(9.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji paní Evě Dundáčkové a prosím paní Annu Šabatovou. Máte slovo.
Paní Anna Šabatová Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení hosté, je tomu téměř deset let od zvolení prvního veřejného ochránce práv Otakara Motejla. Přestože se tento institut prosazoval v České republice velmi dlouze a s mnoha obtížemi, stal se dnes již neodmyslitelnou součástí veřejného života v naší zemi. Dnes mají ombudsmana téměř v každé zemi na světě. Bez nadsázky však mohu říci, že zdaleka ne v každé zemi se podařilo, aby když se řekne ombudsman, každý věděl, kdo to je a byl pro lidi tak důvěryhodnou osobou, jakou byl doktor Motejl.
Nechci Otakara Motejla nahradit, ani by to nešlo. Ale ráda bych na to, co s celým týmem, jehož jsem byla součástí, vybudoval, tvořivě navázala. Není to úkol přízemní. Je výrazem mého realismu.
Velmi často jsem v souvislosti s volbou dotazována, zda nemá ochránce málo pravomocí a zda není třeba jeho pravomoci rozšířit. Nechystám se bojovat za další pravomoci. Myslím, že se stále vrací určité nedorozumění. Ombudsman nemůže činit rozhodnutí a nahrazovat tak činnost úřadů. Jeho úkolem je na nejrůznější pochybení upozorňovat a přesvědčovat a přesvědčit orgány, že mají samy nedostatek napravit.
Síla ombudsmana ve vztahu k úřadům je dána především silou argumentů a věrohodností osoby, jež úřad v očích veřejnosti ztělesňuje. Právě s přirozenou autoritou stojí a padá úspěch instituce. Ombudsman by měl mít důvěru občanů, měl by být respektován pracovníky veřejné správy a měl by dokázat dobře spolupracovat s Parlamentem, od něhož je odvozen a jehož prostřednictvím může realizovat některé své návrhy.
První, základní a tradiční úkol ombudsmana je chránit občany při komunikaci s úřady, před porušením zákona nebo před špatnou správou. Důležité je dělat to citlivě vůči občanům a důsledně, ale spravedlivě vůči úřadům. Zákon o veřejném ochránci však prošel v posledních letech významnými doplněními. Ochránce se stal takzvaným národním preventivním mechanismem, tedy dohlížejícím orgánem nad právy lidí všude tam, kde je omezena lidská svoboda, ať už jde o omezení veřejnou mocí nebo v závislosti na péči ve zdravotnickém zařízení, v zařízení sociálních služeb nebo ve školském zařízení.
Již třetí rok působím jako expertka v obdobném orgánu zřízeném Radou Evropy, ve výboru proti mučení, a mám možnost mezinárodního srovnání. Odpovědně mohu říci, že se v České republice podařilo vybudovat nástroj účinný a respektuhodný. Přispívá ke zlepšení podmínek lidí v těchto zařízeních již dnes.
Ochránce je z rozhodnutí vás, poslanců, také tím, kdo má poskytovat odbornou podporu občanům ve věcech diskriminace a vydávat stanoviska v těchto otázkách. Je to úkol poměrně nový a svou věrohodnost na tomto poli si musí ochránce teprve získat.
Na to vše je třeba navázat. Jsem člověkem dialogu, komunikace a konsensu, ale také člověkem pevných zásad. Mám za sebou čtyřicet let dospělého života, jehož hlavní obrysy každý z vás zná. Nejsem pro vás nepopsaný list. Za svůj život jsem zanechala spousty stop; každý, kdo ty stopy chce v dobré víře přečíst, má příležitost.
Na závěr bych chtěla pro odlehčení připomenout, že ombudsman není superman, není ani svatý Mikuláš a je to také jenom člověk. Měl by to být věrohodný člověk.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk napříč politickým spektrem.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji všem kandidátům a chtěla bych, abychom dál pokračovali v rozpravě. Prosím, kdo se dál hlásí do rozpravy? Vidím pana poslance Tejce. Prosím.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové - rád bych řekl i vážená vládo, ale musím konstatovat pouze vážená paní ministryně spravedlnosti - já bych se rád vrátil ještě k tématu, které je pro tuto diskusi důležité a může se ukázat ještě důležitější v případě, že ombudsmana dnes nebo později zvolíme z řad těchto kandidátů. A to je otázka slučitelnosti či neslučitelnosti mandátu a funkce ombudsmana s funkcí soudce, tak jak o tom již hovořili mí předřečníci a koneckonců i jedna z kandidátek, Iva Brožová.
Já bych chtěl říci, že podle mého názoru, a nejen mého názoru, ten problém není teď na stole. My máme právo volit kandidáty, kteří jsou tady před námi, a není tady neslučitelnost s kandidaturou do této funkce v tuto chvíli. My si můžeme z těchto čtyř kandidátů vybrat. A pokud všichni čtyři budou na kandidátní listině, žádný problém nevznikne.
Ten teoretický problém může vzniknout pouze v případě, kdy bychom vybrali a zvolili v tajné volbě ombudsmanem nebo ombudsmankou paní Ivu Brožovou. Pokud bychom tak učinili, tak se také stále nic neděje do doby, než ona složí slib. Pak jsou tady dva výklady. Jeden, že musí slib složit a ujmout se funkce v době, kdy není soudkyní, tedy až po skončení té tříměsíční lhůty, a ten druhý, který podle mého názoru je správný, že funkce soudce zaniká ex lege ve chvíli, kdy by paní Brožová složila slib, kterým se ujme funkce veřejného ochránce práv. Já myslím, že tento výklad je správnější. Je správnější s ohledem na Ústavu, je správnější s ohledem na analogii: když se soudce ujme funkce poslance, pak zvolením a složením slibu funkce soudce zaniká. Nicméně to, jestli to je, nebo není správný výklad, neurčím ani já, ani vy, ale jediný, kdo to může rozhodnout, je případně Ústavní soud.
Myslím, že za současných okolností jediné možné řešení je, abychom do volby připustili všechny čtyři kandidáty, resp. tři kandidátky a jednoho kandidáta, abychom rozhodli v této volbě, protože tím jednoznačně nic neporušíme. Pokud bychom jednoho z kandidátů, paní Ivu Brožovou, nevpustili do možnosti té volby, pak by oprávněně mohla namítat a žalovat toto své právo u soudu. Myslím, že to by nám jako Poslanecké sněmovně, která se snaží ctít zákony této země, příliš dobré jméno neudělalo.
Já jsem přesvědčen, že máme možnost dnes vybrat ze čtyř kandidátů toho správného, a myslím, že ten návrh, který tady zazněl, nebo to stanovisko Věcí veřejných není správné. Rád bych požádal stranu Věci veřejné, aby ten názor, že se nezúčastní volby právě pro tu možnou neslučitelnost funkce, přehodnotila.
Naší odpovědností je vybrat a zvolit ombudsmana. Toto je odpovědnost Poslanecké sněmovny z Ústavy. A já myslím, že bychom neměli devalvovat tuto povinnost. Kdyby se takto, jako strana Věci veřejné, zachovaly všechny strany, jednoznačně my této odpovědnosti nedostojíme. A myslím si, že by to nebyl dobrý začátek této Poslanecké sněmovny v novém složení.
Proto bych vás chtěl poprosit, abychom na základě té rozpravy, která tady ještě proběhne, přistoupili k volbě všech kandidátů. Jsem přesvědčen, že žádné zákonné překážky tomu nebrání. Vyzval bych tedy ještě jednou všechny strany, aby tuto volbu podstoupily, ať už si vyberou jakéhokoliv kandidáta, aby nedocházelo k určitým obstrukcím, abychom skutečně dokázali ombudsmana, resp. veřejného ochránce práv, dnes zvolit.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.) ***