávané), lze dovodit, že stávka směřuje proti tomu, koho lze stávkou k ústupkům přimět, tedy proti zaměstnavateli nebo zaměstnavatelům stávkujících osob."
Snad všichni chápeme a cítíme ten evidentní rozpor. Stávka je sice směřována proti zaměstnavateli. Vysvětlete mi, prosím, a já to tedy netuším, netuším však, odkud se dovozuje zákonodárná pravomoc Českých drah, dopravců městské hromadné dopravy, metra, ve veřejné autobusové či tramvajové dopravě, Českých aerolinií a jiných zaměstnavatelů. Oni přece nemohou změnit znění zákona. Zaměstnavatele přece benefity zaměstnancům neodpírají, nikdo je zaměstnancům nebere a neodpírá. Nadto znovu zdůrazňuji, že odboráři se zúčastnili připomínkového řízení při přípravě zákonů, odboráři sedí zde v Poslanecké sněmovně, hlasovali pro přijetí zákona, sedí v horní komoře Parlamentu, rovněž hlasovali pro přijetí zákona.
Cituji citaci závěrečnou, týkající se usnesení, respektive rozhodnutí Nejvyššího soudu: "K právu na stávku nepochybně patří, aby zaměstnanci nebylo bráněno účastnit se stávky, ale též povinnost nikoho k účasti na stávce donucovat, jakož i oprávnění stávkujících vysvětlovat smysl a cíle stávky především osobám stávkou dotčeným - zaměstnavateli, osobám závislým na práci stávkujících a veřejnosti. I toto právo musí být vykonáváno způsobem, který šetří jak práva osob na stávce nezúčastněných, tak práva zaměstnavatele. Jinak řečeno, ani skutečnost, že se někdo zúčastní stávky, jej neopravňuje k tomu, aby nad míru nezbytnou pro realizaci práva na stávku omezoval práva jiných osob."
S odvoláním na výše uvedené tedy vyslovuji názor, že pohrůžka stávkou i stávka sama svolávaná za okolností, které byly uvedeny, zejména s přihlédnutím k aktivní účasti zástupců odborářů na přijímání napadeného zákona, je nejen nepřiměřená, je necitlivá až cynická. Stávka vede proti zájmům subjektů, které nemohou nijak změnit své chování. Stávka neoprávněně postihuje zájmy i statky jiných daňových poplatníků znevýhodněných navíc i jevem, který řeší sama podstata upraveného zákona. Zaměstnanecké výhody tím, že byly zdaňovány nižším daňovým břemenem, vytvářely zjevnou nerovnost před zákonem. Jedná se jen o další jednotlivost dokazující zhoubu páchanou daňovými výjimkami bez ohledu na to, zda se jedná o režim daně z příjmu, či daně z přidané hodnoty, jako je to v tomto případě.
Připomínka poslední, týkající se režimu vyhlašované stávky, respektive podstaty věci. Týká se rozpočtových dopadů celého ustanovení zákona. Pominu-li fakt, že první změnu dotčeného ustanovení zákona navrhoval poslanec KSČM Jiří Dolejš dne 11. prosince 2009, tedy v době vrcholícího procesu přijímání zákona o státním rozpočtu na rok 2010, projednáváme nyní návrh zákona, který se svými účinky vlamuje přímo do bilance schváleného zákona. Tento zákon není novelou zákona o státním rozpočtu, a to zdůrazňuji. Znovu a znovu tedy lžeme a opět manipulujeme s parametry vyjadřujícími celkovou výši deficitu, byť navenek se tváříme, že tomu tak není.
Pan ministr financí, případně pan premiér může okamžitě argumentovat, že z hlediska příjmové strany se vždy jedná o předpoklad, byť vycházející z platných zákonů a odhadovaných výkonů ekonomiky. Zopakuji tedy údaj z úvodu svého komentáře. ***